Do českých kin vstoupil dlouho chystaný projekt režiséra Petra Václava, historický film Il Boemo s Vojtěchem Dykem v hlavní roli. Současný zpěvák ztvárňuje hudebníka dávno minulého: pozdně barokního skladatele Josefa Myslivečka, který strávil část života v Itálii a tamní publikum mámil především svými operami.
„Režisér Petr Václav chce primárně dostat do popředí skladatelovu hudbu,“ píše ve své recenzi Honza Škoda, a lze proto předpokládat, že bude Il Boemo pro některé diváky vstupenkou do světa Myslivečkovy hudby – tedy hudby skladatele mimo zavedený panteon tuzemských velikánů typu Smetany, Dvořáka, Janáčka či Martinů.
Koho dalšího ukrývá jejich neodvratný stín? Přinášíme čtyři tipy, které začínají v baroku a končí minulým stoletím.
Jan Dismas Zelenka
Když se řekne Mysliveček, respektive Mysliveček ve filmu Il Boemo, musí se říct i Zelenka. Orchestr z filmu je totiž orchestrem skutečným, nesoucím jméno Zelenkou inspirované. Soubor Collegium 1704 si rok ve svém názvu nevybral náhodně: jde o letopočet uváděný jako začátek skladatelské kariéry umělce, obestřeného řadou neznámých.
Zelenku zavedla do Drážďan, což však pro jeho skladby znamenalo budoucí zkázu. Část díla zmizela v plamenech během bombardování města za druhé světové války, zbytku se však v posledních dekádách konečně dostává zasloužená pozornost.
Díky novodobým snahám právě souborů typu Collegia 1704 si Zelenkovu dochovanou hudbu můžeme vychutnat i dnes. A je to hudba vpravdě originální a různě se vzpouzející době, ve které vznikala. Zelenka srší melodickými nápady a například s kontrapunkty pracuje na úrovni vynášející mu přirovnání k mistrovství Johanna Sebastiana Bacha.
Ervín Schulhoff
Originalita a svébytná hudební řeč byla vlastní také pražskému rodákovi Ervínu Schulhoffovi (na úvodní fotografii). Jeho muzika byla hravá i chaotická a koketovala s jazzem, který za Schulhoffova mládí začal uchvacovat dobu.
Ať už se pustíte do skladatelova klavírního nebo třeba orchestrálního repertoáru, nadchne vás spontaneita i kompoziční suverenita. A lze jen teskně domýšlet, kam dál by se vypracoval, pokud by nebyl pro svůj židovský původ nacisty deportován do koncentračního tábora Wülzburg, kde zemřel na tuberkulózu.
Pokud sháníte podzimní kulturní tip, nenechte si ujít Schulhoffovu jedinou operu Plameny, kterou lze ve dvou listopadových termínech zažít ve Státní opeře.
Vítězslava Kaprálová
Tragicky brzy skončil i život další výjimečné osobnosti české hudební historie. Brněnská rodačka vyrůstala v hudební rodině, první skladbu zkomponovala v devíti a její skladatelský růst provázela slovutná jména formátu Václava Talicha nebo později Bohuslava Martinů.
Foto ČTK
Foto ČTK
Když v roce 1937 absolvovala Vojenskou symfonietou, její taktovku sledovala Česká filharmonie a v publiku seděl i prezident Edvard Beneš, kterému dívka se silným demokratickým cítěním – svého prvního snoubence poslala k šípku, protože se zhlédl ve fašistech – dílo věnovala.
Zemřela o pouhé tři roky později, v pětadvaceti letech. Celoživotní zdravotní potíže vyvrcholily pravděpodobně tyfoidní horečkou, která jedné z největších nadějí české hudby vzala život ve francouzském Montpellier. Z pozůstalosti veletalentované skladatelky se tyčí především Koncert pro klavír a orchestr d moll.
Miloslav Kabeláč
Přísný, strohý, neústupný? Slova, platící na samotného skladatele, nemusí nutně pasovat na jeho dílo, které se nenápadně zařadilo k tomu nejlepšímu, co česká hudba dokázala. Subjektivní konstatování lze podpořit hlasem veřejnosti: v rámci projektu Kánon100, uspořádaného rozhlasovou stanicí Vltava, se Kabeláčova fenomenální skladba Mysterium času umístila v první desítce.
Foto ČTK
Foto ČTK
Skladatel v ní fascinován vesmírným řádem snoubí vesmír hudební, od prvotního tichého tajemna kdesi mimo prostor po orchestrální běsnění, připomínající výbuch supernovy nebo klidně samotný velký třesk. Není divu, že si Mysterium času podmanilo například i čerstvého hudebního ředitele londýnské Královské opery Jakuba Hrůšu, který skladbu v posledních letech opakovaně prováděl.
Volně pak můžete pokračovat na Kabeláčovo symfonické dílo, jehož kompletní nahrávku v roce 2016 dokončil dirigent Marko Ivanović.
