Jan Rayman chce po světě stavět domy a haly z nápojových kartonů. Kolem výroby mají vzniknout inovační centra, takzvané UpFactory, která budou rozvíjet sítě místních cirkulárních ekonomik. Před Raymanovou skupinou UpCycling teď stojí projekt továren v Kalifornii za více než 376 milionů korun.
Když vezmete do ruky kus packwallové desky, připomíná vám to o trochu tlustší OSB desku nebo překližku. Nebo o něco těžší, ale na první pohled odolnější sádrokarton. Těžko byste ale hádali, že z toho, co držíte v ruce, třeba předevčírem někdo dopíjel pomerančový džus nebo mléko. Podle Jana Raymana, jednoho ze zakladatelů značky Upcycling Group a jejího generálního ředitele, je to ale důkaz, že cirkulární ekonomika je budoucnost.
„Snažíme se zaměřit na odpadové materiály, které se v současnosti nedostatečně recyklují. Proto vynecháváme třeba PET lahve, které se už dnes zpracovávají dobře a ve velkém,“ vysvětluje český podnikatel, jehož firma se odpichuje právě od materiálu zvaného v Evropě packwall, ve světě pak například jako SaveBoard nebo RECBoard, v podstatě za tepla lisovaných tetrapakových kartonů.
Technologie má ohlas i ve stavebnictví. Na první pohled nenápadný materiál už využívá například stavební gigant Skanska při výstavbě škol ve Švédsku, finský institut v New Yorku si z něj zase udělal „zero waste“ bistro, v Austrálii s ním stavějí pobočky řetězce KFC a na halách své gigafactory v Nevadě ho má i americká automobilka Tesla jednoho z nejbohatších lidí světa Elona Muska.
Mimochodem, nedávno obletěly americká média záběry na Muska a jeho tým kempující s otevřeným ohněm na střeše továrny. Materiál, na kterém známý miliardář pohodově vysedává, je právě z linky od UpCycling.
Ve Spojených státech se teď chystá jejich vůbec největší projekt, za kterým bude Upcycling Group stát: vybudování dvou velkých výrobních hal na západním pobřeží USA za více než 376 milionů korun. Hlavním investorem do projektu je švédský koncern Elof Hansson, globální firma s ročními zisky přes 750 milionů dolarů (skoro sedmnáct miliard korun). Ten chce být zároveň výlučným dodavatelem inovativního stavebního materiálu pro severoamerický trh.
Gigafactory Tesly v americké Nevadě, kterou na střeše kryjí packwally.
Pro tento účel vznikl mezi koncernem Elof Hansson a skupinou Upcycling společný holding zastřešující právě společné budování těchto továren za Atlantikem. Firma s českými kořeny v něm bude mít pětinový podíl. Na plánu se podílí i další česká firma, strojírenský podnik Lisa Tech, který dodala výrobní linku. Celkem už díky tomu čeští strojaři získali kontrakty za více než půl miliardy korun.
Plánem Švédů je postavit od příštího roku minimálně jednu takovou továrnu ročně s tím, že každá z nich má generovat zisk tři miliony dolarů ročně.
Dobře uchopená příležitost
Za materiálem zvaným packwall, vlastně stěnami z tetrapaků, nestojí žádná hi-tech revoluční technologie. Spíše dobře uchopená příležitost a víra v cirkulární ekonomiku.
Svážené nápojové kartony nejprve putují do drtičky a vzniklý materiál se pravidelně rozvrství. Pak se už jen lisuje, ovšem s přídavkem tepla. To je důležité, teplo totiž aktivuje polyetylen, který se při výrobě tetrapaků běžně používá a v deskách zafunguje jako lepidlo. Díky tomu není nutné přidávat během procesu do lisu vodu, žádné chemikálie ani lepidlo, vše potřebné už je v samotných obalech. Od vložení do drtičky po finální ořez desky uplyne jen těžko uvěřitelných šest minut.
Za Upcycling Group, mateřským holdingem založeným letos v lednu, stojí už zmíněný Jan Rayman se čtyřiceti procenty podílu a jeho dva společníci, Jan Skopeček a Valentin Girstl, oba se třiceti procenty. Silně provázaný je s klíčovou technologií i Girstl. Jeho rodina se podobný koncept v Česku pokoušela rozjet na přelomu tisíciletí a jimi registrovaný patent dnes vlastní jejich partnerská společnost Ges Eco.
Foto Upcycling Group
Vpravo prvotní materiál, vlevo hotový produkt
Aktivity firmy řídí především největší akcionář Rayman z pozice generálního ředitele. Ten se s technologií za oceánem prosadil sám. První desky prodal v USA již v roce 2008 přes webové tržiště Craigslist. Za tři roky přišel projekt první továrny v Des Moines v Iowě za tři miliony dolarů. Koncept se mu víceméně osvědčil. Sehnal si dodavatele odpadů, kteří byli schopni tetrapakové obaly třídit a levně je svézt z blízkého okolí.
„Nakonec jsem firmu v roce 2018 s menším ziskem prodal největší americké společnosti na zpracovávání odpadů. Ti si z toho v Iowě udělali vývojové centrum pro zpracovávání dalších typů odpadů, dnes plánují postavit něco podobného u Filadelfie, kde by měli mít přístup až k půl milionu tun výrobního materiálu ročně,“ shrnuje Rayman.
Motivace hurikánem
Aby mohl Rayman něco stavět, musel nejdříve bořit. Ve Spojených státech původně pracoval, získal stáž ve firmě, která likvidovala škody po hurikánech. Podle vlastních slov trávili většinu času vynášením a vysoušením sádrokartonů. „Říkal jsem si, že na to přece musí existovat lepší materiál,“ říká. A tak nastoupil na cestu k deskám z nápojových kartonů a teď by rád všude po světě rozvíjel cirkulární ekonomiku s tím, že pro odpadové materiály bude budovat koncové trhy.
Manželku si sice našel za oceánem v Coloradu, srdce ho ale táhlo domů do české kotliny. Upcycling Group proto vznikl v tuzemsku. Po projektech na Novém Zélandu, v Austrálii a Nizozemsku bude jeho pilotním českým projektem továrna v Pardubicích, tedy v Raymanově rodišti. Ta má ročně zpracovat deset tisíc tun odpadu.
Výrobní linka na packwally má být podle Raymanovy vize jen stavební kámen, kolem kterého má vyrůst něco mnohem většího. „My tomu říkáme UpFactory. Bude to takový technologický hub, kde se budou scházet řešení pro cirkulární ekonomiku,“ plánuje Rayman.
Některé projekty v tomto směru už běží. S broumovskou Diakonií už například pracuje na patentované lince tvořící podobné desky, tentokrát však z textilu, což je podle něj další odpadní materiál, se kterým neumíme efektivně nakládat. Kromě toho by se chtěl zaměřit i na sklo, ze kterého jdou podle něj dělat zdařilé náhražky menších betonových bloků pro infrastrukturní projekty jako třeba obrubníky.
Foto Upcycling Group
Díky zajímavým povrchovým úpravám si lidé z packwallu udělají doma třeba jednu dekorativní stěnu. Ta má navíc výrazně vyšší nosnost než obyčejná sádrokartonová příčka.
Byznysový model UpCycling ale nestojí na stavění dalších a dalších vlastních továren. Místo toho Raymanova skupina pomáhá takové linky rozjíždět jinde výměnou za finanční odměnu či podíl ve firmě. Tímto způsobem staví například pro švédskou společnost Recoma v Nizozemsku projekt, za který dostanou kromě dvou milionů eur také podíl přímo v Recomě.
Podle dat OSN vyprodukovaly v minulém roce obce celosvětově 2,1 miliardy tun odpadu. V roce 2050 by mělo jít o 3,8 miliardy tun. V témže roce by při započtení nákladů na eliminaci negativních externalit vyžadoval proces likvidace odpadu náklady v astronomické výši 640 miliard dolarů.
Celý odpadový segment teď podle Raymana visí ve vakuu způsobeném rozhodnutím Číny. Ta platila dlouhé roky za hlavního výkupčího světových odpadů. Jenže Číňanům došla trpělivost s kvalitou dodávek a své požadavky na složení kupovaných odpadů výrazně zvýšili. Hlavní „odtok“ tak najednou přestal existovat.
A to je podle Raymana velká výzva, třeba i pro evropský byznys. Materiály jako packwall mají potenciál vyplňovat na správných místech prázdná políčka ESG reportů velkých korporací. A to celkem oprávněně, tím hlavním zeleným argumentem je kromě prosté recyklace i fakt, že při výrobě se vyprodukuje o devadesát procent nižší uhlíková stopa než u sádrokartonu a o sedmdesát procent nižší než u OSB desek.
Zároveň ale připouští, že má spousta recyklovaných materiálů jednu velkou nevýhodu – většinou jich nebude dost. To platí i pro packwally. I kdyby se v Americe podařilo zrecyklovat každý tetrapak či kelímek ze Starbucks, což by dělalo dohromady jeden a půl milionu tun, zvládly by z nich vyrobené desky pokrýt jen necelá dvě procenta amerického trhu s deskovými materiály. „V Evropě to bude podobné,“ míní Rayman.
