V Česku otevřela začátkem března svou pobočku vyhlášená lobbistická firma Rud Pedersen Group, jejímž vedením byl pověřen Jakub Hudec. Firma má více než šest set zaměstnanců v šestnácti zemích Evropy a má už také klienty působící v Česku, kterým chce pomoci ovlivnit české zákony především v oblasti zemědělství a zdravotnictví.
Jakub Hudec pracoval posledních osm let v komunikační agentuře Grayling. Mezi své klienty ve své kariéře může počítat firmy jako Bolt, AstraZeneca, Hewlett Packard, Allegro Group nebo Red Bull.
Všem z nich pomáhal z pozice lobbisty, jehož úkolem je doručit k očím politiků podklady a argumenty pro zákony, které se byznysu jeho klientů týkají.
Teď povede nově otevřenou českou pobočku jedné z největších lobbistických skupin v Evropě Rud Pedersen. Ta podle něj vznikla proto, že velké nadnárodní firmy, se kterými pracuje Rud Pedersen v jiných zemích, potřebovaly lobbistickou podporu i u nás v Česku.
Co obnáší práce lobbisty, proč Hudec nechce být s politiky kamarád a jaké jsou plány firmy na českém trhu, popisuje v rozhovoru pro Forbes.
V kterých segmentech jste jako lobbista silný?
Zdravotnictví, zemědělství. Na druhou stranu zkušenost mám z IT průmyslu, rychloobrátkového zboží či dopravy. V rámci mého předchozího působení v agentuře Grayling jsem dlouho pracoval třeba pro společnost Bolt.
Řekl jste, že to, co děláte, je podpora klientů. Říká se tomu ale také nepěkně lobbing…
Já to slovo mám rád. Když se mě někdo ptá, co dělám, automaticky říkám, že jsem lobbista. Dostanu tak většinou prostor alespoň jednomu člověku vysvětlit, o čem to ve skutečnosti je. V Bruselu jde třeba o ustálený neutrální pojem, ale u nás kolem lobbingu stále koluje spousta pověr.
Ještě jsem však nepotkal nikoho, kdo by byl proti tomu vyloženě vyhrocený. Do jisté míry tomu ale rozumím, o hodně věcech lobbista z logiky věci mluvit nemůže, protože by tím jeho klient mohl přijít o konkurenční výhodu.
Jak tedy lidem lobbing vysvětlujete?
Tak třeba vysvětlit mým rodičům, co dělám, nebylo vůbec jednoduché. Postupně to piluji. Rád říkám, že je to hodně podobné jako jakákoli jiná komunikace. Svým klientům zprostředkovávám komunikaci se státní správou. Já tomu říkám PR cílené na státní správu.
Zkrátka vytváříte komunikace zacílenou na velice úzkou skupinu lidí, třeba na poslance, představitele vlády nebo třeba podnikatelské svazy.
Jakub Hudec, nový šéf české pobočky Rud Pedersen
Foto Boodya
Společnost Rud Pedersen, jejíž českou pobočku teď povedete, tvrdí, že stojí na transparentnosti. Jak se to rýmuje s lobbingem?
Lobbing pro mě profesně byl jasná volba, ale jen za podmínky, že pokud komunikuji s členem vlády nebo poslancem, musí vždy přesně vědět, koho zastupuji. Pokud tam tato transparentnost není, nemohou tyto vztahy fungovat. Nejde sice přímo o korupci, ale už se dostáváte hodně blízko sféře, do které se dostat nechcete.
Legální lobbing je o dodání informací, které třeba nejsou veřejné, ale pocházejí od byznysu, na který připravovaná legislativa cílí. Jde o statistiky a scénáře, co s trhem nová legislativa udělá. Jak se ale zákonodárci nakonec rozhodnou, už je čistě na nich.
Dobrá, ale zároveň asi zastupujete i klienty, kteří mají třeba na území Česka velké fabriky. A mohou hrozit tím, že je zavřou, pokud zákon v nějaké podobě sněmovnou projde. To je přece taky celkem jasný nátlak…
To je čistě hypotetická situace, nikdy se mi to nestalo. Nemohu ale vyloučit, že to některá společnost takto dělá. Upřímně řečeno, kdyby za námi nějaký nadnárodní klient přišel s tím, že chce takovou zprávu doručit státní správě, budeme jim radit, že to vážně není dobrý nápad. Protože lobbing je o budování dlouhodobých partnerství.
Nechcete přijít o příležitost se se státní správou bavit, protože jim budete vyhrožovat. Pokud se něco nepovede domluvit, musí to soukromá společnost respektovat.
Nemá průměrný český politik kopřivku, když mu řeknete, že se baví s lobbistou?
Něco takového se většinou neřeší. Pro ně jsem jen prodloužením komunikačního aparátu nějakého byznysu, nic víc. Samozřejmě k materiálům od nás přistupují obezřetněji než k těm, které mají od vlastního týmu. Na druhou stranu jsou za ty od nás často velmi vděční z hlediska informační hodnoty. Není to ale tak, že bychom si s politiky plácali a tykali.
Tomu se ale asi beztak nevyhnete…
Popravdě v mojí praxi preferuji spíše profesní vztah, s politiky především. Byl bych pak totiž postavený do situace, kdy bych vztah s nějakým poslancem mohl mít raději než zájmy klienta.
Nejsou ale právě dobré vztahy s poslanci přidanou hodnotou pro vaše klienty? Nechodíte tím vlastně po tenkém ledě?
Možná trochu. Mám ale pocit, že právě v tom tkví nepochopení toho, co lobbista vlastně dělá. Většina lidí si myslí, že devadesát procent času strávíme chozením po schůzkách. Ve skutečnosti jsou ale schůzky jen špička ledovce, zatímco pod tou vodní hladinou se skrývá obrovské kvantum práce na podkladech a argumentech, které třeba pro poslance připravíte.
Často navíc na schůzku chodíte přímo s klientem, kterého je také potřeba připravit tak, aby například zvládl svou agendu shrnout ve třech větách. Nejčastěji se mě poslanci ptají: „Co pro vás mohu udělat?“ A vy musíte vědět úplně přesně, co jim říct a jak hodně komplexní problematiku v pár minutách vysvětlit. A ta se může zredukovat na tři nebo pět vět.
Zmínil jste zemědělství a zdravotnictví, státem silně regulovaná odvětví, spojení se státní správou se dá pochopit. Co ale to rychloobrátkové zboží?
Napadá mě třeba příklad alkoholu, konkrétně lihovin. Jsme pivní velmoc, takže máme trochu pokřivené vnímání. Vidíme totiž lihoviny jako extrémní část spektra nabídky alkoholu. Už nám ale nedochází, že v porovnání dvou deci vína, půllitru piva a velkého panáku má v sobě nejvíce alkoholu víno.
V takovém případě potřebujete tuto zprávu dostat i mezi lidi, kteří o zvýšení či snížení spotřební daně rozhodují a podmínky se pro všechny narovnaly.
Jak do toho zapadá vaše práce s médii?
Pokud chceme klientům skutečně pomoci, musíme jim dát do ruky nástroje, jak mít na vznikající legislativu skutečně vliv. To, co čteme a slyšíme v médiích, je toho součástí.
Často by měla být komunikace v médiích správně načasovaná a svým narativem detailně vyladěná tak, aby souzněla s tím, co komunikujete směrem k poslancům. Zkrátka, aby se to protlo ve stejnou chvíli, kdy třeba přijde na řadu hlasování ve sněmovně.
Pro Rud Pedersen bývá zvykem, že si při vstupu na nový trh nejdříve pořídí podíl v už existující komunikační kanceláři. Proč v Česku vzniká rovnou vlastní pobočka?
Měl jsem možnost se o tom bavit se zakladatelem a CEO firmy Mortenem a současná situace nahrává spíše tomu mít stoprocentní vlastnictví vlastní pobočky. Tím pádem někoho pověří jejich zastupováním na daném trhu. V Česku to budu já. Pro firmu je to jednodušší řešení z hlediska provozu i možné expanze.
Není problém sehnat kvalitní lidi?
Jak se to vezme. V našem oboru, tedy v public affairs, a ne v klasickém PR nebo marketingu, je poptávka hlavně mezi absolventy vysoká. Z předchozích pracovních zkušeností mohu říct, že se nám prakticky nestávalo, aby se nám nehlásili kvalitní kandidáti. Naopak jsme museli často kvalitní lidi odmítat ve chvíli, kdy jsme zrovna neměli dostatek klientů.
Na druhou stranu, není pro člověka ve vaší branži důležitá paleta kontaktů, kterou si roky buduje?
Také jsme samozřejmě hledali kvalitní zaběhlé profesionály. V rámci naší sítě Rud Pedersen máme například lidi jako Adam Šebesta, který působí řadu let v Bruselu, ale který se bude podílet i na chodu naší české pobočky. Pokud máte například na LinkedInu v kontaktech někoho s podobnými zkušenostmi, samozřejmě ho zkusíte oslovit.
Jak se vůbec hledá mladý, potenciálně dobrý lobbista?
Jdeme za jednotlivými univerzitami, které jsou v oblasti komunikace nejvíce prominentní. Tam ideální kandidáty hledáme. Není to ale tak, že by někdo musel přijít do Rud Pedersen a rovnou nabízet svou širokou škálu kontaktů.
Je to sice příjemná přidaná hodnota, ale my jsme ve fázi, kdy máme v síti přetlak klientů a potřebujeme dostatek lidí, kteří umí pracovat s informacemi. To znamená například vytáhnout z komplexní problematiky klíčové sdělení pro konkrétního člověka, kterého oslovujete.
Kde v Praze sídlíte? A v kolika lidech pracujete?
Sídlo máme u Václavského náměstí, což je ideální, protože to máme blízko ke všem potenciálním klientům a zároveň do sněmovny. To je pro nás zásadní. Do konce roku bychom pak chtěli mít tým pěti lidí.
Jak má česká pobočka působit v rámci evropské sítě? Jako doplněk pro už existující klienty, nebo tu máte nové klienty rovnou nabírat?
Já myslím, že to nakonec bude zhruba padesát na padesát. Momentálně je to tak, že v Rud Pedersen máme klienty, kteří potřebují podporu na českém trhu. S některými z nich už pracuji ve spojení s kolegy z Bruselu nebo Německa.
O koho jde?
Konkrétní jména bohužel sdělovat nesmím. Jde ale o firmy z oblasti zdravotnického průmyslu nebo zemědělství, což je u nás nyní velké téma. Vyloženě české klienty v tuto chvíli nemáme, poptávka tu ale je.
Rud Pedersen už má pobočky v Polsku či Německu, Česko se tedy trochu nabízelo. Na druhou stranu nejsou v Rakousku, Slovensku nebo Maďarsku. Je Česko začátkem snahy více obsadit střední Evropu?
Myslím, že je to první krok a další budou následovat. Jen teď nemohu potvrdit žádné další trhy. Mohu ale říct, že i v těch lokalitách, kde nemáme pobočku sami, spolupracujeme se smluvními partnery.
S jakým ročním rozpočtem pracujete?
Na začátku je vždy nějaká investice, byť díky velikosti týmu zatím menší, provozní náklady se nám postupně zvyšují. Co se týče rozpočtu, tak mým cílem je, abychom byli za rok a půl na černé nule a dále pak už byli profitabilní. Možná to půjde rychleji.
Ale určitě to není tak, že sem Rud Pedersen vstupuje v nějakém obrovském nádherném officu, který bude dlouhodobě ztrátový, protože v něm budeme sedět v pár lidech. Náš roční rozpočet je zatím v jednotkách milionů.
