Patří k našim nejúspěšnějším vodním slalomářům vůbec. Byl na dvou olympiádách, z té druhé před osmi lety dokonce přivezl senzační stříbrnou medaili. A je čtyřnásobným mistrem světa.
Kromě sportu se však Vavřinec Hradilek věnuje i celé řadě jiných činností. Jednou z nich je například provozování unikátního baru na pražské náplavce.
Původně tu měla být jen půjčovna kajaků a paddleboardů, jejímž hlavním cílem bylo ukázat lidem, že si centrum našeho hlavního města mohou prohlédnout i jinak než na šlapadle. Posléze však Vávra se svými kolegy zjistil, že jim může nabídnout něco daleko lepšího.
A tak v polovině roku 2016 vznikl Kayak Beach Bar – podnik s jedinečnou atmosférou vznášející se na hladině Vltavy, který dodal lokalitě vyhledávané nejen turisty nový rozměr.
„Když jsme začínali, byla náplavka známá jako takové party místo,“ vzpomíná Hradilek. „Zažívala svůj boom, bylo tu hodně rušno. My jsme ale přišli s projektem, který se od těch ostatních docela lišil a který – aniž bych se tím chtěl nějak chlubit – byl originálnější, protože přinášel i trochu aktivního odpočinku,“ vysvětluje.
A skutečně, možností pro sportovní vyžití je v jeho plovoucím podniku víc než dost. Tedy pochopitelně ne teď na přelomu října a listopadu, kdy má bar vzhledem k současné pandemické situaci zavřeno. Za normálních okolností si sem však mohli návštěvníci přijít rovněž zaposilovat, kondičně zaplavat nebo dokonce zahrát plážový volejbal.
„Když k nám člověk zavítá, tak většinou neodchází po čtyřech jako z jiných zdejších zařízení. Ačkoli podnikání na náplavce rozhodně není žádný med, tak právě díky tomu, že náš projekt byl originální, jsme to měli svým způsobem jednodušší. I naši ‚konkurenti‘, kteří celou náplavku proslavili, nás mezi sebe skvěle přijali,“ podotýká třiatřicetiletý rodák z Prahy.
Největší překážkou na cestě za snem mít fungující a prosperující podnik v širším centru hlavního města tak byla samotná výstavba. Kayak Beach Bar totiž stojí na pontonu, který se na hladině řeky drží jen díky přítomnosti bezmála tří set plováků. Lidí, kteří by s takovým plavidlem měli nějakou zkušenost, v době jeho budování příliš nebylo – i proto se potřebné koncese a další povolení nesháněly úplně snadno.
Praha však tehdy shodou okolností připravovala zcela novou koncepci náplavky, a právě díky této skutečnosti přijalo město Vávrův netradiční projekt kladně, vyšlo sportovcům vstříc a pomohlo jim s vyřízením nejrůznějších žádostí.
Šest týdnů po zahájení výstavby už proto mohl zbrusu nový bar přivítat své první hosty. „Fungujeme od poloviny roku 2016, ale vzhledem k tomu, že poměrně rádi rozšiřujeme své služby a zároveň to neděláme jen proto, abychom za pět let mohli shrábnout peníze a odejít jinam, tak se k bodu zvratu začínáme přibližovat teprve až teď,“ přiznává Hradilek a dodává, že letošek jim pochopitelně příliš nepřeje.
Hradilek ve svém živlu
„Sice se zdá, že jsme venkovní prostor, kde by pravidla mohla být jiná, ale náplavka je místo, kam lidé chodí v domnění, že si venku mohou dělat, co chtějí. Popíjejí alkohol bez jakýchkoli limitů, což pak logicky dopadá špatně,“ popisuje, proč nemá pražská náplavka nejlepší pověst.
Zejména na jaře byla situace doslova tristní. „Když se tehdy zavřely kluby, tak si lidé koupili pití v obchodech a šli na náplavku. Samozřejmě nechci všechny házet do jednoho pytle, ale rozhodně to nevytvářelo dobrou atmosféru,“ přibližuje slavný kajakář.
„Docházelo k různým pouličním bitkám, kvůli čemuž jsme byli hodně omezení. Všichni jsme museli v deset večer zavřít, ačkoli to žádné vládní nařízení vysloveně neuvádělo – rozhodl tak správce náplavky. Ale nebylo se vlastně ani čemu divit, protože se tu skutečně děly celkem hnusné věci,“ konstatuje Hradilek a připomíná také aféru s nedávnými fotografiemi údajných davů na zdejších farmářských trzích.
„Když se pak náplavka používá i k různým propagandistickým videím na vládě, tak to pochopitelně rovněž ničemu nepomůže. Sice ještě nemáme konečné výsledky, ale máme spočítané, že měsíčně jdou z naší kapsy nazmar horní stovky tisíc. Část z toho spolknou náklady, část představují nezrealizované tržby, je to zkrátka problém,“ shrnuje.
Protože však mnohdy platí, že nejlepší obranou je útok, hodlá Hradilek svůj pražský podnik rozšiřovat i nadále. A kdo ví, možná jej v budoucnu budeme moci spatřit také jinde než jen v Česku.
„Myslím si, že potenciál našeho konceptu je velký. Proběhla jistá jednání, na kterých jsme debatovali o možnosti otevřít něco podobného v Bratislavě. A dokonce i jeden můj kamarád z Nového Zélandu se začal o náš bar zajímat, protože prý objevil skvělé místo na Severním ostrově, kam by se něco takového hodilo. Určitě si dokážu představit, že bychom působili i v jiných zemích,“ přemítá sympaťák s modrou kšiltovkou na hlavě.
Většinu času v roce tráví někdejší olympionik na závodech v zahraničí. Ostatně na jednom takovém byl i v době našeho rozhovoru, který tak musel proběhnout online. Pro něj samotného to však žádný problém nebyl, neboť je zvyklý takto fungovat běžně. O svůj bar se pomocí mobilu a internetu stará víceméně od samého začátku.
„Mám velké štěstí v tom, že vlastně ani nemůžu říct, že bych snad něco řídil. Jsem obklopen spoustou báječných lidí, kteří to skvěle zvládají sami. První dvě sezony sice byly poměrně těžké, neboť se hledali lidé spolehliví, kteří ten bar ‚nepotopí‘, ale teď už je to všechno celkem dobře zaběhlé, a tak si vystačíme s poradou jednou týdně. Jinak vše řešíme online,“ poodkrývá zákulisí provozu.
A jak vidno, funguje to. Kayak Beach Bar je totiž jedním ze dvou vltavských podniků, které mají za běžných okolností otevřeno po celý rok. A možná jediným, který na tom zároveň ani netratí.
„Zpočátku jsme zimní období do našeho byznys plánu nijak nezahrnovali. Ale jelikož se nám v první sezoně dařilo nad očekávání, rozhodli jsme se zainvestovat do přestavby našeho baru tak, aby sem mohli lidé chodit i v zimě a užili si nejen příjemné posezení s výhledem, ale i prosklenou saunu s vířivkou,“ říká hrdě.
Až donedávna platilo, že během zimních měsíců vypadala náplavka v podstatě stejně jako kterákoli jiná ulice nacházející se na předměstí. Vyjma projíždějících aut a tramvají zde bylo relativní ticho a liduprázdno. Posledních několik let je tomu ale jinak.
„Přitom stačilo postavit jednoduchou dřevostavbu se saunou. Provozujeme ji už třetí sezonu a letošní zima byla první, kdy jsme se dostali do černých čísel. Lidé si už na to zvykli a ptají se nás, jestli i letos budeme mít otevřeno. Což my chceme a jsme na to připraveni, jen bohužel pořád nevíme, kdy tak budeme moci učinit,“ připomíná Hradilek aktuální situaci.
„Nastavili jsme si udržovací provoz a část personálu využíváme k práci na našem novém sadu v Českém středohoří. Pokud by se ale aspoň částečně do Vánoc neotevřelo, tak si určitě nedokážu představit, že by to tak šlo dělat i dál. V takovém případě bychom už skutečně museli udělat zásadní rozhodnutí – jak personální, tak provozní.“
A to by byla věčná škoda, neboť až doposud se baru několikanásobného mistra světa a stříbrného medailisty z olympijských her v Londýně dařilo i přes ostrou konkurenci pevně ukotvených podniků. Čím si to muž přezdívaný Vávra vysvětluje?
„Myslím si, že je především potřeba přijít se zajímavým konceptem. Jít do toho pouze s vidinou rychle vydělaných peněz se nevyplácí. Člověk si musí uvědomit, že je v jeho vlastním zájmu, aby společný prostor nějakým způsobem oživil, ozvláštnil, protože teprve pak to může fungovat. Komerce a spousta reklamních bannerů kolem tady moc nepomůže.“
