skip to main content
Bydlení

Berlínské klopýtání k dostupným nájmům aneb cesta ze slepé uličky. Může se Praha poučit?

Gendrifikace tak postupně vytlačuje sociálně slabší obyvatele z tradičních čtvrtí a mění jejich vzhled. Třeba alternativní a ušpiněný Prenzlauer Berg se během dekády změnil v módní bobo čtvrť – pojmem bourgeois bohemian označují sociologové nově vzniklou socioekonomickou elitu.

Cena bydlení však roste v celém Berlíně. To nájemní, ve kterém žije přes osmdesát procent obyvatel, vyšplhalo za posledních deset let o devadesát procent a stává se nedostupným i pro střední třídu. Podle průzkumů dnes průměrný Berlíňan vydá víc než polovinu svých příjmů právě za bydlení.

A dost!

Reklama

Berlínské zastupitelstvo se tak loni odhodlalo ke kontroverznímu kroku, který k problematice přitáhl pozornost celého světa: zastropovalo nájmy u starších bytů postavených před rokem 2014.

Majitelé proti zásahu do svých vlastnických práv podali ústavní žalobu a ústavní soud jim po roce dal za pravdu s tím, že vydávat zákony o regulaci nájemného mohou pouze spolkové vlády. Pro nájemce 340 tisíc bytů, kterých se zmražení dotklo, to znamená povinnost rozdíl v ušlém nájemném zpětně doplatit.

Jak následně ukázala studie Německého ekonomického institutu, výsledky experimentu jsou nadto víc než sporné. Po zmrazení nájmů v Berlíně sice opravdu kleslo nájemné v regulovaném segmentu v průměru o jedenáct procent, zároveň však ubylo nabídek bytů k pronájmu, a to více než o polovinu.

„Když to trochu přeženu a přirovnám to k bývalému socialistickému systému za minulého režimu: vznikne situace, kdy jsou najednou na byty delší fronty, roste černý trh a všude je spousta nespokojených lidí. Shánějí něco, co by mělo být dostupné za rozumnou cenu, ale sehnat se to nedá, protože není nikdo, kdo by to nabízel. A jestli paralelně s tím regulovaným existuje volný trh, tak tam ceny logicky porostou,“ říká autor studie Konstantin Cholodilin.

Silní institucionální majitelé si zkrátka mohli dovolit nechat byty radši prázdné, než je nabízet pod cenou a zároveň vyvinuli tlak na zrušení problematického zákona. A lidé, kteří v Berlíně hledali bydlení, se tak museli poohlížet na černém trhu, nebo v předměstských lokalitách, jako je Potsdam, kde ve stejném období nájmy stouply o dvanáct procent.

Reklama

Praha na tom není lépe

Nájmy rostly závratným tempem i v Česku, v uplynulých dvanácti letech zhruba čtyřikrát rychleji než v Evropské unii jako celku. Z dat Eurostatu vyplývá, že mezi rokem 2007 a třetím čtvrtletím roku 2019 to bylo takřka o osmdesát procent.

V pandemickém roce se situace nicméně změnila a nájemní bydlení v důsledku zlevnilo: v celorepublikovém průměru o 3,4 procenta, v hlavním městě se pak nájmy propadly v průměru o 10,6 procenta.

Jedničkou na českém trhu s nájemním bydlením je švédská společnost Heimstaden, která zároveň patří k lídrům evropského trhu. V Česku vlastní přes 43 tisíc bytů, až třetinu svého stávajícího bytového portfolia.

„Do pěti let bychom rádi koupili jen v České republice dalších pět tisíc bytů,“ řekl Forbesu Stanislav Kubáček, šéf akvizičního týmu pro střední a východní Evropu, který sedí od loňského podzimu v Praze a nedávno přidal do portfolia společnosti čtyři tisíce bytů právě v Berlíně. Severská firma má navíc dost ambiciózní plány, do konce dekády by chtěla po Evropě vlastnit až milion bytů.

„Celý náš koncept je postaven na takzvaném přátelském bydlení. Snažíme se být maximálně vstřícní ke svým zákazníkům, ale také ke svému okolí. Ať už jsou to města a obce, ve kterých působíme, nebo životní prostředí, jež nás obklopuje,“ tvrdí generální ředitel Heimstaden Česko Jan Rafaj s tím, že roční růst nájemného je v Česku smluvně limitován sedmi procenty. „V reálu se však pohybuje kolem tří až čtyř procent,“ zdůrazňuje.

Přes deklarovanou přátelskost se protestní transparenty nedávno objevily i na berlínských činžácích Heimstadenu. Jan Rafaj považuje výzvy po vyvlastňování za extrémní a cestu za dostupnějším nájemním bydlením vidí v spolupráci municipalit se soukromými developery.

Jako zdařilý příklad uvádí Skandinávii, zejména Finsko, kde obce podporují soukromou výstavbu dotacemi či výhodnějšími pozemky výměnou za byty s regulovaným nájmem.

Předchozí stránka

Reklama
Reklama