Největší zpracovatel ropy ve střední Evropě, skupina Orlen, investuje do projektů na zmírnění ekologických dopadů do roku 2030 v přepočtu 150 miliard korun. Část peněz si přitom ukrojí vývoj nových technologií, které ještě před pár desítkami let byly jen součástí scénářů sci-fi filmů. Představte si, že v budoucnu budeme jezdit nejen na vodík, ale s mírným přeháněním i na rostliny. Nebo že do plechového stroje z jedné strany hodíme PET lahve a z druhé nám vyteče surovina znovu použitelná pro výrobu plastů nebo paliv.
Tohle se už vlastně tak trochu děje. I díky Unipetrolu, jenž patří právě do skupiny Orlen a který zde už 19 let provádí výzkum ve dvou institucích – Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum (UniCRE) a Polymer Institute Brno (PIB). Výsledky těchto R&D center přitom pozitivně ovlivní nejen fungování Unipetrolu jako firmy, ale v podstatě celého lidstva. Jakou zelenou budoucnost nám tedy chystá?
Z odpadu do výroby
Hromadění plastů je problém. Jen v České republice se jich ročně vyprodukuje na 400 tisíc tun, z nichž téměř polovina (45 procent) se nijak energeticky nevyužívá ani nerecykluje. Unipetrol v tomto ohledu ve spolupráci s provozovateli recyklačních technologií zavádí zpracování odpadních plastů, které přemění na plasty v potravinářské nebo medicínské kvalitě.
Novou polyetylenová jednotka (PE3) Unipetrolu.
Technologické nadšence zajisté více nadchne projekt, ve kterém jeden z největších výrobců plastových prvoproduktů v České republice začíná zkoumat, jak plastový odpad využít z pohledu pyrolýzy neboli rozkladu materiálu za vysokých teplot. Testovací jednotka, do které laicky řečeno z jedné strany vložíte plastový odpad nebo i pneumatiky a z druhé vám vytečou původní chemické sloučeniny (ropné deriváty) znovupoužitelné ve výrobě, vzniká přímo v litvínovském závodě firmy v rámci projektu Pyrekol. Do něj se zapojila i Vysoká škola chemicko-technologická v Praze a celkový rozpočet přesahuje 70 milionů korun.
„Cílem projektu je vyvinout funkční technologii opětovného využití odpadních plastů a pryže z odpadních pneumatik v petrochemickém průmyslu, čímž dojde k efektivnějšímu využití stávajícího plastového odpadu a ke snížení uhlíkové stopy,“ říká k tomu člen představenstva Unipetrolu Tomáš Herink s tím, že v petrochemickém segmentu budou produkty technologie využity při výrobě základních chemikálií, jako je etylen, propylen, butadien nebo benzen. V rafinérském průmyslu se dají využít jako aditiva do stávajících zpracovávaných surovin za účelem zvýšení produkce pohonných hmot (benzinu a nafty).
Z pánve do motoru
Biomasa je jednou z nadějí na cestě za nízkoemisní ekonomikou. Tento obnovitelný zdroj má několik způsobů využití, od vytápění přes výrobu energií až po esterifikaci olejů. Výzkum Unipetrolu směřuje zejména do využití biomasy pro výrobu nízkoemisních biopaliv, která je pod drobnohledem EU. Některé druhy biomasy se totiž dají zpracovávat pomocí podobných procesů, jakými se v dnešní době zpracovávají klasická fosilní paliva. Jedná se například o biopaliva na bázi takzvaných hydrogenovaných rostlinných olejů (HVO). Způsob zpracování je velmi podobný jako u ropy, poněkud odlišné jsou pouze probíhající chemické procesy.
S nadsázkou tedy můžeme říct, že Unipetrol pracuje mimo jiné i na tom, aby naše auta jezdila místo nafty a benzinu na štěpku a rostlinný olej. V litvínovském Chemparku totiž chystají projekt, který směřuje ke zpracování rostlinných i upotřebených kuchyňských olejů. V malém množství bude Unipetrol schopen zpracovávat upotřebené kuchyňské oleje již od roku 2021, ve větším o tři roky později. V roce 2026 by měla být vystavěna samostatná jednotka s hydrodeoxygenační technologií, ve které bude možno vyrábět HVO potřebné pro produkci biopaliv.
Unipetrol proto společně s dceřinou sítí pump Benzina Orlen připravuje projekt na sběr upotřebených rostlinných olejů prostřednictvím čerpacích stanic této značky.
Vodík místo zásuvky
Když se dnes diskutuje o budoucnosti dopravy, často se skloňuje elektromobilita. Představujete si, jak každý večer strkáte své auto do zásuvky, aby se baterie plně nabily? Co když to nebude potřeba, co když si váš vůz bude elektřinu vyrábět během svého chodu? Je totiž dost možné, že se jako palivo budoucnosti po konci těch fosilních prosadí vodík. Ten se v motoru díky chemické reakci přeměňuje na elektrickou energii a dodává mu potřebný počet koní. A odpadem je přitom jen čistá destilovaná voda, která občas vyteče z „výfuku“.
Není proto divu, že i sem v rámci naplnění uhlíkové neutrality směřuje zájem Unipetrolu, respektive jeho vlastníka, skupiny Orlen. Firma má s produkcí vodíku svou zkušenost, kromě výroby pomocí tradičních metod vzniká jako vedlejší produkt i při katalytickém reformování benzinu. Do budoucna je však záměr vyrábět vodík jinou cestou, a to alkalickou elektrolýzou, při které bude voda pomocí elektrické energie rozkládána na vodík a kyslík. Proto je v přípravě výstavba fotovoltaiky, jež bude dodávat čistou energii potřebnou pro výrobu prvku skrývajícího se pod písmenem H v periodické soustavě.
Alternativou je výroba zeleného vodíku takzvaným parním reformováním bioplynu. Problémem je ovšem infrastruktura, pro spočítání plnicích vodíkových stanic v Česku nám bohatě stačí prsty jedné ruky – je tu jen jedna, neveřejná. To chce Unipetrol už v příštím roce změnit, když hodlá ve své síti čerpacích stanic Benzina Orlen instalovat první veřejné vodíkové stojany v České republice. Vodík tak od příštího roku bude vůbec poprvé v naší kotlině k dispozici pro osobní i hromadnou dopravu a přepravu.
