50 nejbohatších Čechů 2015
Encyklopedie nejúspěšnějších, a tedy nejbohatších byznysmenů v České republice. Žebříček se sestavuje podle metodiky, podle níž magazín Forbes vypočítává podobné celosvětové žebříčky už bezmála třicet let.
Petr Kellner se v našem globálním žebříčku dolarových miliardářů pohupuje už od roku 2001 a malé down and up udělal také za poslední rok. V zimě jsme totiž jeho jmění snížili kvůli problémům Home Creditu v Rusku a teď ho opět vracíme zhruba tam, kde bylo před rokem. Důvod? Krvácení ruského Home Creditu sice pokračuje (byť už by se brzy mělo zastavit), ale bohatě ho vyvážil růst cen akcií hlavního českého Kellnerova aktiva - telekomunikační O2, respektive Cetinu. Po rozdělení původní O2 na dvě firmy, tedy „hardwarovou“ Cetin a „obchodní“ O2, které je na telekomunikačním trhu velmi ojedinělé, jejich hodnota rychle vzrostla. Na růstu cen akcií vydělal také například finančník Pavel Tykač. Naproti tomu ruský Home Credit prochází tvrdou restrukturalizací, v pololetí prodělával 90 milionů euro a jeho velikost je za poslední tři roky poloviční. Pro představu: počet tamních zaměstnanců klesl ze 30 tisíc na méně než 15 tisíc. Banka se více orientuje na maloobchodní úvěry (nejen v domácí síti s elektrem Eldorado) a opouští půjčování hotovosti. Zřejmě není daleko doba, kdy ji v objemu úvěrů překoná Čína, kde naopak Home Credit rychle roste. Petr Kellner se letos po delší době mihnul před kamerami, když jeho dcera Anna vyhrála v červenci mistrovství republiky v parkuru. Je tak pravděpodobné, že bude reprezentovat Česko na olympiádě v Riu.
BBJ (privátní Boeing), to byl můj sen, a navíc je velmi praktický. Je velký rozdíl, když letíte dvanáct hodin, vyspíte se, osprchujete se a ráno jdete čerstvý na jednání. Má to cenu komfortu, času, ale i toho, že hlava zůstane rychlá. (MF DNES 10. 4. 2012)
Pokud by se Andrej Babiš rozhodl, mohl by 19 dní platit všechny výdaje České republiky sám. Vyplývá to alespoň z hypotetického výpočtu plánovaných výdajů státu pro letošek a jeho aktuálního jmění, které meziročně stouplo o čtyři miliardy korun. Zatímco se současný ministr financí postupně učí v politice, v byznysu to dělat nemusí. I když svou skupinou Agrofert oficiálně neřídí, opět vyrostla. Loni se její výkon měřeno přes EBITDA zvýšil na 13,1 miliardy korun a meziročně lepší se očekávají také její pololetní výsledky. Zároveň si přitom vytvořila několikamiliardové rezervy na možné budoucí neúspěchy, což vykázaná čísla ještě opticky trochu snížilo. Agrofert investuje ve slovenském Duslu, v české Lovochemii a modernizují se také pekárny Penamu.
Česká republika je zadlužená firma s neschopným managementem, který navíc ještě krade. (Forbes, 30.4.2013)
Realitní magnát Radovan Vítek se sice odstěhoval do Británie do sídla po bývalém bubeníkovi The Beatles Ringo Starrovi, ale na svůj byznys v Česku, Německu, ve Švýcarsku či ve Francii nepřestává aktivně dohlížet. Základem jeho jmění je skupina CPI PG, jejíž akcie se částečně obchodují na burze ve Frankfurtu a Vítek v ní vlastní podíl přesahující 90 procent. Radovan Vítek podle svých slov začal podnikat s penězi od rodičů, první větší úspěchy si připsal ve slovenských privatizacích se skupinou Istrokapitál a v ČR se uvedl při nepřátelském převzetí družstva Včela na přelomu let 1996 až 1997. Nemovitosti kdysi zámožného družstva jsou stále v jeho portfoliu. Vítek si vysloužil pověst drsného nájezdníka, žádný ze soudních sporů bývalých "Včelařů" ho ale nedoběhl. V posledních letech začal investovat za hranicemi, získal středoevropskou realitní skupinu Ablon, ovládl německé Orco a dokončil luxusní apartmány v Nice. Dalším cílem jsou švýcarské Alpy a možná také Itálie.
Vždy jsme měli kvalitní a inovativní právníky. (MF DNES, 2. 4. 2008)
Na začátku 90. let, kdy startoval rodinný byznys s plynovými kotly a armaturami, pracoval jako skladník, dělník, řidič a ředitel v jednom. Dnes je z Karla Komárka člen žebříčku dolarových miliardářů. Základem jeho majetku jsou už po léta Moravské naftové doly, a i když cena ropy vytrvale klesá, rodák z Hodonína nechudne. MND, pod které patří ropný terminál v Samaře, těžba v Gruzii a nově u ukrajinského Lvova či průzkumné vrty v Německu, totiž vydělává i na prodeji plynu a službách vrtného kontraktora. Plyn a ropa je sice stále největším zdrojem příjmů Komárkovy skupiny KKCG, za poslední dva roky však vedle ní vyrostla druhá „opěrná noha“. Tou je loterijní byznys, který zahrnuje českou Sazku, řecký gigant OPAP (Komárkovi v něm patří 15 procent) a čerstvě také v největší rakouskou sázkovou a loterijní firmu Casinos Austria. Spolu s dalším českým miliardářem Jiřím Šmejcem v ní prostřednictvím holdingu Austrian Gaming získali podíl necelých 12 procent. Pod KKCG patří i cestovní kanceláře Fischer, Nev-Dama a Privileq, datové centrum, informační linky 1188, inovativní medicínská společnost Medicem, investice do herního startupu Geewa, minoritní podíl ve Vítkovicích či několik realitních projektů. Do jednoho z nich, který vyroste nad metrem Bořislavka, se má celé KKCG i Sazka nastěhovat po dokončení za tři roky. Do majetku Karla Komárka patří i tryskáč Gulfstream 550 či rezidence na Floridě, kde s rodinou tráví část roku. Jako mecenáš se věnuje i své Nadaci Proměny, která zkrášluje zanedbaná místa českých měst.
Nejsem příznivcem podobných veřejných prohlášení, jako je Giving Pledge Billa Gatese a Warrena Buffetta. V České republice jsme v trochu jiném postavení a době. (Forbes, říjen 2012)
Pavel Tykač má za sebou klidnější rok, kdy ze svého pracovního stolu zase uklidil další věci. Zaprvé se ČEZ rozhodl, že mu teď neprodá elektrárnu Počerady, která stojí na patě Tykačova hnědouhelného lomu Vršany. Tykačovi to moc nevadí, má totiž dlouholetý kontrakt na dodávky svého uhlí pro tuto elektrárnu a tím, že ji nevlastní, do ní nemusí investovat. Zadruhé skončila válka o podíl v Sokolovské uhelné, v níž stál Tykač po boku Jana Kroužeckého. Třetinový podíl vykoupil dnes už majoritní vlastník František Štěpánek za zhruba 4,5 miliardy korun a většina z této sumy skončila právě u letos jednapadesátiletého mazaného finančníka. Z dravce se postupem doby stal zodpovědný uhlobaron. Tak alespoň Tykač vidí sám sebe. Muž, který první stovky milionů vydělal jako obchodník s počítači ve firmě Vikomt, se po divokých spekulacích na kapitálovém trhu devadesátých let dostal až ke stoprocentnímu podílu ve skupině Czech Coal, která zastřešuje bývalou Mosteckou uhelnou. Czech Coal má cenný padesátiletý kontrakt na dodávky uhlí pro ČEZ. V roce 2014 se Tykač poprvé dostal do světového žebříčku dolarových miliardářů Forbesu, zároveň ho nepřestává pronásledovat kauza CS Fondů, z nichž po jejich prodeji z portfolia Tykačova Motoinvestu zmizela miliarda korun. Tykač je podruhé ženatý a má čtyři děti.
Uvažoval jsem tak, že když něco zákon nezakazuje, tak je možné to dělat.
V Česku teď není miliardář s horší pověstí, až je skoro člověku Zdeňka Bakaly líto, protože to není tak stoprocentně zasloužené. Důvod, proč je jeho obliba na nula stupních Farenheita je prostý - Bakala tu není, prodává většinu věcí, co ho k Česku vázala. A vydělávala mu peníze, které ho léta držely mezi nejbohatšími lidmi světa. Zatím prodal Polákům firmu AWT, Britům 44 tisíc bytů na Ostravsku. Tenhle obchod ještě nemá razítko antimonopolního úřadu, ale je jisté, že se česká aktiva přelévají do hotových peněz. Ty pak Bakala investuje dál - ale už ne do nových velkých projektů, ale spíš do akcií a dalších finančních produktů. Takže - možná, že ještě zbohatne. Ale Česko to asi nijak nepocítí. Kdo bude dál ostře sledovat každý krok Zdeňka Bakaly, budou horníci v OKD. Něco nám říká, že se nemají na co co těšit.
Mně se daří v zásadě dobře. (Forbes, červenec 2013)
Většina společností finanční skupiny Penta Investments plní plán, nebo jsou mírně nad ním, takže Marek Dospiva, hlavní tvář a podílník Penty, může být spokojený. Navíc mírně vzrostl jeho podíl a snižuje se zadlužení Penty díky postupnémů vyplácení bývalého podílníka Martina Kúšika. Dospiva skupině, o niž se dělí s Jaroslavem Haščákem, vládne z posledního partra kancelářské budovy Florentinum, kterou Penta loni dokončila. Letos v pražské realitní expanzi pokračuje, dokončila první etapu rezidenčně-kancelářského komplexu Waltrovka. Do realit chce Dospiva investovat dál, velké plány má hlavně s Masarykovým nádražím a jeho okolím. Čistá hodnota skupiny byla na konci loňského roku vyčíslena na 1,67 miliardy euro. K jejím nejcennějším aktivům patří lékárny Dr.Max, slovenská zdravotní pojišťovna Dôvera, sázková společnost Fortuna nebo zbrojovka Aero.
Tvrdím, že do šesti let pojedou vlaky z Masarykova nádraží do Ruzyně. To si zapamatujte. (21.5.2014)
Rodák z Nitry, který má už přes deset let české občanství, nadále prožívá úspěšné období. Tržby Moravia Steel se pohybují okolo 65 miliard korun, Třinecké železárny, které zaměstnávají více než 6000 lidí, měly loni dokonce rekordní tržby 38,3 miliardy korun. Ještě zajímavější je však Chrenkův další rozmach ve zdravotnickém byznysu, který je proti oceli výrazně progresivnější: výdaje na péči stouply od roku 2007 o pětinu, pojišťovny rozdělují zhruba 220 miliard korun ročně. Zdravotnická síť Agel, v níž Tomáš Chrenek od letošního roku vlastní 100 procent (25 procentní podíl, který mu dosud chyběl, Chrenek na přelomu roku odkoupil od lékaře Martina Polacha za neveřejnou sumu, v kuloárech se však hovoří až o astronomické částce okolo tří miliard korun), dál posiluje svůj systém řízené péče a specializace jednotlivých svých pracovišť z řad krajských nemocnic, které byly před převzetím často na hranici krachu. Tržby Agelu nyní přesahují hranici 11,5 miliardy korun, zisk se pohybuje přes půl miliardy. Dnes už jde o skutečné zdravotnické impérium a s víc než dvěma miliony ošetřených pacientů ročně také o největšího soukromého poskytovatele zdravotní péče ve střední Evropě. Vedle 11 nemocnic, 5 poliklinik, několika laboratoří, kliniky IVF, kardiologického či očního centra spadá pod Agel ještě řada dalších firem. Chrenkovo zdravotnické impérium navíc plánuje další rozmach a rozsáhlé investice do jednotlivých zařízení: jednlou z těch posledních bylo loňské otevření nových operačních sálů v Nemocnici v Novém Jičíně, do nichž Chrenkova skupina investovala přes 240 milionů korun.
Věděl bych, čím jí udělám radost... Dobrým sexem v kanceláři! (Magazín MF Dnes, červen 2005 – v anketě na téma "Jak spravím manželce náladu".)
Když s vámi banky sednou na jednu loď, je vyhráno. Takto to alespoň vypadá při pohledu na jízdu Daniela Křetínského, jednoho ze tří nejmladších miliardářů našeho žebříčku. Ten vytváří energeticko-průmyslový kolos EPH, který už z různých pohledů dorostl na zhruba polovinu velikosti ČEZ. Apetit ho přitom neopouští, teď má v hledáčku podíl v podniku Slovenské elektrárne. Má to jediný háček. Mohutná expanze je financována na dluh, který už překročil 100 miliard korun. „Oproti roku 2013 došlo zejména k navýšení podílu v EPH a k významnému růstu hodnoty EPH,“ uvedli letos zástupci Daniela Křetínského k majetku svého šéfa. S první částí souhlasíme, podíl Křetínského stoupl v EPH z 33 na 37 procent, ke druhé jsme opatrnější. Akvizic za poslední rok bylo opravdu hodně (Británie, Itálie i ČR), začaly generovat vyšší EBITDU, ovšem zároveň rostly také dluhy. Při výpočtu čistého jmění se tak stále držíme hlavně ocenění EPH, které vzniklo při rozchodu Daniela Křetínského a Patrika Tkáče s Petrem Kellnerem, jenž v EPH držel téměř 45 procent. A dál pokračujeme v diskontování vzhledem k nejistému vývoji v energetice i celkové zadluženosti skupiny. Kromě EPH patří Křetínskému ještě fotbalová Sparta a 60 procent skupiny EP Industries. Spolu s Patrikem Tkáčem koupil předloni od Ringieru deník Blesk i s celým českým vydavatelstvím.
Dluh je relativní veličina. (Forbes, květen 2014)
David Beran sice sahá po 1,8 miliardy korun od Jana Světlíka, ale ještě na ni nedosáhl, takže tyto peníze konzervativně do našeho hodnocení nezapočítáváme. Naopak jednomu z nejzámožnějších českých finančníků počítáme splátkový koncern Profireal Group, který tvoří základ jeho majetku, a letos má nakročeno k podstatně lepším číslům než loni. Čistý zisk očekává na úrovni 30 až 35 millionů eur, tedy přes 800 milionů korun. David Beran je stoprocentní majitel této skupiny, která kromě Česka působí také v Polsku, na Slovensku, v Bulharsku a zkouší to v Rusku. Jeho partnerkou je Miss ČR 1997 Terezie Dobrovolná a Beran si velmi zakládá na tenisové kariéře svých dvou dcer. Kromě nemovitostí v Praze, na Havaji a v Rakousku tráví nejvíce času v bývalé vile továrníka Poppera u Chrudimi. Létá strojem Gulfstream G200.
Byznys je válka. Kdo nechce válčit, ať ho nedělá.
Jiří Šimáně má slušný odpal - patří mezi byznysmeny k nejlepším golfistům, je majitelem jednoho z nejlepších golfových areálů u nás – hřiště Albatros – a hlavně jeho firma neustále roste a přidává na zisku. Kontroluje 60 procent ve firmě Unimex Group, pod níž spadají firmy jako Global Spirits, Global Wine a Global Stores, zabývající se distribucí alkoholu a retailem. Unimexu patří také 50 procent v letecké společnosti Travel Service. Ta je jedničkou na trhu s charterovými lety v Česku, Polsku i Maďarsku. Podílí se i na develeperských projektech v Česku. S obchodem má dlouholeté zkušenosti – začínal v podniku zahraničního obchodu Strojexport, který zastupoval v Africe. Šimáně teď prodává část Travel Service, v tuhle chvíli největší letecké společnosti v Česku, Číňanům. Součástí dealu je i jeho a čínské angažmá právě ve fotbalové Slavii. Ta jeho majetek jen tak nerozmnoží.
Bývalý společník Petra Kellnera stále bojuje za jedno z nejcennějších aktiv PPF - tedy splátkový Home Credit, v němž má sám téměř dvanáctiprocentní podíl. Firma je aktuálně ve ztrátě, ale od jara letošního roku se prý situace pouze lepší a například čínský HC zdvojnásobil ziskovost. Vydělává také resort Velaa, tedy ostrov v Indickém oceánu, do nějž Šmejc ve velkém zainvestoval. Letos koupil 20 % v ruském Eldoradu.
Voda teče, ceny jsou garantované a peníze přibývají. Jaromír Tesař spolu s Jiřím Krušinou vytvořili energetickou skupinu založenou především na vodních elektrárnách, která nemá v Česku obdobu. A teď se pomalu rozcházejí. Tesařovi, který v dnešní skupině roztažené od Česka, přes Bulharsko až po Gruzii (jejíž aktiva se prodávají), patří 75 procent, Krušina má zbylý čtvrtinový podíl. Podle jeho slov mu v budoucnu připadnou česká aktiva a Jaromír Tesař bude mít majetky v zahraničí. Dokud se tak nestane, zůstáváme u konzervativního hodnocení čistého jmění pouze u Jaromíra Tesaře. Příští rok, pokud dopadne prodej významných majetků v Gruzii (vodní elektrárny, distribuční soustava), může být všechno trochu jinak a hlavně výš.
Půl roku tráví mimo Česko, v létě se v Austrálii potápěl na Velkém bariérovém útesu, sjížděl řeku na Papui-Nové Guineji a na podzim se chystá do Himalájí. Dušan Kunovský si tohle všechno může dovolit i proto, že mu jeho developerská společnost Central Group dělá radost. Díky vloni zahájeným projektům nejen v okrajových lokalitách, ale nově také v centru Prahy, vzrostla její hodnota o dvě miliardy – Kunovský má dnes v bytech, které staví a prodává, uloženo kolem šesti miliard. Největším projektem je Garden Towers na pražském Žižkově, kde v pěti 18tipodlažních domech roste 700 bytů. Další miliardy pak má Kunovský v pozemcích, které má připravené na další projekty. Central Group, který za poslední dvě desetiletí postavil už 12 tisíc bytů, přitom dál všechno financuje pouze z vlastních peněz a loni vydělal čistého bezmála 600 milionů.
Během čtyř dnů jsme měli vše obalené ledem. A to i vnitřní stranu bundy a goretexových kalhot. Z nich se dal led seškrabovat. (Severské listy, 2008 – po návratu z výpravy na Severní pól)
Vypadalo to, že Seznamu dochází dech. V letech 2012 a 2013 spadl jeho zisk před zdaněním pod miliardu korun. Rok 2014 byl ale pro českou internetovou jedničku nejlepší v historii. Tržby poprvé překonaly hranici tří miliard a zisk se vyhoupl na cifru 1,13 miliardy. Její zakladatel Ivo Lukačovič, který Seznam odstartoval z ložnice rodičů v polovině 90. let a za vzor si tehdy vzal Yahoo!, díky tomu dál bohatne. V Seznamu vlastní sedmdesátiprocentní podíl (zbytek drží lucemburské fondy Miura a Tiger Holding) a stamilionové dividendy mu umožňují financovat drahý koníček: vášeň pro létání. Lukačovičovi patří letoun Cessna a helikoptéru a od letošního roku má na svém letišti Točná na jižním okraji Prahy i opravdový skvost: letadlo Lockheed Electra 10A, se kterým Jan A. Baťa za první republiky obletěl svět. Jinak Lukačovič nepatří mezi miliardáře, kteří jsou rádi na očích. V létě v neformálním rozhovoru pro Forbes několikrát zdůraznil, že chce být co nejméně vidět a liboval si, že poslední jeho dohledatelná fotografie pochází z roku 2008.
Baťova Electra bude zdaleka nejcennější letoun. A to nejenom u nás, ale v celém Česku. (Forbes, duben 2012)
Nejvýznamnějšího českého gumárníka neopouští apetit na další růst. Šéf a poloviční majitel holdingu ČGS, do nějž patří společnosti Mitas, Rubena nebo Savatech, uvažuje o investicích v Asii a Jižní Americe. "Naše myšlenky směřují k Číně a Brazílii. Projekty už existují, nyní vybíráme vhodé lokality, ale termín výstavvby ještě nemáme," naznačil letos na jaře v rozhovoru pro MF DNES Tomáš Němec. Zároveň holding podle něj loni investoval 910 milionů korun do modernizace stávajících technologií. Navzdory problémům v Rusku a na Ukrajině holding loni rostl, zvýšil o půlmiliardu tržby na 17,2 miliardy korun a EBITDA se zvýšila na 3,3 miliardy korun. Němec loni prodal horskou společnosti Snowhill se šesti lyžařskými areály. To všechno přispělo k tomu, že letos patří mezi nejrychleji rostoucí miliardáře na seznamu Forbesu.
Nemám zapotřebí se ukazovat v českých médiích. Něco jiného by bylo, kdyby mě zvala televize v Iowě.
Oldřich Šlemr vlastní polovinu holdingu ČGS a je dlouholetým souputníkem Tomáše Němce. Když před třemi lety holding otevíral továrnu na obří pneumatiky v americké Iowě, uvedl Šlemr pro Forbes: "Pneumatiky jsou oborem podnikání, kterému je území jedné republiky malé, to jednoznačně. A území Evropy je do jisté míry taky malé." Teď už je jasné, že ČGS začíná být malá i továrna v Iowě, kde aktualně pracuje zhruba 200 lidí. Podle Němce se tak chystá její rozšíření, sousední pozemky na něj holding vlastní. Oldřich Šlemr je bývalý finanční ředitel České gumárenské společnosti, na jejíchž základech vyrostl dnešní holding ČGS a také je významným sběratelem umění.
Investice britského fondu CVC Capital v únoru 2014 ocenila celý Avast na miliardu dolarů. To byl také výchozí ukazatel, podle kterého jsme loni majetek obou jeho zakladatelů – Eduarda Kučery a Pavla Baudiše, kteří ve společnosti dohromady drží 43 procent – počítali. Jelikož se ovšem finanční výsledky antivirové společnosti v loňském roce skokově vylepšily, rozhodli jsme se pro valuaci standardní metodou násobku zisku EBITDA. Ten loni Avast vytáhl na rekordních 154 milionů dolarů (při tržbách 217 milionů!), tedy 3,7 miliardy korun, a tím se v našich očích zvýšila hodnota Kučerova a Baudišova podílu. Podle všeho se blíží čas, kdy náš výpočet prověří ta nejlepší metoda: vstup na burzu. Na Wall Street se Avast už jednou chystal (v roce 2012), z IPO ale na poslední chvíli vycouval kvůli přesvědčení zakladatelů a managementu, že by investoři Avast dostatečně neocenili. Teď je ovšem český antivirový gigant v lepší kondici. Ukazují to čísla a to nejen ta finanční. Avast je nyní velmi silný i v disciplíně, na kterou investoři slyší. Buzzword „mobile“, tedy pozici na trhu mobilních zařízení, zajišťuje hned několik aplikací pro Android, které si stáhlo už více než 100 milionů lidí.
Co jsme udělali s penězi, které jsme získali za 25 procent Avastu? No rozhodně jsme si nekoupili žádné letadlo ani jachtu. (Forbes, říjen 2012)
Investice britského fondu CVC Capital v únoru 2014 ocenila celý Avast na miliardu dolarů. To byl také výchozí ukazatel, podle kterého jsme loni majetek obou jeho zakladatelů – Eduarda Kučery a Pavla Baudiše, kteří ve společnosti dohromady drží 43 procent – počítali. Jelikož se ovšem finanční výsledky antivirové společnosti v loňském roce skokově vylepšily, rozhodli jsme se pro valuaci standardní metodou násobku zisku EBITDA. Ten loni Avast vytáhl na rekordních 154 milionů dolarů (při tržbách 217 milionů!), tedy 3,7 miliardy korun, a tím se v našich očích zvýšila hodnota Kučerova a Baudišova podílu. Podle všeho se blíží čas, kdy náš výpočet prověří ta nejlepší metoda: vstup na burzu. Na Wall Street se Avast už jednou chystal (v roce 2012), z IPO ale na poslední chvíli vycouval kvůli přesvědčení zakladatelů a managementu, že by investoři Avast dostatečně neocenili. Teď je ovšem český antivirový gigant v lepší kondici. Ukazují to čísla a to nejen ta finanční. Avast je nyní velmi silný i v disciplíně, na kterou investoři slyší. Buzzword „mobile“, tedy pozici na trhu mobilních zařízení, zajišťuje hned několik aplikací pro Android, které si stáhlo už více než 100 milionů lidí.
Jsem už začínající důchodce. A kromě toho jsem chtěl udělat našim akcionářům radost, proto jsem kus podílu Avastu prodal. (Forbes, červen 2014)
Jitka Cechlová Komárková sice bydlí v Praze (v honosné vile pod Vyšehradem) a v metropoli má i firemní sídlo svého holdingu (v libeňském zámečku vedle estakády směrem na Letňany), ale prakticky celé své jmění má na druhém konci republiky. V Bohumíně. Tam totiž sídlí továrna Bonatransu, srdce stejnojmenného holdingu, který loni při osmimiliardových tržbách vygeneroval zisk 1,5 miliardy korun. Z jedné strany do bohumínské fabriky vjíždí surová ocel, z druhé strany vyjíždí (často po silnici, sic!) železniční kola a dvojkolí. To, co je mezitím, zaměstnává 1300 lidí a z Cechlové Komárkové dělá nejbohatší ženu v Česku. Bonatrans ve své branži patří mezi absolutní světovou špičku – kola a celé nápravy od něj odebírají všichni důležití výrobci železničních vagónů, lokomotiv, tramvají i vlaků metra, tedy Siemens, Bombardier, Alstom i plzeňská Škoda Transportation. Jelikož se ocelová kola na kolejích sjíždějí podobně jako pneumatiky u aut, má Bonatrans zajištěný byznys nejen u nových souprav, ale i při pravidelných servisních opravách. Hned vedle jeho bohumínského komplexu sídlí další podnik, který patří do majetku Cechlové Komárkové – výrobce kotlů Viadrus. I když se zatím svému sousedovi neblíží, začíná to být zajímavý byznys: loni měl provozní zisk 162 milionů korun.
Předseda představenstva a spolumajitel Škoda Transportation. Po dokončení studií na Ekonomické fakultě Západočeské univerzity pracoval Tomáš Krsek jako makléř. Poté se přesunul do společnosti Škoda Plzeň, kde pracoval jako asistent finančího ředitele. V roce 1996 nastoupil jako vedoucí projektového financování ve firmě Škoda Steel (dnes Pilsen Steel). V roce 1999 se stal Tomáš Krsek finančním ředitelem celé Škody a poté zastával několik významných pozic ve vedení Škoda Holding. V roce 2009 se stal předsedou představenstava a generálním ředitelem Škody Holding a v roce 2010 spolu s Michalem Koreckým, Markem Čmejlou a Jiřím Divišem odkoupil její dceřinou firmu Škoda Transportation od neprůhledné struktury Appian. Dnes kromě jiného dává peníze do Nadačního fondu Martiny a Tomáše Krskových, který se zaměřuje především na poskytování stipendií českým vysokoškolákům pro studium v zahraničí. Loni rozjel také vlastní investiční fond Blue Sky.
Petr Otava převzal po svém otci, který zemřel letos v červnu, otěže skupiny Metalimex. Pomáhá mu s tím jeho sestra Simona, která je finanční ředitelkou a nově vstoupila do představenstev některých skupinových firem. Mezi pilíře patří obchodní společnost s komoditami Metalimex, koksovny OKK, výrobce měděných plechů a pásů pro průmysl Měď Povrly, společnost AL Invest a Coalmill. Petr Otava pracoval už před odchodem svého otce
jako výkonný ředitel skupiny, takže se na svou novou funkci již několik let připravoval. Rodina zatím nechce komentovat, jak budou nově rozloženy majetkové podíly. Pro letošek jsme jmění ovládané Otavovými mírně snížili kvůli poklesu cen komodit, s nimiž souvisí nižší ziskovost a zohlednili jsme také náhlé mezigenerační předávání, jež obvykle znamená růst rizikovosti pro byznys.
Finanční investoři by se měli od průmyslových firem držet na kilometry daleko.
Unimex Group patří mezi největší obchodní skupiny v zemi. Jaromír Šmejkal v ní vlastní čtyřicetiprocentní podíl. Zakládal ji v roce 1991 spolu s Jiřím Šimáněm, kterému patří zbytek. Zatímco Šimáně se stará hlavně o leteckou přepravu (patří jim Travel Service spolu s Canatria Travel a znovu projevili zájem o podíl v ČSA – operaci musí schválit antimonopolní úřad), Šmejkal má pod sebou hlavně retail a nemovitosti. Po několika letech přestali provozovat hobbymarkety OBI, převzali pět jejich poboček a navýšili tím množství vlastních obchodů řetězce Uni Hobby na osm. Další jejich retailový řetězec Travel Free navazuje na Duty Free, Global Wines dováží přes 1000 druhů vín, Global Spirits destiláty (nově například Jim Beam). Mezi developerské projekty skupiny pod značkou UG-D patří bytové domy v Praze, Zlíně, Pardubicích a Kroměříži.
Aleš Zavoral začal počítače a další IT komponenty prodávat v roce 1994 ještě na živnostenský list. O dvě dekády později má firmu (Alza jako ALeš ZAvoral), která má tržby téměř 12 miliard korun, a udělala z něho miliardáře. V seznamu nejbohatších Čechů patří k nejtajemnějším členům. Nikdy nedal do médií žádný rozhovor a kromě jednoho exempláře (zveřejnili jsme ho loni v prosinci) nevygooglujete ani jeho fotku. Ví se toho o něm málo: snad jen to, že ho baví sommeliérské kursy ve Francii, létání a život na své farmě ve Vrátnu u Prahy. Co ale víme jistě, je to, že Alza je na cestě k miliardovému zisku. Podle našeho odhadu (Alza své finanční ukazatele zveřejňuje se značným zpožděním nebo vůbec) se ukazatel EBITDA za rok 2014 pohyboval okolo 700 milionů korun. Při počítání hodnoty Zavoralova majetku jsme přistoupili k dvacetiprocentnímu diskontu kvůli obtížné možnosti expandovat mimo Česko a především kvůli neprůhledné akcionářské struktuře – jediným vlastníkem Alzy je kyperský vehikl L.S. Investments Limited (spekuluje se o tom, že v něm má podíl další miliardář Ivo Lukačovič).
František Štěpánek si konečně může oddychnout. Zbavil se nechtěného spoluakcionáře Jana Kroužeckého, za nímž stál finančník Pavel Tykač. Zaplatil za to spolu s Jaroslavem Rokosem zhruba 4,5 miliardy korun, ale naproti tomu jim vzrostl v Sokolovské uhelné podíl a firmu tak definitivně ovládli. Válka je tedy ukončena a to oceňumeme mírným nárůstem hodnoty samotné firmy a tedy i nového podílu Františka Štěpánka. Z provozního hlediska se toho v Sokolovské moc nezměnilo. Štěpánek je sokolovský rodák a velký patriot, čímž je podobný Janu Dienstlovi, který za Tykače vyjednával a to nakonec hodně pomohlo. Štěpánek myslí na to, co bude, až uhlí v regionu dojde, investuje do místního fotbalu, golfu a koupaliště a finančně podporuje nemocnici.
Lubomír Stoklásek je velký hráč. Začal od nuly a postupně vybudoval a ovládnul pětimiliardový strojírenský, dopravní a hotelový holding. Řídit mu ho pomáhá celá rodina, jeho dcera Monika Suchánková je šéfkou divize gastro v Agrostroji Pelhřimov, který je největším výrobcem zemědělských strojů v Česku, jeho starší bratr Jiří zase pracuje jako obchodní ředitel Humpoleckých strojíren, které do holdingu také patří. Holding měl loni EBITDA přesahující 600 milionů korun a míří výš.
První místopředseda dozorčí rady a druhý spolumajitel Sokolovské uhelné. Ve firmě pracuje už bezmála třicet let. Podíl v nejmenší české hnědouhelné společnosti, v níž letos skončila válka akcionářů, koupil v manažerské privatizaci spolu s Františkem Štěpánkem a Janem Kroužeckým před 11 lety. Krátce nato se Štěpánek a Rokos s Kroužeckým rozešli. Spor byl vyřešen až letos, kdy Štěpánek s Rokosem vyplatili Kroužeckého, za nímž stál finančník Pavel Tykač.
Dalibor Dědek pokračuje ve své rostoucí jízdě a potvrzuje tak pověst novodobého Tomáše Bati. Loni měla jeho skupina Jablotron na výrobu zabezpečovací techniky rekordní tržby ve výši 2,28 miliardy korun a zisk před zdaněním a odpisy poprvé v historii překonal 600 milionů korun. Zároveň Dědek nepřestal investovat do rozvoje firmy a vylepšování Česka. Na konci září otevřel Domov seniorů v Jablonci nad Nisou, který financoval, zůstal u podpory zimních noclehů pražských bezdomovců a mimo jiné koupil také pozemky mezi Hrabětickou loukou a Královkou poblíž Jizerské magistrály, což by mělo znamenat jejich zachování pro turistiku. Tamtéž již dříve investoval do Prezidentské chaty, která drží turistické ceny.
Jestli chceme žít v lepším světě, není to o čekání na zázrak, ale o tom, že si svět musíme měnit my sami. A je úplně jedno, jestli někdo, kdo sedí s dítětem v parku, posbírá bordel nebo jestli někdo dá milion korun na osvětlení přechodu. To je úplně stejné.
Uhlí z Mostu. To bylo u startu majetku trojice Pudil-Bobela-Dobrovský. Prodali totiž společně svůj téměř poloviční podíl v Czech Coalu Pavlu Tykačovi za přibližně deset miliard korun. Dnes tyhle peníze investovali do firmy Renpower, která má osm fotovoltaických elektráren v Česku, další v Británii, v Itálii a na Slovensku a také větrné parky v Česku a Polsku. Skupina bpd partners koupila také většinový podíl v Lučebních závodech Draslovka Kolín, vyrábějících kyanid sodný a draselný pro průmyslové účely. Vasil Bobela je vzděláním ekonom a byl finančním ředitelem Mostecké uhelné. Další součástí investic skupiny jsou developerské projekty, například nová kancelářská budova u metra Dejvická vedle současného sídla PPF. Jmenuje se Blox a získala významného nájemníka Amazon.
Nová budova Blox na Evropské. Nový větrný park v Polsku. A Draslovka Kolín, která může být brzy hlavním aktivem skupiny Bobela-Dobrovský-Pudil. Trojice, která zbohatla na mosteckém uhlí, podniká teď právě v těchto třech oblastech - obnovitelné zdroje (Renpower), developement (Mistral Develpments) a výroba kyanidů pro průmyslové účely v Kolíně (Draslovka Holding BV). Partneři uvádějí, že mají podíly rozdělené rovným dílem na třetiny.Bobela-Dobrovský-Pudil jsou velmi činní v realitách především na Praze 6. Mimo již zmíněného Bloxu se podepsali také pod projekty: Roayle Triangle (luxusní bydlení), Lysolaje - Zátiší (rodinné domy) nebo pod kancelářským Telehousem. Partneři uvádějí, že mají podíly rozdělené rovným dílem na třetiny. Jan Dobrovský patří mezi spoluzakladatele samizdatového měsíčníků a později celostátního deníku Lidové noviny.
Uhlí z Mostu. To bylo u startu majetku trojice Pudil–Bobela–Dobrovský. Prodali totiž společně svůj téměř poloviční podíl v Czech Coalu Pavlu Tykačovi za přibližně deset miliard korun.
Dnes tyhle peníze investovali do firmy Renpower, která má osm fotovoltaických elektráren v Česku, další v Británii, v Itálii a na Slovensku a také větrné parky v Česku a Polsku. Společně založili skupinu se jménem bpd partners. Petr Pudil je vzděláním technik a byl mimo jiné ředitelem PR agentury v Praze, nebo ředitelem pro strategický rozvoj Mostecké uhelné.
Juta Jiřího Hlavatého má za sebou impozantní rok. Loni utržila rekordních 7 miliard korun a EBITDA přesáhla 800 millionů. Letos se zatím výsledky vyvíjí podobně, byť Jiří Hlavatý připouští, že "už je třeba na nich více zamakat". Takto ovšem vidí situaci průběžně, tedy celý svůj život. Hlavatý si loni ke své roli podnikatele, který tlačí firmu stále dopředu, přibral ještě politiku, když za hnutí ANO vstoupil do Senátu. Juta vyrábí speciální tkaniny a fólie pro stavebnictví, jako třeba membrány pod střechy či fólie pro stavbu tunelů a má dnes 14 továren soustředěných hlavně ve Dvoře Králové. Jiří Hlavatý jí šéfoval už na sklonku roku 1989 a pak ji v dalších letech koupil od investičních fondů. Nerad si půjčuje, společnost tak nemá žádné dluhy u bank, přesto každý rok investuje několik set milionů korun do nových strojů a nových budov.
Jeho televize Prima, kterou vlastní napůl se švédskou skupinou MTG, za sebou nemá dobrý rok. Po předloňském rekordním roce, kdy Prima těžila z odlivu reklamních klientů z Novy, se ji loni propadly tržby i provozní zisk (z 600 milionů na polovinu). Proto jsme letos hodnotu majetku Ivana Zacha snížili. Prima je ale v jeho byznyse dál jasně nejzajímavější aktivum, což dokládají i neustálé spekulace, kdo od neviditelného miliardáře dvojku na trhu komerčních televizí koupí. Jenže Zach o tom nechce slyšet – tím spíš, že má předkupní právo druhou polovinu akcií, kterou drží MTG. Kromě médií patří pod křídla Zachovy skupiny GES Group ještě strojírenská společnost ZVVZ, výrobce rozprašovačů Koh-i-noor Mladá Vožice nebo developerská společnost GES Real, která za 800 milionů letos na jaře dostavěla na pražských Vinohradech čtrnáctipatrovou administrativní budovu Crystal.
Automobilový průmysl roste a s ním i skupina Brano Group Pavla Juříčka. Firma s centrálou v Hradci nad Moravicí, která zaměstnává už 2200 lidí, loni prožila rekordní rok. Obrat skupiny dosáhl 4,8 miliard korun a zisk (EBITDA) vzrostl meziročně o 14 procent na 523 milionů. Juříček, který podnik se 150letou historií zprivatizoval a dnes je jeho jediným vlastníkem, vyrábí mechanické součástky pro auta, jako jsou dveřní panty, zvedáky a různé plastové díly, které napřímo dodává největším automobilovým koncernům. Loni dokončil akvizici společnosti Prof Svar, největšího tuzemského výrobce tažných zařízení, do rozšíření výroby investoval dalších 220 milionů, z nichž necelá polovina šla na stavbu nové továrny v Rusku. Ta se má otevřít letos v listopadu a Juříček teď doufá, že se brzy oživí i ruský trh, který mu jako jediný dělá starosti. Do konce roku by také rád přestěhoval holdingovou firmu do Nizozemska – poté, co údajně kvůli konkurzní mafii přišel o továrnu Mora, se totiž o své investice v Česku začal bát. „Zatím mě stát nepřesvědčil o opaku, takže stěhování stále připravujeme,“ přiznává Juříček, který se podílí i na návrhu nového insolvenčního zákona.
Miliardář na odpočinku. Zdánlivě. Leoš Novotný budoval 20 let paštikářsko-konzervárenské impérium Hamé a pak trefil rok, kdy ho prodat. Stalo se tak těsně před výbuchem finanční krize v roce 2008. Za rozjeté Hamé zaplatil islandsko-lotyšský fond Nordic Partners zhruba 4,5 miliardy korun. Tehdy sedmačtyřicetiletý Leoš Novotný se tak mohl vydat na podnikatelský odpočinek se slušným kapitálem v zádech. A ten začal obratem investovat. Jak dnes říká, má investice podle staré poučky rozdělené zhruba na třetiny. První tvoří finanční aktiva včetně akcií a dluhopisů, druhou jsou nemovitosti a třetí přímé podíly v jiných firmách. Nejznámější je Leo Express brázdící české koleje, který vede jeho syn Leoš. Kromě multifunkčních budov v Brně, Olomouci, Kroměříži nebo v Uherském Hradišti má Novotný zainvestováno také například v pozemcích na Floridě. Zároveň před dvěma lety dokončil Oboru Radějov, jednu z největších v Česku, kde zároveň žije v rezidenci Pusté.
Z téměř jedné miliardy korun, kterou vydělal na prodeji portálu Centrum.cz, mu čtvrtinu ubrali nešikovní bankéři. Tak se Ondřej Tomek rozhodl, že si svoje peníze „radši projede sám“. Z podnikatele ve výslužbě se tak stal investor samouk a vrhnul se na burzu – a tam se mu nedaří vůbec špatně. „Asi na to mám vlohy,“ komentoval Tomek své investorské dovednosti, když pro Forbes rozebíral své akciové portfolio. V něm hrají hlavní roli dva tituly: Citigroup (ten nárůst jeho bohatství nastartoval hlavně zpočátku) a Apple (tvoří něco nad 50 procent jeho portfolia, má jich statisíce kusů) Známé je i jeho tři roky staré rozhodnutí nakoupit akcie chřadnoucí Nokie – v létě 2012 se pořídit i za méně než dva dolary, pak šla jejich cena razantně nahoru a nyní se pohybuje okolo 6,5 dolaru. Dále do jeho portfolia patří akcie Tesla Motors, Universal Stainless, Primerica, AVG, Astra Zeneca či Bank of America a zhruba třicítky dalších společností. Každodenní pohyb na burze Tomek podle svých slov nesleduje s tím, že tomu nehodlá obětovat každý den a život, na který je zvyklý. Do něj patří sjíždění Vltavy nebo oblíbený hokej s kamarády, případně několik týdnů strávených na své jachtě na moři. Ke koníčkům svým způsobem patří i investice do českých startupů (jako jsou například Skypicker, Safetica, Exclusive Tours a Shoptet – hodnota Tomkova podílu v nich podle našeho odhadu dosahuje čtvrt miliardy korun) a také Coober fond, ve kterém tým nadaných „matfyzáků“ pomocí speciálních algoritmů točí na burze Tomkovy peníze.
„V roce 1998 jsem do svého osobního i pracovního života získal nejlepšího průvodce – Pána Ježíše Krista. Odevzdáním se Pánu Ježíši jsem učinil zdaleka nejlepší rozhodnutí svého života. Bůh mě provází mou prací i prací celé mé společnosti a já jsem mu vděčný za vše, čeho se nám podařilo docílit“, tak popisuje sám Radim Passer svou podnikatelskou cestu. Passer je asi jediným českým podnikatelem, který se otevřeně hlásí k víře v Boha a sám také několikrat za rok v církvi Adventistů sedmého dne káže. Investuje do náboženských komunitních center, staví biblický park. Nepopírá ani, že před rokem 1998 nežil zcela podle Bible. Komplex budov na Pankráci, kde sídlí polovina českého byznysu, je největším kancelářským centrem v Česku a dál roste. Passer se podle svých slov řídí Božím slovem i v podnikání, v sobotu by však neuzavřel ani ten nejvýnosnější obchod – v duchu víry Adventistů sedmého dne jí ctí jako den, kdy se nepracuje. S Bohem konzultoval i nákup svého vozu Bugatti Veyron, auta jsou Passerovou vášní a řídí také Ferrari, Porsche 911 či Rolls Royce.
Petr Paukner je fanouškem Dukly Praha a dlouholetým obchodníkem s komoditami, především s uhlím, elektřinou a plynem. Vyrostl v Metalimexu Petra Otavy, kde v devadesátých letech patřil k nejlépe placeným manažerům vůbec. Nakonec se osamostatnil a nelituje. Jeho skupina Carbounion teď stabilně trží kolem deseti miliard korun ročně a vykazuje půlmiliardový hrubý zisk. Paukner svůj záběr rozšířil také o servis pro rozvodné sítě s E.ON. Vlastní peníze investuje hlavně do nemovitostí. Je poprvé ženatý, má dvě dcery a mimo mercedesy řídí také Ferrari 612 Scaglietti.
Nikdy bych neprodal zašpiněnou košili.
Sbírá umění, loni v areálu Oxfordské univerzity vybudoval studentské centrum, píše knihu a mnohem raději než o byznyse v poslední době mluví o filozofii. Jeho hlavní byznys se popravdě totiž ještě ani nerozjel. Bohatství developera Luďka Sekyry zatím nemá hmatetelnou podobu – je ve smlouvách, které mu otevírají cestu k pozemkům v nejzajímavějších velkých lokalitách v Praze. Tedy Rohanskému ostrovu, Smíchovskému nádraží, Vítěznému náměstí v Dejvicích a nákladovému nádraží Žižkov. Sekyra, jemuž patří i vila v pražské Troji podle návrhu Evy Jiřičné, soukromé umělecké sbírky nebo hotel Savoy ve Špindlerově mlýně, loni odhadl svůj možný zisk (po odečtení nákladů na nákup pozemků a stavbu) na osm miliard korun, letos kvůli růstu realitního trhu vychází z jeho tabulek číslo o pětinu vyšší. My vzhledem k tomu, že se zahájení stavby na Rohanském ostrově z letošního roku znovu o rok posunulo, zůstáváme konzervativní.
Existuje jistý morální horizont, který považuji za nepřekročitelný. Ač jsem se možná někdy pohyboval na jeho hranici, snažím se laťku neustále zvyšovat."
Stejně jako Michal Krsek je dlouholetým manažerem a v posledních letech také spolumajitelem Škodovky. Do firmy přišel před 15 lety, původně na post ředitele pro rozvoj Škody Holding. Postupně se dostal do vedení společnosti a od roku 2009 je místopředsedou představenstva ve Škodě Transportation. Michal Korecký vystudoval VŠE v Praze a absolvoval doktorské studium v oboru Průmyslové inženýrství a management na Západočeské univerzitě v Plzni. Docenturu získal v oboru Řízení průmyslových systémů na Vysoké škole báňské – TU Ostrava. Vědecké zaměření soustředí zejména do oblasti řízení projektů v průmyslových podnicích a jejich rizik. Zároveň je soudním znalcem v oboru Ekonomika, odvětví: řízení, plánování a organizace. V letech 2008–2010 byl členem Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj.
Nové jméno, o kterém se až do letošního léta mnoho nevědělo. Petr Němec se v dnes v Česku vyskytuje jen příležitostně a vidět je hlavně díky novým stavbám uprostřed Prahy. V červenci s ním vyšel ve Forbesu první (a možná poslední) velký rozhovor, jehož vedlejším produktem byl i společný odhad Němcova majetku na úrovni 3,9 miliardy korun. Částka odpovídá tomu, co si Němec odnesl z prodeje firmy PharmaSwiss. Tu založil v roce 2000 jako specializovanou firmu pro distribuci léků ve střední a východní Evropě. Postupně ji prodal v rámci několika obchodů, které dohromady tvoří jeden z nejúspěšnějších „exitů“, jaké se kdy v porevolučním Česku povedly. Třetinu společnosti koupil v roce 2007 fond HBM bývalého finančního šéfa firmy Roche, po něm vstoupil do PharmaSwissu fond Enterprise Investors (v Česku známý mj. díky jackpotu s investicí do softwarové firmy AVG) a v roce 2011 celý PharmaSwiss skončil v rukou kanadské farmaceutické společnosti Valeant. Velkou část vydělaných peněz Němec investoval do realit. V Praze staví nový dům na Národní třídě a kompletně rekonstruuje Šporkovský palác, polozapomenutou stavbu architekta Josefa Gočára mezi Hybernskou ulicí a ulicí V Celnici. Loni se vrátil do farmacie - založil novou firmu Amicus, která bude v Pobaltí a na Balkáně nabízet komplexní servis pro výrobce originálních léčiv.
Po letech hazardního eldoráda se letos stát odhodlal k regulaci podmínek, za kterých loterijní společnosti na českém trhu působí. I když nakonec není omezení tak silné, jak to původně čekalo, je to jasný signál, že pro hazardní krále skončily zlaté časy. To se odrazilo i při počítání majetku, kterým disponuje největší hazardní král Česka: Ivo Valenta a jeho rodina. Oproti loňskému roku tak slovácký senátor – co se týče absolutního čísla – v našem žebříčku o něco klesl.Valenta sám nikdy nehraje automaty, prý mu to nic neříká. Maximálně ve své domovské hazardní aréně na Zelném trhu v Uherském Hradišti, přidá k dobru stovku nebo dvě místním štamgastům, se kterými se přátelsky zdraví. Má u nich (skoro) jistotu, že se bankovka zase vrátí na příjmové straně jeho holdingu Synot, který založil v 90. letech se svým otcem a bratrem. Dnes působí ve 12 zemích světa (silný je zejména v Pobaltí a na Balkáně a výhledově míří i do Vietnamu a Afriky) a při dvanáctimiliardových tržbách udržuje provozní zisk okolo 800 milionů korun. Dnes ovšem Synot není jen synonymem pro hazard a přidružené kursové sázky. Patří pod něj i datové centrum, IT vývoj, ostraha objektů a také investice do nadějných startupů. Valenta dále vlastní například smaltovnu, regionální noviny, zastoupení prodeje vozů BMW nebo proslulé koupaliště Zelená Žaba v Trienčanských Teplicích, které nechal zrekonstruovat.
Nikdy bych se nepostavil za druhou stranu rulety.
Jan Světlík už víc než deset let vládne strojírenskému impériu Vítkovice Holding s konsolidovanými ročními tržbami okolo 20 miliard korun a ziskem, který v uplynulém roce dosáhl 400 milionů korun. Světlík je ve Vítkovicích doma už od mládí, tady začínal už v 80. letech jako kovář-lisař, postupně se vypracoval a na konci tisíciletí začal firmu skupovat. Rád se prezentuje jako miliardář od pásu. Holding zastřešuje složitě strukturovanou skupinu vystupující pod značkou Vítkovice Machinery Group, patří sem přes čtyři desítky firem a Světlík je tu takřka neomezeným pánem. Strukturu akcionářů Vítkovice Holding tvoří Světlíkem ovládaná VTK GROUP s 50 procenty, samotný Světlík, kterému patří 45 procent, a Komárkova skupina KKCG Industry s 5 procenty akcií. O vlastnictví části akcií se však Světlík už řadu let soudí a ve zřejmě nejsložitějším sporu v současném českém byznysu stále není rozhodnuto. Letos v létě Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře ČR rozhodl, že Světlík nyní musí svému někdejšímu obchodnímu partnerovi Davidu Beranovi za akcie strojírenského gigantu zaplatit celkem přes 1,85 miliardy korun, rozhodnutí v září nabylo právní moci a není možné se proti němu odvolat. Světlík však rozhodnutí považuje za zmanipulované, označil jej za protizákonné a okamžitě podal trestní oznámení. Vedle rozsáhlé umělecké sbírky, jejíž hodnotu sám Světlík odhaduje na 250 až 300 milionů korun, je jeho největší pýchou revitalizace Dolní oblasti Vítkovic, která přišla už na 3,5 miliardy korun.
Zvěsti, jak se nám nedaří a jak zkrachujeme, slyším po Praze už deset let. (Respekt, 28. 4. 2014)
Vládce holdingu Koh-i-noor Vlastislav Bříza se letos stal podnikatelem roku a přestěhoval se do nového sídla v Českých Budějovicích. Zároveň obrat skupiny, kterou s ním vedou jeho dva synové David a Vlastislav a synovec Robert Záboj, poprvé v historii překročil tři miliardy korun a loňská EBITDA vyšplahala na 502 milionů. Co všechno pod Koh-i-noor patří? Slavné tužky, zdravotnické pomůcky, výroba plastů pro automobilový průmysl, obchod s LPG přes firmu Kralupol a nástrojárny. V těch Bříza stále posiluje, letos koupil brněnský Ronas. To je společně s nemovitostmi (například poliklinika v Českých Budějovicích nebo hotely ve Frymburku a v Třeboni) holding Koh-i-noor v kostce. Bříza má oblíbené rčení, že obraty jsou pro banky, ale rodinné firmy se musejí orientovat na zisk. Jako vystudovaný konstruktér spalovacích motorů má vztah k výrobě a rád by vybudoval celou nástrojářskou skupinu. Českobudějovický Koh-i-noor, v němž Bříza pracoval už před rokem 1989, řídil až do roku 2000 pro Petra Kellnera. Pak od PPF továrnu koupil za řád „vyšších stovek milionů korun“. Od té doby svůj holding nepřestává rozšiřovat.
Hotovost je krev a kdo nemá krev, umírá.
Šéf a majitel největších stavebnin v Česku. Kamiony DEK určitě znáte ze silnic, podél nich už stojí více než 50 poboček včetně dvou hypermoderních prodejen v Malešicích a ve Vestci u Prahy, kde zákazník prakticky nemusí při nákupu opustit auto. Vít Kutnar vlastní 73 procent ve skupině DEK, kterou po revoluci zakládal se spolužákem z ČVÚT Jindřichem Horákem. Pomáhal jim Kutnarův otec Zdeněk, který je profesorem na ČVÚT na fakultě architektury. Firma vyrostla na hydroizolacích, postupně přidala další sortiment stavebnin, dnes nabízí 30 tisíc položek. Vít Kutnar má čtyři děti, dříve závodně plaval, dnes jezdí hlavně na kole a občas zkusí triatlon.
Jan Dienstl je muž, který tlačí na padnutí limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách. A říká při tom, že mu doly nemusí ani patřit, že bude jen jejich správcem. Hlavně když bude šlapat místní ekonomika. Ostřílený finančník se tak poslední dobou vžil hlavně do role ochránce pracovních míst v regionu a pochopitelně vlastního majetku. Doly mu totiž zatím patří, vlastní po 30 % hnědouhelného dolu ČSA a chvaletické elektrárny (nově společnost Sev.En). Ceny uhlí i elektřiny spadly za rok skoro o třetinu, proto jsme odhad jeho čistého jmění pro letošek mírně snížili – byť skupina dokázala snížit náklady na obchodování a výrobu elektřiny. Skupina Severní energetická loni dosáhla na EBITDA mírně převyšující dvě miliardy korun a získala dvě významné úvěrové linky. Jan Dienstl s nadšením buduje Zámecké vinařství Třebívlice, kam chce mimo jiné vozit zahraniční turisty, kteří navštíví Prahu.
Je lepší mít uhlí než peníze (E15, leden 2014)
Neviditelný muž. Tomáš Fohler je sice předsedou představenstva společnosti Severní Energetická, v níž vlastní vedle Jana Dienstla třicetiprocentní podíl, ale za žádnou cenu nechce na veřejnost pustit byť jen svůj obrázek. Zbylý čtyřicetiprocentní podíl ve firmě zůstal Pavlu Tykačovi, který ovšem říká, že už se jejího byznysu vůbec neúčastní a nechává ho „na mladých“.
Milan Teplý posledních pětadvacet let táhne dopředu největší mlékárnu v zemi, kterou také stoprocentně ovládá. Slavnou značku, jejíž historie sahá až do roku 1945, přenesl do třetího tisíciletí a pomáhá mu v tom také jeho syn Jan, jenž se postupem doby vypracoval až na obchodního a marketingového ředitele. Byznys plán pro příští tři roky? Koncentrovat výrobu do tří závodů z aktuálních pěti a dál tak zvyšovat produktivitu. Zelenou dostaly závody v Plané, Jindřichově Hradci a v Českém Krumlově. Pro společnost pracuje zhruba 1600 lidí a zaměstnanosti by se slučování závodů týkat nemělo, firma naopak stále hledá nové pracovníky. Přes embargo vývozu na ruský trh, které se dotklo hlavně výroby nivy, byly loňské hospodářské výsledky Madety jedny z nejlepších v historii. Skupina dosáhla na EBITDA 282 milionů korun a její čisté zadlužení činilo sto milionů.
Zdeněk Pelc nevyhodil stroje, které se zdály k ničemu a dobře udělal. Dnes totiž umí vyrábět peníze. Téměř doslova. Dělají totiž vinylové desky, v jejichž výrobě je Pelcova firma GZ Media největší na světě. Ostatní výrobci technologii dávno poslali do šrotu a návrat módy LP desek tak už marně chytají. V Loděnici se proto na čtyři směny sedm dní v týdnu vyrábějí černé desky v reedicích nejslavnějších světových kapel - Beatles, U2, Rolling Stones. Denní norma je zhruba 58 tísíc desek. Vedle toho vyrábí společnost dál i klasická CD, nebo různé krabice například pro Ikea.
Vladimír Kovář je šéf a majitel softwarové skupiny Unicorn, která patří k největším ryze českým výrobcům softwaru. Letos očekává tržby na úrovni 2,3 miliardy korun a EBITDA ve výši 180 milionů. Multiplikátory jsou v této branži vysoké, firma je bez dluhů a Kovář už několik let investuje do nemovitostí. Vlastní chalet ve Francii v Mottaretu ve Třech údolích, menší hotel v chorvatské Rogoznici a průběžně kupuje a renovuje reality v Česku. Unicorn se také rozkročil více na Západ. Vladimír Kovář před 4 lety získal doktorát za disertační práci, jak pomocí informačních systémů lépe řídit firmy.