Nejvíc padající měnu světa má letos spolu s Argentinou Turecko.

Lira je vůči dolaru znehodnocená o více než 35 procent (stejně tak argentinské peso). Značí to odliv peněz ze země a nedůvěru – radši dolar než liru.

Čtěte také: Deset let od pádu Lehman Brothers. Kdo se z krize poučil a kdo vůbec?

Čím se ty země liší, je to, že Erdogan nevede Turecko přes rostoucí státní dluh, ale přes rostoucí soukromý dluh. Nejvíc půjčují banky podnikům a lidem, jak vyplývá z grafu.

Vláda sama o sobě se zatím moc nezadlužuje, ale za kupu úvěrů hlavně malým a středním firmám rozdávala garance. Kdyby to bylo v pořádku, měna by neoslabovala.

V Turecku jsou základní úrokové sazby od centrální banky 24 procent, naopak v Argentině jsou už 60 procent. Když si chce firma půjčit liry, sazby jsou běžně v reálu 35 procent. Takže turecké firmy si hodně půjčují spíše než v turecké měně v dolarech nebo eurech.

Teď jsou důležité dvě věci:

1) Aby tureckým bankám věřily ostatní zahraniční banky a v případě potřeby kapitálu jim půjčovaly dolary/eura.

2) Aby to ustály podniky – jak si půjčují v zahraniční měně, tak pokud mají převážně domácí tržby a inkasují od lidí za výrobky znehodnocenou liru, je pro ně problém splácet v tvrdém dolaru nebo euru.

Rostoucí počet neplatičů by problém pro banky násobil. Zatím to zvládají, ale další oslabení liry či další nutnost zvedat domácí úrokové sazby a bojovat proti 19procentní inflaci by mohla bolet, zvlášť když tam v bankách velké podíly drží španělská banka BBVA nebo italský Unicredit.