Martin Pomothy už jako teenager zbožňoval filmy. A na téhle vášni nakonec postavil i byznys. Dnes má jeho Česko-Slovenská filmová databáze neboli ČSFD.cz sto milionů zhlédnutí měsíčně a patří mezi největší weby v Česku, on sám už zhlédl tisíce titulů a pořád ho to stejně baví. Jenom si už víc vybírá.
Mohl by to být začátek krásného přátelství… anebo taky rozhovoru. Zvlášť když se bavíte s někým, kdo má mimořádný přehled v oboru, který je vám samotným blízký, jako třeba nekonečně rozsáhlý a pestrý svět filmů v případě Martina Pomothyho.
Zakladatel a majitel Česko-slovenské filmové databáze, kterou uživatelé znají spíš pod zkratkou ČSFD.cz (a jejího strůjce pod přezdívkou POMO), je chodící studnice znalostí z filmové branže a není divu – pohyblivé obrázky ho fascinují už od dětství, tedy plus minus nějakých pětatřicet let.
Pomothyho vášeň pro kinematografii je patrná jak v kancelářích ČSFD na pražských Vinohradech, jejichž zdi jsou ozdobeny zasklenými plakáty kultovních snímků a obloženy filmovými artefakty, tak i v jeho domově na Pankráci, kde obýváku dominuje stěna s úctyhodnou sbírku blu-ray, DVD a soundtracků a ložnici zase obraz s Alfredem Hitchcockem, jedním z jeho nejoblíbenějších režisérů.
„Filmy pořád žiju, i když už nejsem nerd jako kdysi. Už se dokážu bavit i o jiných věcech,“ směje se čtyřiačtyřicetiletý rodák z Bratislavy, zatímco stojí před svou filmovou sbírkou a ukazuje své nejmilejší kousky.
„A taky už mám vytříbenější vkus a jsem vybíravější než kdysi, kdy jsem koukal opravdu na všechno, co se jen dalo vidět. Ovšem díky tomu jsem si v hlavě postupně vytvořil mapu kinematografických trendů, z níž dodneška čerpám a pořád ji rozšiřuju.“
Stejně jako tahle mentální filmová mapa se stále víc a víc rozrůstá i samotná ČSFD.cz, kterou Martin Pomothy založil v roce 2001. Její původní myšlenka vůbec nebyla byznysová.
Pomothy se na přelomu tisíciletí živil jako filmový novinář, který přispíval do různých médií a stránky ČSFD vytvořil pro sobě podobné fanoušky jako otevřenou platformu, kde by mohli sdílet své názory na zhlédnuté filmy, debatovat o nich a recenzovat je.
Stránky mu tehdy pomohli naprogramovat kamarádi programátoři a další nadšenci s „Pomem“ v čele postupně databázi začali plnit filmovým obsahem.
„Chtěl jsem mít svoje místo, kde se budeme sdružovat a debatovat a postupně ho zvelebovat,“ vzpomíná na úplné začátky s tím, že fotografie nebo videa přibyly do databáze až později.
Že by se z téhle dobrovolnické zábavy fungující na entuziasmu všech zainteresovaných dal udělat i byznys, Martina Pomothyho napadlo až zhruba po šesti letech fungování celé platformy.
„Až tehdy mi došlo, že když na stránku přidám reklamu, získám peníze na prvního zaměstnance a na další rozvoj. Předtím jsem takhle vůbec neuvažoval. Sice jsem neměl žádné peníze, ale vybudování webu díky tomu, že se na něm podíleli podobní nadšenci jako já, v podstatě nic nestálo, takže jsem to neřešil,“ usmívá se zpětně.
Dnes stojí ČSFD téměř výhradně na příjmech ze zobrazované inzerce, kterou web dokáže lokalizovat, roční obrat se pohybuje kolem 42 milionů korun a její majitel plánuje, že by se brzy mohla dostat na padesát milionů.
Což není vůbec špatné na firmu, jejíž náklady tvoří z hlavní části zaměstnanci – dohromady dnes pro ČSFD pracuje necelá třicítka lidí, v kanceláři se jich z toho ovšem potkává zhruba pět. Ostatní pracují na různé úvazky z home officu nebo ze zahraničí.
„Máme velkou výhodu, že dlouhodobě fungujeme jako lovebrand, takže pro ČSFD lidé pracují i ze zájmu, z lásky k filmu a ke komunitě. Jinak bychom třeba u programátorů nemohli konkurovat nejdravějším mezinárodním firmám,“ připouští Martin Pomothy, který sám chodí do kanceláře téměř denně, včetně víkendu.
„O víkendu jsem tam sám, a hlavně nechodí e-maily a nikdo nevolá, takže toho nejvíc udělám.“
Kromě informací o bezmála osmi stech tisíc filmů, seriálů a televizních pořadů funguje ČSFD i jako sociální síť pro filmové fanoušky, jejichž příspěvky (zvláště filmová hodnocení a recenze) jsou veřejné a bezplatně přístupné.
Měsíční návštěvnost se pohybuje mezi šedesáti a devadesáti miliony pageviews na webových stránkách, dalších zhruba dvacet milionů získá ČSFD přes mobilní aplikaci. Pro srovnání – podobně velké jako ČSFD je podle sledování online dat firmy Netmonitor například Nova.cz nebo Mapy.cz.
Stránka ČSFD.cz byla podle pageviews a měření Netmonitoru letos v říjnu sedmnáctým největším webem v Česku. Reálných návtěvníků měla 2,8 milionu.
Vedle lidí, kteří na ČSFD pouze pasivně hledají informace o filmech a seriálech a jejich hodnocení, je tu ještě početná skupina uživatelů, kteří jednotlivé snímky hodnotí (dávají jim hvězdičky na stupnici od jedné do pěti). Těch je podle Pomothyho odhadů něco přes sto třicet tisíc. A značná část z nich navíc píše i recenze.
Právě díky recenzím a hodnocení svých uživatelů získává databáze zdarma další obsah, a tím pádem i větší přidanou hodnotu pro své návštěvníky. Za svůj přínos českému internetu už platforma získala několik ocenění v anketě Česká lupa.
ČSFD navíc už roky nefunguje jenom online, v kině sítě CineStar na pražském Andělu má svůj promítací sál, kde se hrají filmy, které mají na ČSFD hodnocení vyšší než sedmdesát procent. Navíc se – hlavně v kině Atlas – konají speciální ČSFD projekce, kde se v předpremiéře promítají filmy pro vybrané uživatele.
Do tohohle elitního klubu vyvolených se ovšem dostanou jen ti, kteří na ČSFD pravidelně píšou recenze s vyšší čteností.
„Je to pro ně odměna za aktivitu na naší platformě a pro nás zase dobrý způsob, jak si zajistit obsah. A výhodné je to i pro distributory jako dobrá kampaň, protože promítáme vesměs filmy, které mají velkou šanci na dobré hodnocení, takže budou spíš zajímat diváky, což filmu v kinech pomůže.“
Další, tentokrát soukromá promítání pořádá Martin Pomothy pro své zaměstnance v privátním kině pankrácké V Tower, kde si na plátně pouští hlavně filmy, které nejdou do kin. A část komunity se každoročně potkává i na takzvaném Filmovém víkendu ČSFD.
„Na tom posledním dokonce došlo na žádost o ruku na pódiu, všichni tleskali, spoluzakladatel akce Adam Švancar to moderoval a já natáčel s přenosem na obři plátno za námi… ČSFD funguje jako rodina a to je prostě skvělé.“
Foto Michael Tomeš
Martine, vzpomeneš si, který film na tebe v dětství jako první udělal dojem?
Hitchcockovo Psycho, když mi bylo šest nebo sedm. Dodneška si pamatuju ten pocit děsu i to, že mě to naprosto fascinovalo a že jsem už tehdy nějak cítil, že právě tohle bude to, co budu na filmech obdivovat nejvíc. A dodneška je Psycho můj nejoblíbenější film.
Takže tě baví se u filmu bát?
Vlastně ano, nejradši ze všech žánrů mám horory a thrillery. A i když platí, že si filmy vybírám, pokud jde o horory, koukám i na ty špatné. Jednak proto, že mě baví, často se z nich vyvrbí zábavné guilty pleasure, a pak platí, že je dobré znát i to, co se nepovedlo, abyste docenili to dobré.
