skip to main content

Souboj o to, čí pravda je pravdivější. Historický propadák Ridleyho Scotta je jedním z filmů roku

Reklama

Jít do kina na velkofilm za sto milionů dolarů, v němž hrají hollywoodské hvězdy, ale který nenadbíhá teenagerům, je v posledních letech svátek. Drahé látky pro dospělé tak trochu ztratily v kinech odbytiště, proto ostatně řada autorů typu Scorseseho nebo Finchera zamířila na streamovací platformy, jimž dodávají exkluzivitu výměnou za tvůrčí volnost.

Třiaosmdesátiletý režisérský veterán Ridley Scott však navzdory tomuto trendu právě poslal do kinosálů svoji novinku Poslední souboj. A samozřejmě narazil.

Dvouapůlhodinové historické drama z Francie 14. století zatím utržilo přibližně deset milionů dolarů. Částečně za to samozřejmě může covid, kvůli němuž se zejména starší demografické skupiny do kin nevracejí tak rychle.

Přesto se kvůli zmíněné stovce milionů investované do výroby stane film s Mattem Damonem, Adamem Driverem, Jodie Comer a Benem Affleckem v hlavních rolích jedním z největších letošních propadáků. To by však nemělo zastínit fakt, že jde zároveň o jeden z nejlepších filmů roku.

Ačkoliv se Poslední souboj odehrává během stoleté války mezi Anglií a Francií, válečná vřava ani politické taktizování nejsou jádrem příběhu. Tím je velmi osobní spor mezi Jeanem de Carrougesem (Matt Damon) a Jacquesem Le Grisem (Adam Driver), kteří se z přátel stanou rivaly.

Nejprve jde jen o pozemky, na něž by měl mít právo horkokrevný Carrouges po svatbě s Marguerite (Jodie Comer). Pole a luka ale připadnou sečtělému sukničkáři Le Grisovi, jenž udržuje dobré vztahy s hrabětem Pierrem (Ben Affleck). Když se Carrouges vrátí z válečné výpravy ze Skotska, jeho manželka Marguerite mu sdělí, že ji Le Gris znásilnil, a že proti němu chce vznést oficiální obvinění.

Reklama

Samotnou událost i to, co jí předcházelo, vidíme na plátně postupně očima Carrougese, Le Grise i Marguerite, přičemž verze každého z nich je jiná. Tvůrci sice diváka nenechávají na pochybách, čí pohled je pravdivý, a kdo je skutečně nespolehlivým vypravěčem.

Celá struktura přesto velmi chytře obnažuje mechanismy systému, v němž jsou oba muži přesvědčeni o své pravdě, již ale určilo nejen tehdejší uspořádání společnosti, ale i jejich velmi současně působící ješitnost, pýcha a necitelnost.

Carrouges se sice své ženy Marguerite zastává, myslí přitom ale zejména svoje zostuzení, když ji považuje za svůj majetek, podobně jako Le Gris, jenž zase ve svých očích pouze reagoval na „signály“, které měla Marguerite vysílat.

Zoufalá žena zase váhá, zda s obviněním měla jít na světlo, když ji to možná bude stát život. Carrouges se totiž rozhodl, že Le Grise vyzve na rytířský souboj v aréně na život a na smrt, jenž je posvěcený francouzským králem, ale který v případě Carrougesovy prohry bude stát život i Marguerite.

Poslední souboj tak vtáhne lidskými dilematy, díky nimž visíte komplexním postavám na každém slově až do finálního, zničujícího střetu. Za scénářem stojí kromě Nicole Holofcener i Damon s Affleckem, kteří těžké téma odlehčují alespoň svými účesy – ať už jde o Carrougesův ukázkový mullet nebo Affleckovu platinovou barvu vlasů i vousů.

Vedle oscarové nominace pro Jodie Comer by tak měla být tutovkou i nominace za nejlepší make-up a hairstyling. Běžte se na to všechno podívat do kina, takových filmů v nich už moc neuvidíte.

Reklama
Reklama