V našem globálním žebříčku miliardářů figuruje už od roku 2001 a v Česku ho těžko někdy někdo překoná. V květnu Kellner oslavil padesátku a řeší řadu příjemných starostí, jako jsou třeba úspěchy jeho dcery v parkuru a její případná účast na olympiádě v Riu. V byznysu ale majitel PPF neprožívá právě nejklidnější období. Nejvíc peněz má uloženo v Rusku, kde je nejistá doba a recese. Home Credit – stále ještě nejcennější součástka PPF – kvůli delikvenci ruských dlužníků prodělal za první půlrok 2,1 miliardy korun. Jako nelehké cvičení se jeví i vstup do českého O2. Kellner firmu koupil loni za 64 miliard korun a podle dosavadních zpráv se zdá, že jeho cíl – tedy předělat těžkotonážní telekomunikační parník na mrštnou plachetnici – bude náročnější, než se při vstupu zdálo. Home Credit a O2 jsou hlavní dva důvody, proč jsme přehodnotili náš odhad Kellnerova majetku a snížili ho z jarních 220 na 202 miliard korun. Jako mimořádně dobrý obchod se naopak jeví prodej 40% podílu v EPH. Kellner za něj v létě dostal od Daniela Křetínského miliardu eur, tedy několikanásobek svého vkladu.
BBJ (privátní Boeing), to byl můj sen, a navíc je velmi praktický. Je velký rozdíl, když letíte dvanáct hodin, vyspíte se, osprchujete se a ráno jdete čerstvý na jednání. Má to cenu komfortu, času, ale i toho, že hlava zůstane rychlá. (MF DNES 10. 4. 2012)
Schizofrenní život ministra-miliardáře zatím funguje lépe, než mnozí čekali – přinejmenším v byznysu. Agrofert jede bez potíží ve starých kolejích, i když Babiš ponechal svoje manažery osudu a přestal s každodenní kontrolou všeho, co se v jeho firmách děje. Podle čísel se dokonce zdá, že absence velkého šéfa koncernu prospívá. Proti loňsku, kdy Babiš ještě Agrofert řídil, zisk výrazně roste. Celý koncern Agrofert měl za první tři čtvrtletí hrubý zisk 7,7 miliardy korun, tedy o 25 procent víc než za stejné období loni. Celoroční superhruný výdělek (EBITDA), podle kterého se počítá ocenění firmy, by letos mohl dosáhnout 13 až 14 miliard korun, což by bylo pro Agrofert jedno z nejlepších čísel v historii. Pět miliard korun z výdělků firmy je už připraveno pro Babišův privátní fond Hartenberg, kde ministrovy peníze spravuje přeběhlík z Penty Jozef Janov a skupuje pro něj jedno zdravotnické zařízení za druhým. Agrofert po loňské koupi německých pekáren Lieken a mediálního domu Mafra čekají obří investice do výroby hnojiv. Na ně má jít dohromady až miliarda eur.
Česká republika je zadlužená firma s neschopným managementem, který navíc ještě krade. (Forbes, 30.4.2013)
Realitní magnát, jemuž začíná být Česko malé. Radovan Vítek podle svých slov začal podnikat s penězi od rodičů, první větší úspěchy si připsal ve slovenských privatizacích se skupinou Istrokapitál a v ČR se uvedl při nepřátelském převzetí družstva Včela na přelomu let 1996 až 1997. Nemovitosti kdysi zámožného družstva jsou stále v jeho portfoliu. Vítek si vysloužil pověst drsného nájezdníka, žádný ze soudních sporů bývalých "Včelařů" ho ale nedoběhl. Dnes ovládá 94 procent v realitní skupině CPI Property Group, která v létě vykázala čistou hodnotu aktiv ve výši 1,7 miliardy eur. Záměr uvést její akcie letos na burzu zatím odložil s tím, že peníze za každou cenu nepotřebuje a žádná z nabídek nebyla dostatečně zajímavá. V posledních letech začal investovat za hranicemi, získal středoevropskou realitní skupinu Ablon, ovládl německé Orco a dokončuje luxusní apartmány v Nice. Dalším cílem jsou švýcarské a možná také francouzské Alpy.
Vždy jsme měli kvalitní a inovativní právníky. (MF DNES, 2. 4. 2008)
Události posledních dvou let okolo Karla Komárka mladšího se točí téměř výhradně kolem nejvýznamnějších evropských loterií, základ jeho majetku přesto stále tvoří ropa a zemní plyn. Tři čtvrtiny zisku jeho skupiny KKCG stále pocházejí z Moravských naftových dolů, které zahrnují i těžbu v Gruzii, ropný terminál v ruské Samaře a průzkumné vrty v Německu a které denně vytěží kolem šesti tisíc barelů.
Komárkovo jmění loni obohatila privatizace nejvýdělečnější loterie v Evropě – řecké společnosti OPAP. V rámci investiční skupiny Emma Delta (v ní figuruje i Jiří Šmejc či J&T Banka) koupil akcie společnosti za 6,19 eura a ty dnes už mají na aténské burze dvojnásobnou hodnotu. Komárek chtěl v létě podobný scénář zopakovat i v Turecku, tam ale tendr na státní loterii Milli Piyango vyhrálo místní konsorcium Net Şans-Hitay (Komárkovi lidé ale nelitují, Turci prý nabídli „nereálnou cenu“).
Do KKCG ještě patří cestovní kanceláře Fischer, Nev-Dama a Privileq, informační linky 1188, portál Nejřemeslníci.cz či řada nemovitostí, například budovaný kancelářský komplex Bořislavka (tam by se měla po dokončení přestěhovat Sazka).
Nejsem příznivcem podobných veřejných prohlášení, jako je Giving Pledge Billa Gatese a Warrena Buffetta. V České republice jsme v trochu jiném postavení a době. (Forbes, říjen 2012)
Z tvrdého finančníka Pavla Tykače se postupem doby stal zodpovědný uhlobaron. Tak alespoň Tykač uvedl sám sebe v rozhovoru pro Forbes. Muž, který první stovky milionů vydělal jako obchodník s počítači ve firmě Vikomt, se po divokých spekulacích na kapitálovém trhu devadesátých let dostal až ke stoprocentnímu podílu ve skupině Czech Coal, která zastřešuje bývalou Mosteckou uhelnou. Czech Coal má cenný padesátiletý kontrakt na dodávky uhlí pro ČEZ. V roce 2014 se Tykač poprvé dostal do světového žebříčku dolarových miliardářů Forbesu, zároveň ho nepřestává pronásledovat kauza CS Fondů, z nichž po jejich prodeji z portfolia Tykačova Motoinvestu zmizela miliarda korun. Rok 2016 bude pro Tykače ve znamení možná největší investice jeho kariéry, ČEZ totiž může vypovědět dlouhý kontrakt na uhlí výměnou za to, že Tykačovi prodá elektrárnu Počerady. Tykač, jenž je podruhé ženatý a má čtyři děti, by musel sehnat zhruba devět miliard korun. A další miliardy na její modernizaci.
Uvažoval jsem tak, že když něco zákon nezakazuje, tak je možné to dělat.
Dvě zásadní věci se udály v byznysovém životě Zdeňka Bakaly. To, podle čeho ho v Česku všichni hodnotí – jeho třetinový podíl v ostravských dolech, vlastněných přes firmu NWR –, má prakticky nulovou hodnotu. Firma balancovala na hranici bankrotu, do níž ji táhly nízké ceny uhlí a dluhy ve výši 23 miliard korun. Na poslední chvíli jí věřitelé a soudy povolili restrukturalizaci, která sníží dluhy a donutí akcionáře vydat a koupit nové akcie. V každém případě uhlí, které v minulosti Bakalovi vyneslo desítky miliard korun, bude dál zdrojem jeho trápení a jisté nepopularity v Česku.
Druhou zásadní událostí je rozchod s dlouholetým obchodním partnerem Péterem Kadasem a firmou BXR. Bakala nechal Kadasovi různá exotická aktiva jako výrobu a prodej matrací v Kanadě nebo mangového smoothies v Malawi a sám se soustředí na byznys více provázaný s Českem. Ten soustřeďuje v nové firmě BM Management – jsou v něm například komerční nemovitosti na Ostravsku včetně milionů čtverečních metrů pozemků, dobře fungující spediční firma AWT, kde má Bakala po rozdělení už 80procentní podíl. Do firmy patří i prodejny luxusního zboží v Praze a Budapešti, vydavatelství Economia a nově i multifunkční hala Forum Karlín.
Ve společném majetku Bakaly a Kadase ale zůstalo 44 tisíc ostravských bytů. Byty vloni posloužily jako zdroj peněz – asi pěti miliard korun –, které Bakala částečně použil na investice do různých finančních produktů. Ty mu zajišťují peníze na život na třech kontinentech – v Evropě, Americe a Africe.
Mně se daří v zásadě dobře. (Forbes, červenec 2013)
První z těch, kdo už se nevešli mezi dolarové miliardáře – jednoduše proto, že v Pentě se o peníze dělí příliš mnoho lidí. Nejvíc připadá na Dospivu a šéfa slovenské divize Martina Haščáka – dohromady mají téměř 90 procent, jejich podíl je stejný, ale Slováky do žebříčku nepočítáme. Zbytek se dělí mezi tři další partnery. Vedle toho ještě Penta postupně vyplácí někdejší trojku Martina Kúšika, který se loni odtrhl a svoje peníze dostává z toho, co Penta vydělá. Loni to bylo rovných 100 milionů eur (po vyplacení Kúšikovy „renty“), což zvedlo čistou hodnotu Penty z 1,5 na 1,6 miliardy eur (44 miliard korun). Jde o číslo z auditované výroční zprávy, kde si Dospiva a spol. nechávají spočítat reálnou hodnotu svých podniků. K těm nejcennějším patří lékárny Dr.Max, kde se rozšiřovala síť v Polsku, slovenská zdravotní pojišťovna Dôvera, sázková společnost Fortuna a zbrojovka Aero. Do čela Fortuny si Penta v září najala nového šéfa, který má firmu naučit víc vydělávat přes web. V Aeru Vodochody teď bojuje o dotažení prodeje letounů L-159 do Iráku. Velké letošní plus v bilanci Penty je nový kancelářský komplex Florentinum. Do realit chce Dospiva investovat dál, velké plány má hlavně s Masarykovým nádražím a jeho okolím.
Tvrdím, že do šesti let pojedou vlaky z Masarykova nádraží do Ruzyně. To si zapamatujte. (21.5.2014)
Pokud zrovna neskáče z helikoptéry do sněhu se svou partnerkou, Miss ČR 1997 Terezií Dobrovolnou, nebo se nevěnuje tenisu svých dvou dcer, je z něj jeden z nejzámožnějších českých finančníků. David Beran je stoprocentní majitel splátkového koncernu Profireal Group, který kromě Česka působí také v Polsku, na Slovensku, v Bulharsku a nově také na zkoušku v okolí Petrohradu. Loni vykázal čistý zisk mírně přesahující půl miliardy korun a svým klientům poskytl úvěry za 7,6 miliardy Kč. Letos by měl zisk vzrůst na 25 milionů eur, tedy téměř 700 milionů korun. Koncern uvažuje pro příští rok s emisí dluhopisů v Londýně ve výši zhruba 200 milionů eur a prostředky by chtěl využít na rozjezd další země. Kromě Profirealu se Beran už byznysu věnuje minimálně, občas se „podívá na nějaký projekt“, ale více ho zajímá výzkum chlamydií. Kromě nemovitostí v Praze, na Havaji a v Rakousku tráví nejvíce času v bývalé vile továrníka Poppera u Chrudimi. Létá strojem Gulfstream G200.
Byznys je válka. Kdo nechce válčit, ať ho nedělá.
Nejmladší z první desítky českých miliardářů vyniká bravurní schopností čarovat s cizími penězi. Letos jeho skupina EPH počítá s dluhy v objemu přes 100 miliard korun, což je zhruba pětkrát víc než Agrofert. Jenže jak říká Křetínský, dluh je jen „relativní veličina“, a tak si půjčuje dál – naposledy miliardu eur na vyplacení Petra Kellnera, který měl donedávna ve firmě 40 procent. S jeho penězi se Křetínskému povedlo vytvořit kolos, kde je několik českých tepláren a elektráren, uhelné doly v Německu a od loňska také slovenské plynovody včetně tranzitních trubek spojujících EU s Ukrajinou a Ruskem. Křetínský má v EPH po vyplacení Kellnera 33 procent a brzy má mít 37 procent. Zbytek připadá na skupinu J&T, odkud Křetínský vzešel, ale brzy se emancipoval a v řízení EPH dostal volnou ruku. S dluhy evidentně nemá problém – jeho posledním nápadem je půjčit si na koupi Slovenských elektráren i s jejich jadernými bloky. Kromě EPH patří Křetínskému ještě fotbalová Sparta a 60 procent skupiny EP Industries. Spolu s Patrikem Tkáčem koupil v zimě od Ringieru deník Blesk i s celým českým vydavatelstvím. Celý svůj majetek si cení na 17,5 miliardy korun – což kvůli enormním dluhům a nejistým výhledům v energetice krátíme v našem odhadu čistého jmění o 30 procent.
Dluh je relativní veličina. (Forbes, květen 2014)
Rodák z Nitry, který má už přes deset let české občanství, prožívá úspěšné období. Po vyplacení všech minoritních akcionářů, které vyvrcholilo na sklonku loňského roku, ovládl prostřednictvím své společnosti Moravia Steel sto procent Třineckých železáren a stal se tak jediným vlastníkem největšího tuzemského výrobce oceli. Tržby Moravia Steel se pohybují okolo 65 miliard korun (konsolidovaný zisk 1,3 mld.), Třinecké železárny, které zaměstnávají více než 6000 lidí, měly loni tržby 37,7 miliardy korun. Ještě zajímavější je však Chrenkův další rozmach ve zdravotnickém byznysu, který je proti oceli výrazně progresivnější: výdaje na péči stouply od roku 2007 o pětinu, pojišťovny rozdělují zhruba 220 miliard korun ročně. Zdravotnická síť Agel, v níž Tomáš Chrenek vlastní 75 procent (zbytek drží lékař Martin Polach), posiluje svůj systém řízené péče a specializace jednotlivých svých pracovišť z řad krajských nemocnic, které byly před převzetím často na hranici krachu.Oproti předchozímu roku zvedl Agel tržby z 10,8 miliard na současných 11,5 miliard korun, konsolidovaný zisk skupiny se nadále pohybuje nad hranicí 600 milionů korun. Vedle 11 nemocnic, 5 poliklinik, několika laboratoří, kliniky IVF, kardiologického či očního centra spadá pod Agel ještě řada dalších firem. S více než dvěma miliony ošetřených pacientů Agel dál posiluje pozici největšího soukromého poskytovatele zdravotních služeb ve střední Evropě. Chrenkovo zdravotnické impérium navíc plánuje další rozmach a rozsáhlé investice do jednotlivých zařízení: naposledy skupina letos v září otevřela nové operační sály v Nemocnici Nový Jičín, šlo o investici v celkové výši přes 240 milionů korun.
Věděl bych, čím jí udělám radost... Dobrým sexem v kanceláři! (Magazín MF Dnes, červen 2005 – v anketě na téma "Jak spravím manželce náladu".)
Jiří Šimáně má slušný odpal - patří mezi byznysmeny k nejlepším golfistům, je majitelem jednoho z nejlepších golfových areálů u nás – hřiště Albatros – a hlavně jeho firma neustále roste a přidává na zisku. Kontroluje 60 procent ve firmě Unimex Group, pod níž spadají firmy jako Global Spirits, Global Wine a Global Stores, zabývající se distribucí alkoholu a retailem. Unimexu patří také 50 procent v letecké společnosti Travel Service. Ta je jedničkou na trhu s charterovými lety v Česku, Polsku i Maďarsku. Podílí se i na develeperských projektech v Česku. S obchodem má dlouholeté zkušenosti – začínal v podniku zahraničního obchodu Strojexport, který zastupoval v Africe.
Dnes už bývalý společník Petra Kellnera zkouší poslední rok rozpůlit svůj čas mezi vlastní byznys a to, co dál dělá společně s PPF. To první funguje dobře, to druhé trochu hůř. Šmejc loni spolu s Karlem Komárkem a J&T založil investiční společnost Emma Delta, přes kterou koupili třetinu řecké loterie OPAP. To se ukázalo jako prozíravý obchod, navzdory řecké krizi. Akcie OPAP mezitím vyletěly na dvojnásobek, což Šmejc dnes komentuje slovy, že byl včas na správném místě. Jeho podíl v OPAP má nyní hodnotu přes pět miliard korun, což je ve Šmejcově majetku druhá největší položka. Tou největší je minoritní podíl (13,37 %) v Home Creditu, který si Šmejc odnesl loni při odchodu z PPF. Home Credit ale letos kvůli ruské úvěrové bublině spadl do ztráty a jeho hodnota – navzdory slibnému rozjezdu v Asii – klesá. Odhad Šmejcova majetku proto snižujeme proti loňsku z 11,9 na 11 miliard korun. V částce je započten ještě Šmejcův ostrov s rekreačním resortem na Maledivách, podíl v Air Bank, letadlo Gulfstream a dluhy. Důležitou změnou by mohl být Šmejcův majetkový vstup do ruské obchodní sítě Eldorado, která dosud patří PPF. O tom, že Šmejc bude mít v Eldoradu podíl, už obě strany informovaly, zatím k tomu ale nedošlo.
Blankytně modré oči, hluboký baryton, krabička marlborek stále při ruce, břitký humor i jazyk s drobným ostravským přízvukem. Takový byl navenek Petr Otava, vládce skupiny Metalimex, který zemřel náhle v neděli 7. června 2015 ve věku 65 let. Muž, jehož osud byl spojen s černým uhlím z OKD, Ostravskem a sám si v posledních letech oblíbil Španělsko, vybudoval obchodně-výrobní skupinu, která loni vykázala rekordní tržby i zisk. Mezi její pilíře patří obchodní firma s komoditami Metalimex, výrobce měděných plechů a pásů pro průmysl Měď Povrly a společnost AL Invest Břidličná. Petr Otava měl štěstí na syna a dceru, kteří se do byznysu hodí a v posledních letech pracovali těsně po jeho boku. Petr Otava junior je výkonným ředitelem skupiny Metalimex, dcera Simona šéfkou financí. Je tedy jasné, že i do budoucna zůstane tato skupina jedničkou mezi největšími českými rodinnými firmami. O tom, jak se odchod Petra Otavy projeví v žebříčku nejbohatších Čechů, bude Forbes informovat.
Finanční investoři by se měli od průmyslových firem držet na kilometry daleko.
Nejbohatší český internetový self-made man a čerstvý čtyřicátník chodí do práce, jak se mu chce. Někdy ho ve smíchovském sídle Seznamu měsíc nevidí, jindy je tam dvakrát týdně. Oproti loňskému roku Lukačovičův majetek v našem žebříčku klesnul, a to zejména ze dvou důvodů. Zaprvé: snížili jsme násobek zisku EBITDA pro výpočet hodnoty Seznamu, kde má Lukačovič přes kyperský vehikl Helifreak Limited sedmdesátiprocentní podíl (zbytek drží investiční fond Tiger Holding). Jako vzor nám posloužil prodej společnosti Wirtualna Polska, která se Seznamu v mnohém podobá. Cena nejstaršího polského internetového portálu odpovídala výpočtu 8x EBITDA. To naznačilo, že investoři jsou ohledně lokálních online gigantů, kteří ale nemají přesah do zahraničí, opatrnější. „Tak by se to dalo počítat, kdyby byl Seznam na prodej. A stále platí, že není,“ okomentoval naše srovnání CEO Seznamu Pavel Zima. A druhý důvod Lukačovičova poklesu: Seznam se více než na vydělávání peněz zaměřil na produktový vývoj a zisk podruhé za sebou klesl, takže šel dolů i základ pro náš výpočet Lukačovičova jmění.
Baťova Electra bude zdaleka nejcennější letoun. A to nejenom u nás, ale v celém Česku. (Forbes, duben 2012)
Jaromír Tesař, tříčtvrtinový majitel energetické společnosti Energo-Pro, je dobře ukrytý miliardář. Ačkoli se často vyskytuje v pražském sídle skupiny na náměstí Republiky, s médii nekomunikuje a na hospodářské výsledky je opatrný. Tváří firmy je tak právník Jiří Krušina, jenž vlastní její čtvrtinu. Energo-Pro podniká vedle Česka v Bulharsku, v Gruzii a v Turecku. Hlavní byznys pak pochází z Bulharska a Gruzie, kde firma vlastní velké vodní elektrárny a také distribuční společnosti. Skupina disponuje vodními elektrárnami s instalovanou kapacitou 882 MW. Letos přikoupila vodní elektrárnu v Brandýse nad Labem, její převzetí se ale komplikuje.
Unimex Group patří mezi největší obchodní skupiny v zemi. Jaromír Šmejkal v ní vlastní čtyřicetiprocentní podíl. Zakládal ji v roce 1991 spolu s Jiřím Šimáněm, kterému patří zbytek. Zatímco Šimáně se stará hlavně o leteckou přepravu (patří jim Travel Service spolu s Canatria Travel a znovu projevili zájem o podíl v ČSA – operaci musí schválit antimonopolní úřad), Šmejkal má pod sebou hlavně retail a nemovitosti. Po několika letech přestali provozovat hobbymarkety OBI, převzali pět jejich poboček a navýšili tím množství vlastních obchodů řetězce Uni Hobby na osm. Další jejich retailový řetězec Travel Free navazuje na Duty Free, Global Wines dováží přes 1000 druhů vín, Global Spirits destiláty (nově například Jim Beam). Mezi developerské projekty skupiny pod značkou UG-D patří bytové domy v Praze, Zlíně, Pardubicích a Kroměříži.
Eduard Kučera měl jako student fyzikální elektroniky na pražském matfyzu sen: pracovat pro společnost Intel. V roce 1974 si totiž přečetl, že tato společnost vynalezla mikroprocesor, což on sám považuje za největší vynález poslední čtvrtiny 20. století. Nikdy se mu to nesplnilo, dnes mu ale aspoň chodí z akcií Intelu hezké dividendy. Kučera se místo mikroprocesorů pustil na konci 80. let do antivirů a s kolegou Pavlem Baudišem vybudoval firmu Avast!. V roce 2009 se stal EY Podnikatelem roku. Teď v Avastu drží Kučera s Baudišem dohromady 43 procent s tím, že větší díl má Baudiš, Kučera se jako „začínající důchodce“ z vlastnické struktury částečně stahuje. Jeho jmění ale počítáme stejně jako u Baudiše, protože vycházíme z předpokladu, že jeden má akcie v nějaké hodnotě a druhý má místo nich peníze.
Jsem už začínající důchodce. A kromě toho jsem chtěl udělat našim akcionářům radost, proto jsem kus podílu Avastu prodal. (Forbes, červen 2014)
Poprvé po téměř 30 letech už nejsou Eduard Kučera a Pavel Baudiš nadpolovičními majiteli ve firmě, jejíž základy položili v roce 1988 v družstvu Alwil ještě pod hlavičkou SSM. Tehdy dostal Baudiš na disketě škodlivý kód Vienna 648 a během pár hodin na něj napsal antivirus – nazval ho Avast!. Teď Kučera s Baudišem dohromady drží 43 procent s tím, že větší díl má Baudiš. Největším sólo podílníkem je původně britský investiční fond CVC (41 %), jehož vstup ocenil celý Avast na miliardu dolarů. Obří investice také posloužila jako základ pro náš výpočet jmění obou antivirových průkopníků. K hodnotě jejich současného podílu jsme připočítali také 125 milionů dolarů, které v roce 2010 dostali od fondu Summit Partners za tehdy 25procentní podíl. Introvert Baudiš a cholerický pedant Kučera jsou rozdílní jako den a noc: první se věnuje geocachingu a druhý fandí Slavii a Intelu.
Co jsme udělali s penězi, které jsme získali za 25 procent Avastu? No rozhodně jsme si nekoupili žádné letadlo ani jachtu. (Forbes, říjen 2012)
Přes léto procestoval Aljašku a Pamír, ale teď má v práci znovu napilno. Majitel firmy Central Group a největší stavitel bytů v Česku ukončil nucenou pauzu vyvolanou útlumem poptávky a jde ve velkém na trh. Od slabších developerů, kterým během krize došly síly, skoupil v posledních letech desítky projektů a parcel. V nich má momentálně uloženo 4,5 miliardy korun, další dvě až tři miliardy má v bytech a domech, které se prodávají nebo dokončují. Central Group přitom nemá žádné dluhy a otáčí jen své (tedy Kunovského) peníze. Za posledních 20 let firma prodala přes 10 tisíc bytů, domů a parcel a jen za poslední dva roky vydělala 1,4 miliardy. I díky tomu mohl Kunovský letos vyplatit minoritní akcionáře a dokoupit zpět chybějících 10 procent firmy, takže ta je teď celá jeho. Vadou na kráse je jen vleklá kauza bývalého finančního šéfa firmy Aleše Novotného, souzeného za daňové úniky. Proces už se Central Group nijak netýká, ale pořád žije a kazí firmě image. Loni byl Novotný odsouzen na 8,5 roku, rozsudek ale stále není pravomocný.
Během čtyř dnů jsme měli vše obalené ledem. A to i vnitřní stranu bundy a goretexových kalhot. Z nich se dal led seškrabovat. (Severské listy, 2008 – po návratu z výpravy na Severní pól)
Chtěl být lékařem, ale je z něj nejvýznamnější český gumárník. Tomáš Němec vybudoval holding ČGS, který je druhý nejvýznamnější v Evropě ve výrobě takzvaných mimosilničních pneumatik. Vlastní jeho polovinu. Jde o pláště pro stavební stroje, rypadla či zemědělskou techniku. Základem je firma Mitas, která vyrábí v ČR, v Srbsku i v USA. Druhou nohou holdingu je divize technická pryž, kterou zastupuje společnost Rubena, jež dělá také cyklistické pláště a veloduše. Němec po dostudování pražské VŠCHT nastoupil v Mitasu jako manipulační dělník za 4500 Kčs měsíčně, což byly velké peníze. Po vojně se do firmy vrátil jako nákupčí, po revoluci pracoval na záchraně Mitasu jako jeho generální ředitel a nakonec ho s dalšími manažery ovládl. Němec razí heslo: nemám zapotřebí ukazovat se v českých médiích. "Něco jiného by bylo, kdyby mě zvala televize v Iowě," dodává v narážce na velkou investici do výrobního závodu v USA.
Nemám zapotřebí se ukazovat v českých médiích. Něco jiného by bylo, kdyby mě zvala televize v Iowě.
Pneumatiky jsou oborem podnikání, kterému je území jedné republiky malé, to jednoznačně. A území Evropy je do jisté míry taky malé. Tak hodnotil pro Forbes investici do továrny v americké Iowě Oldřich Šlemr, dlouholetý souputník Tomáše Němce. Po jejich boku začínal po škole v Mitasu také bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Šlemr je bývalý finanční ředitel České gumárenské společnosti, na jejíchž základech vyrostl dnešní holding ČGS a také je významným sběratelem umění. Dnes má funkci místopředsedy představenstva ČGS a vlastní polovinu holdingu. Již zmíněná investice v americkém Charles City je pravděpodobně jediná významná americká továrna v českých rukách a podle všeho má slibnou budoucnost. Vyrábí mimo jiné největší pneumatiky pro zemědělskou techniku.
I letos zůstává jedinou ženou v přehledu nejmovitějších Čechů. Přestože její majetek podle našich výpočtů mírně vzrostl (o 0,2 mld. korun), v konkurenci ostatních se drží na 22. místě. Společnost Bonatrans, kterou ovládá a řídí se svým manželem Alešem Cechlem, se vypořádala s poklesem objemu výrobků pro nákladní dopravu zvýšením výroby pro osobní přepravu, a to hlavně na export do USA a Indie. V lednu 2014 Bonatrans dokončil akvizici německého dodavatele železničních kol a dvojkolí Gutehoffnungshutte Radsatz a chce díky tomuto spojení posílit svůj vliv na západoevropském trhu. Své aktivity firma rozšiřuje také na východ - v Indii v roce 2013 založila dceřinou společnost Bonatrans India a v indickém městě Aurungabád staví novou továrnu na obrábění kol a náprav a jejich montáž. Dokončení závodu se plánuje na rok 2015 a Bonatrans si od něj slibuje uspokojení poptávky na rostoucím indickém trhu.
Zřejmě žádný z miliardářů nemá tolik peněz v hotovosti co Štěpánek. Sokolovská uhelná má na účtech volných osm miliard korun. Štěpánek, kterému patří 40 procent, by si tedy namístě mohl vybrat 3,2 miliardy. Ve firmě pracuje celý život, začínal tady hned po škole jako předák důlní směny. Společnost vytěžila loni 6,5 milionu tun hnědého uhlí, hlavní část tržeb ale tvoří prodej elektřiny. Štěpánek je v sídle firmy prý víc slyšet než vidět a pro ostřejší slovo nejde daleko.Tržby i zisky mírně klesají, těžba se pomalu utlumuje a zaměstnanci dostávají od firmy odstupné, aby sami odešli. Štěpánek je sokolovský rodák a velký patriot a myslí na to, co bude, až uhlí v regionu dojde. Investuje do místního fotbalu, golfu a koupaliště, finančně podporuje nemocnici a uvažuje o investici do nové průmyslové zóny.
Jan Světlík už víc než deset let vládne strojírenskému impériu Vítkovice Holding s konsolidovanými ročními tržbami okolo 20 miliard korun a půlmiliardovým ziskem; tady začínal už v 80. letech jako kovář-lisař, postupně se vypracoval a na konci tisíciletí začal firmu skupovat. Prezentuje se jako miliardář od pásu. Holding zastřešuje složitě strukturovanou skupinu vystupující pod značkou Vítkovice Machinery Group, patří sem přes čtyři desítky firem. Světlík je tu takřka neomezeným pánem. Strukturu akcionářů Vítkovice Holding tvoří Světlíkem ovládaná VTK GROUP s 50 procenty, samotný Světlík, kterému patří 45 procent, a Komárkova skupina KKCG Industry s 5 procenty akcií.
Základ Světlíkova byznysu tvoří stále silnější energetika: Vítkovice se podílejí na miliardových přestavbách hnědouhelných elektráren ČEZ, kotle dodávají pro Prunéřov i Tušimice. Klíčový měl pro Vítkovice být výsledek tendru na dostavbu Temelína, měly smlouvy se všemi třemi uchazeči. Jeho zrušení představuje pro holding obrovské problémy. Vedle umělecké sbírky, jejíž hodnotu odhaduje na 250 až 300 milionů korun, je Světlíkovou největší pýchou revitalizace Dolní oblasti Vítkovic, která přišla už na 2,5 miliardy korun.
Zvěsti, jak se nám nedaří a jak zkrachujeme, slyším po Praze už deset let. (Respekt, 28. 4. 2014)
Když v létě Alza otevírala ve své holešovické centrále koutek s Apple výrobky, Aleš Zavoral – nejmladší miliardář v našem žebříčku – se mezi hosty a zákazníky procházel v džínách, černém svetru a s manželkou po boku. Nikdo ho ale nepoznal. Zakladatel a majitel největšího českého e-shopu si zakládá na tom, že zůstává inkognito. Jeho fotku nevygooglujete, nikdy nedal žádný rozhovor a stejnou taktiku uplatňuje i v Alze, kterou v roce 1994 založil. Firma nezveřejňuje data o prodejích a skrývá i své pravé akcionáře. Zavoral ji vlastní přes tajemnou kyperskou společnost L.S.Investments Limited, ve které je spolu „se skupinou investorů“, jak se píše na firemním webu (spekuluje se, že mezi tajemné investory patří i Ivo Lukačovič, zakladatel Seznamu). Neprůhledná vlastnická struktura se projevila i v našem ohodnocení Alzy, které tím diskontujeme o 20 procent. I tak ale Zavoralovo jmění oproti loňsku vzrostlo – nahoru šly tržby (loni na 11 miliard korun vč. DPH) i zisk (EBITDA loni překročila 500 milionů). A zřejmě poroste dál, jelikož vzrůstá apetit Čechů a Alza začala dodávat zboží po celé Evropské unii.
Neviditelný. Ovšem aktivní. Padesátiprocentní vlastník TV Prima (druhou půlku v roce 2005 za 2,8 miliardy prodal švédské MTG) v uplynulém roce výrazně upevnil pozici v komerční dvojce na trhu, když do té doby duálně řízený česko-švédský management televize manažersky ovládla jeho skupina Ges Holding. Zach zároveň posílil na rozhlasovém trhu, když k síti rádií Hey a Kiss přikoupil ještě majitele Country Radia a Beat. V lednu uplynulého roku došlo k dohodě, která výrazně stabilizovala Primu, což znamená, že už nebude mít dvojí management, paralelně český a švédský, že tam nebude dvojakost rozhodování a chaotické kanály řízení, neboť kompletní management převzala česká skupina Ges Ivana Zacha. V tu chvíli se Prima stává velmi zajímavým nástrojem, pokud by toto uspořádání bylo prodejné a pokud by se druhá strana spokojila s ekonomickým zájmem a dividendami, protože pak je možné ovládnout velmi kvalitní televizi na našem území za peníze, které jsou dramaticky nižší, než je Nova.
Dalibor Dědek je vynálezce, továrník prvorepublikového střihu i dobrý byznysmen. Zároveň je jediným z naší čtyřicítky nejbohatších Čechů, který jezdí do práce Škodou Octavia Combi nebo na koloběžce. Pozlátka ho na byznysu nezajímají, líbí se mu posouvat svou firmu, přetvářet okolí k lepšímu a pomáhat. Třeba tím, že na zimu pronajme pro pražské bezdomovce ubytovnu, nebo tím, že v domácím Jablonci nad Nisou buduje moderní dům pro seniory. Základem jeho holdingu Jablotron je výroba zabezpečovacích systémů. K nim začal postupně přikupovat bezpečnostní agentury. Kruh se tak uzavřel, pokud chcete alarm, Dědek ho dodá a zároveň vás budou jeho lidé hlídat i naživo. To je ve světě ojedinělé. Kruh je ostatně značka, pod níž jsou bezpečnostní agentury sdružené. Holding vykazuje EBITDA ve výši 505 milionů korun a firma je bez dluhů. Naopak, k dispozici má zhruba 900 milionů korun vlastních zdrojů. Byl by Jablotron na prodej? „Nabídky k převzetí s radostí odmítáme. Je lepší mít funkční hračku než starost, co s penězi,“ říká Dědek.
Jestli chceme žít v lepším světě, není to o čekání na zázrak, ale o tom, že si svět musíme měnit my sami. A je úplně jedno, jestli někdo, kdo sedí s dítětem v parku, posbírá bordel nebo jestli někdo dá milion korun na osvětlení přechodu. To je úplně stejné.
Místopředseda dozorčí rady a majitel 30 % Sokolovské uhelné. Ve firmě pracuje už bezmála třicet let. Podíl v nejmenší české hnědouhelné společnosti, na jejímž účtu dnes leží osm miliard korun v hotovosti, koupil v manažerské privatizaci spolu s Františkem Štěpánkem a Janem Kroužeckým před deseti lety. Krátce nato se Štěpánek a Rokos na jedné straně rozešli s Janem Kroužeckým na straně druhé. Ten dodnes vlastní třicetiprocentní podíl ve firmě, ale nemá na něj vliv. Kroužeckého se v boji zastal Pavel Tykač, jakékoli bližší spojení s jeho podílem ale odmítá. Rokos získal spolu se svou manželkou Lenkou od Sokolovské uhelné pozemky ve Starém Sedle na stavbu rodinného domu.Vzápětí musel čelit trestnímu oznámení - prý je získal příliš levně. To se ale nepotvrdilo a policie případ odložila.
Uhlí z Mostu. To bylo u startu majetku trojice Pudil–Bobela–Dobrovský. Prodali totiž společně svůj téměř poloviční podíl v Czech Coalu Pavlu Tykačovi za přibližně deset miliard korun.
Dnes tyhle peníze investovali do firmy Renpower, která má osm fotovoltaických elektráren v Česku, další v Británii, v Itálii a na Slovensku a také větrné parky v Česku a Polsku. Skupina koupila také většinový podíl v Lučebních závodech Draslovka Kolín, vyrábějících kyanid sodný a draselný pro průmyslové účely. EBITDA této firmy se pohybuje nad 362 miliony korun. Další součástí investic skupiny jsou developerské projekty, například nová kancelářská budova u metra Dejvická vedle současného sídla PPF.
Není jasné, jak jsou přesně rozděleny podíly mezi Pudila, Bobelu a Dobrovského, počítáme je rovným dílem.
Uhlí z Mostu. To bylo u startu majetku trojice Pudil–Bobela–Dobrovský. Prodali totiž společně svůj téměř poloviční podíl v Czech Coalu Pavlu Tykačovi za přibližně deset miliard korun.
Dnes tyhle peníze investovali do firmy Renpower, která má osm fotovoltaických elektráren v Česku, další v Británii, v Itálii a na Slovensku a také větrné parky v Česku a Polsku. Skupina koupila také většinový podíl v Lučebních závodech Draslovka Kolín, vyrábějících kyanid sodný a draselný pro průmyslové účely. EBITDA této firmy se pohybuje nad 362 miliony korun. Další součástí investic skupiny jsou developerské projekty, například nová kancelářská budova u metra Dejvická vedle současného sídla PPF.
Není jasné, jak jsou přesně rozděleny podíly mezi Pudila, Bobelu a Dobrovského, počítáme je rovným dílem.
Uhlí z Mostu. To bylo u startu majetku trojice Pudil–Bobela–Dobrovský. Prodali totiž společně svůj téměř poloviční podíl v Czech Coalu Pavlu Tykačovi za přibližně deset miliard korun.
Dnes tyhle peníze investovali do firmy Renpower, která má osm fotovoltaických elektráren v Česku, další v Británii, v Itálii a na Slovensku a také větrné parky v Česku a Polsku. Skupina koupila také většinový podíl v Lučebních závodech Draslovka Kolín, vyrábějících kyanid sodný a draselný pro průmyslové účely. EBITDA této firmy se pohybuje nad 362 miliony korun. Další součástí investic skupiny jsou developerské projekty, například nová kancelářská budova u metra Dejvická vedle současného sídla PPF.
Není jasné, jak jsou přesně rozděleny podíly mezi Pudila, Bobelu a Dobrovského, počítáme je rovným dílem.
Petr Paukner je dlouholetým obchodníkem s komoditami, především s uhlím, elektřinou a plynem. Vyrostl v Metalimexu Petra Otavy, kde v devadesátých letech patřil k nejlépe placeným manažerům vůbec. Nakonec se s Otavou nepohodli o další směřování skupiny a Paukner se osamostatnil. Nelituje. Jeho skupina Carbounion teď stabilně trží kolem deseti miliard korun ročně a vykazuje půlmiliardový zisk před zdaněním a odpisy. Paukner svůj záběr rozšířil také o servis pro rozvodné sítě s E.ON. Vlastní peníze investuje hlavně do nemovitostí. Je poprvé ženatý, má dvě dcery a mimo mercedesy řídí také Ferrari 612 Scaglietti. Nijak na něm nelpí, za dobrou cenu by ho obratem prodal. Je hlavním akcionářem Dukla Praha.
Nikdy bych neprodal zašpiněnou košili.
Česko stojí na automobilovém průmyslu, kde je drtivá většina v zahraničních rukou – až na výjimky, jako je skupina Brano Pavla Juříčka s centrálou v Hradci nad Moravicí. Juříček jako správný továrník bydlí ve vilce hned vedle svého podniku, kde se vyrábí dveřní panty, zvedáky, páky ručních brzd a další mechanické součástky pro auta nejrůznějších značek. Juříček svoje zboží prodává napřímo největším automobilovým koncernům, což je na lokální firmu poměrně neobvyklé. Juříček má ale kromě továren v Česku navíc výrobní podnik v Rusku a v Číně a uvažuje ještě o investici v USA – v duchu firemního sloganu „autodíly pro všechny světadíly“, kterým Juříček nahradil někdejší „Brano zavírá samo“. Podnik se 150letou historií zprivatizoval spolu se skupinou manažerů, z nichž jako dominantní typ zůstal nakonec sám. Celé Brano má dnes tržby 3,9 miliardy korun, zisk (EBITDA) 460 milionů a místo dluhů naopak hotovost převyšující miliardu.
Majetek může mít různou formu. V případě developera Luďka Sekyry nejde ani tak o hotové peníze, domy nebo nakoupené pozemky, ale o to, co může vydělat v budoucnu. Sekyrovo největší jmění je v tom, že má v ruce smlouvy k rozvoji hned několika superzajímavých velkých lokalit v Praze. Smíchovské nádraží, Rohanský ostrov a Vítězné náměstí v Dejvicích jsou možná vůbec nejlepší rozvojová území v metropoli, kromě toho má Sekyra klíč k rozvoji nákladového nádraží Žižkov a několika dalších menších projektů. Jeho obsáhlá excelová tabulka ukazuje, že při rozvoji všech lokalit (a po odečtení všech nákladů, včetně platby na koupi pozemků a výstavbu) může během příštích 10 až 15 let vydělat osm miliard korun (v dnešních cenách). Jenže „kdyby“ je ošemetné slovo – proto Sekyrovy kalkulace zatím dělíme dvěma a uvidíme, jak se mu bude dařit. Rozvoj Smíchova a Rohanu se má dát podle něj během příštího roku konečně do pohybu.
Existuje jistý morální horizont, který považuji za nepřekročitelný. Ač jsem se možná někdy pohyboval na jeho hranici, snažím se laťku neustále zvyšovat."
Ivoš za barem, Ivoš na fotbale, Ivoš rozdává guláš, Ivoš koštuje víno, Ivoš nechává pokřtít své děti. To je výběr z facebookového profilu čerstvě zlidovělého miliardáře Ivo Valenty (sám sobě říká Ivoš), který se snažil otevřít veřejnosti především kvůli (úspěšné) senátorské kampani. Na Slovácku je populární. Spolu s otcem a bratrem tam Valenta vybudoval holding Synot, který dodává a provozuje hazardní stroje ve 12 zemích Evropy. V Česku je aktuálně registrovaných 58 tisíc hracích automatů, z toho na Synot připadá zhruba desetina. V poslední době se u nás celý hazardní průmysl dostává pod silný tlak, přísnější pravidla zavedlo už skoro 500 měst a obcí, které díky rozhodnutí Ústavního soudu mají větší možnosti herny regulovat, nebo je úplně zakázat. A jelikož se také chystá výrazná regulace v podobě nového loterijního zákona, započítali jsme při oceňování Synotu výrazný diskont. Obrat holdingu se stabilně drží okolo 12 miliard korun a zisk mezi 700 a 800 miliony. Podle Valentova vyjádření zatím Synot dokáže výpadek v Česku nahradit v zahraničí. Aktivní začíná být na Balkáně, a mluví se dokonce o expanzi do Afriky.
Nikdy bych se nepostavil za druhou stranu rulety.
Hlavatýho trápí, že nemůže přidat lidem tak, jak by chtěl. Takhle mluví stoprocentní majitel firmy Juta, která vyrábí speciální tkaniny a fólie pro stavebnictví, jako třeba membrány pod střechy či fólie pro stavbu tunelů. Juta je dnes 14 továren soustředěných hlavně ve Dvoře Králové. Jiří Hlavatý firmě šéfoval už na sklonku roku 1989 a pak ji v dalších letech koupil od investičních fondů. Nerad si půjčuje, firma nemá žádné dluhy u bank. Každý rok investuje několik set milionů korun do nových strojů a nových budov. Letos se nechal zlákat Andrejem Babišem do politiky – za ANO kandiduje do Senátu.
O majetku Jana Dienstla a Tomáše Fohlera budou do značné míry rozhodovat politici. Patří jim totiž po 30 procentech hnědouhelného dolu Čs. armády a chvaletické elektrárny (zbytek patří Pavlu Tykačovi). A regulace a nové zákony významně ovlivňují, jak uhlí a elektřina vydělávají.
Je lepší mít uhlí než peníze (E15, leden 2014)
O majetku Jana Dienstla a Tomáše Fohlera budou do značné míry rozhodovat politici. Patří jim totiž po 30 procentech hnědouhelného dolu Čs. armády a chvaletické elektrárny (zbytek patří Pavlu Tykačovi). A regulace a nové zákony významně ovlivňují, jak uhlí a elektřina vydělávají.
Pro uhlí a energii teď není zrovna dobré období. Jejich ceny za rok klesly o třetinu – to je hlavní důvod, proč také klesá hodnota Severní energetické. Politici byznys navíc chtějí zatížit většími odvody za těžbu nerostů, mluví se o finančních sankcích pro málo efektivní elektrárny – což jsou právě například Chvaletice. Do nich musí Dienstl & Co. navíc investovat do roku 2016 několik miliard korun, zase mu to ukládají zákony.
Suma sumárum, uhlí a elektřina pořád vydělávají, EBITDA skupiny byla 2 miliardy korun, ale celý obor jde trochu z kopce. Navíc ho zatěžují nové a nové odvody a regulace, nové výnosy však vidět nejsou.
V roce 1998 jsem do svého osobního i pracovního života získal nejlepšího průvodce - Pána Ježíše Krista. Odevzdáním se Pánu Ježíši jsem učinil zdaleka nejlepší rozhodnutí svého života. Bůh mě provází mou prací i prací celé mé společnosti a já jsem mu vděčný za vše, čeho se nám podařilo docílit, tak popisuje sám Radim Passer svojí podnikatelskou cestu. Passer je asi jediným českým podnikatelem, který se otevřeně hlásí k víře v Boha a sám také několikrat za rok v církvi Adventistů sedmého dne káže. Investuje do náboženských komunitních center, staví biblický park. Nepopírá ani, že před rokem 1998 nežil zcela podle Bible. Komplex budov na Pankráci, kde sídlí polovina českého byznysu, je největším kancelářským centrem v Česku a dál roste. Passer se podle svých slov řídí Božím slovem i v podnikání, v sobotu by však neuzavřel ani ten nejvýnosnější obchod - v duchu víry Adventistů sedmého dne jí ctí jako den, kdy se nepracuje. S Bohem konzultoval i nákup svého vozu Bugatti Veyron, auta jsou Passerovou vášní a řídí také Ferrari, Porsche 911 či Rolls Royce.
Slavné tužky, zdravotnické pomůcky, výroba plastů pro automobilový průmysl, obchod s LPG přes firmu Kralupol a nástrojárny. To je společně s nemovitostmi (například poliklinika v Českých Budějovicích nebo Hotel Vltava ve Frymburku) holding Koh-i-noor v kostce. V jeho čele stojí Vlastislav Bříza a doplňují ho synové David a Vlastislav mladší spolu se synovcem Robertem Zábojem. Holding v posledních třech letech vykazuje průměrnou EBITDA 400 milionů korun ročně a má přebytek volné hotovosti. Bříza má oblíbené rčení, že obraty jsou pro banky, ale rodinné firmy se musejí orientovat na zisk. Jako vystudovaný konstruktér spalovacích motorů má vztah k výrobě a rád by vybudoval celou nástrojářskou skupinu. Českobudějovický Koh-i-noor, v němž Bříza pracoval už před rokem 1989, řídil až do roku 2000 pro Petra Kellnera. Pak od PPF továrnu koupil za řád „vyšších stovek milionů korun“. Od té doby svůj holding nepřestává rozšiřovat.
Hotovost je krev a kdo nemá krev, umírá.