Jde o jeden z nejambicióznějších knižních projektů posledních let. První úplné vydání pohádek Hanse Christiana Andersena přeložené přímo z dánštiny a ilustrované oceňovaným výtvarníkem a režisérem Filipem Pošivačem je nejen bibliofilským klenotem, ale i výpovědí o vizi, trpělivosti a důvěře, která dala vzniknout mimořádnému dílu.
„Když mi poprvé přišla zpráva od Pavla Hájka, že chce vydat kompletního Andersena a jestli bych ho nechtěl ilustrovat, myslel jsem, že si ze mě někdo dělá legraci,“ vzpomíná Filip Pošivač. Jeho přátelé jsou prý schopni podobné žertíky zinscenovat.
Hájkovo nakladatelství zvané Kodudek neznal. Ale e-mail byl skutečný – a z nabídky se brzy stal projekt, který Pošivače, oceňovaného tvůrce filmu Tonda, Slávka a kouzelné světlo nebo Mlsných medvědích příběhů, zaměstnal na plný úvazek po dobu roku a půl.
Proč se ale nakladatel Hájek, který jinak pracuje v Knihovně Václava Havla a knihy vydává čistě pro radost, pro tak složitý projekt rozhodl?
„Když jsem viděl překlady skandinavistky Heleny Březinové, posteskla si, že Andersen dosud nikdy nevyšel v češtině kompletně a přímo z dánského originálu,“ vzpomíná. Rozhodl se, že se do úkolu pustí, a to i přesto, že se překladatelka nejdřív musela věnovat své akademické činnosti.
„Vše vznikalo v klidu a beze stresu. V překladu se střídají dvě jména – František Fröhlich, který práci začal a během procesu zemřel, a právě Helena Březinová, jeho studentka a následovnice,“ popisuje Pavel Hájek.
O ilustrátorovi měl jasno ve chvíli, kdy uviděl film Tonda, Slávka a kouzelné světlo.
Filip Pošivač nakladatele upozornil, že projekt bude nejen velmi pracný, ale také nákladný. Ve výsledku vyšel na nižší jednotky milionů korun. Hájek nesmlouval, naopak ihned souhlasil. Potřebnými financemi sice nedisponoval, ale věřil si, že je sežene.
Působí to jako příběh z příručky o manifestaci. Tým přesvědčený o svém projektu, kterému chybí kapitál na realizaci, dostává potřebné peníze. „Napadlo mě oslovit Janu Tomas Sedláčkovou, se kterou jsem se znal z poroty festivalu animovaných filmů Anifilm. Doteď si pamatuju, jak jsem jí volal z letní dovolené, přešlapoval jsem v lesíku,“ směje se Filip Pošivač.
Ředitelka neziskových projektů PPF Tomas Sedláčková byla o kvalitě záměru rychle přesvědčená. „Bylo načase dopřát českým čtenářům autentický zážitek přesného překladu,“ říká. „Vydání navíc doprovázejí výstavy doma i v zahraničí, které představují nejen knihu, ale i Pošivačovy ilustrace mezinárodnímu publiku,“ dodává.
Pošivač přistupoval ke knize jako k výtvarné i lidské výzvě. „Měl jsem pocit, že Andersen není jen pohádkář. Ty příběhy psal dospělý muž s obrovskou životní zkušeností. Chtěl jsem k nim přistoupit zrale – výtvarně i existenciálně,“ vysvětluje ilustrátor.
Foto se svolením Filipa Pošivače
Foto se svolením Filipa Pošivače
Foto se svolením Filipa Pošivače
Svým andersenovským počinem se zařadil vedle Jiřího Trnky a Cyrila Boudy, legend československé výtvarné scény. Trnka dokonce získal samotnou Cenu Hanse Christiana Andersena za ilustrace v roce 1968.
Nebál se Filip Pošivač srovnání s takovými notoricky známými jmény, jejichž práci si vybaví ze svého dětství téměř každý Čech? „I já mám nějaké ego a toužil jsem se s touto výzvou popasovat, jak nejlépe umím,“ odpovídá.
Ilustrace tvořil každý den. „Na každou pohádku vznikl cyklus – třeba Malá mořská víla má mnoho stran. Ale některé příběhy zůstaly bez ilustrace. Chtěl jsem nechat prostor dětské představivosti.“
Stylově jde o ruční práci v tom nejryzejším slova smyslu – kombinace akvarelu, kresby, koláže, lisovaných květin, dokonce i opalování papíru. „Andersen sám dělal vystřihovánky, koláže, vyprávěl u lidí doma. Chtěl jsem, aby se mnohovrstevnatost projevila i v technice.“
Něčím připomíná precizní japonskou ruční ilustraci, ostatně Tokio navštívil Filip Pošivač celkem třikrát a přiznává, že ho zdejší přístup ke kresbě i animaci fascinuje.
Jedním z důvodů, proč kniha působí tak celistvě, je způsob jejího vzniku. „Na všem jsme se shodli. Rozměr knihy jsme upravovali na milimetry, ale nikdy jsme se nepohádali,“ popisuje Pošivač. Hájek se rozhodl projekt vést bez edičního tlaku – sám si upravuje grafiku a nemá klasický vydavatelský kalendář.
Výsledek je formálně působivý: tři svazky, téměř tisíc stran a silný čtenářský i vizuální zážitek. „Chtěl jsem, aby kniha měla únosnou cenu. V obchodě stojí trilogie 2100 korun a brzy bude vyprodaná,“ vyjmenovává Pavel Hájek. Na dotisk ale musí počkat na dalšího partnera, který by jej finančně podpořil.
Foto se svolením Filipa Pošivače
Foto se svolením Filipa Pošivače
Silným momentem celé publikace je i překlad. Dřívější české verze Andersena vznikaly často zprostředkovaně – přes němčinu, polštinu nebo maďarštinu – a leckdy šlo o upravené adaptace. „V některých verzích se úplně ztratila Andersenova ironie a existenciální hloubka,“ říká Pošivač. „Tady ho konečně poznáváme autenticky – se všemi odstíny, bolestmi i poetikou.“
Jednou z nejsilnějších pohádek je pro něj Holčička se zápalkami. „Pamatuju si verzi z dětství, kde bylo jen napsáno, že zmrzla. Ale v originále se píše i o tom, jak si lidé druhý den kladou otázku: Proč jí nikdo nepomohl? Jak to, že jsme si jí nevšimli? Andersen je tu sociálně kritický, ne sentimentální.“
Knihu dnes čte se svými dětmi. „Myslel jsem, že pro ně bude Andersen moc těžký, ale oni ho milují. Čteme jednu pohádku každý večer. Malou mořskou vílu poslouchali úplně tiše, do konce.“
Zbývá otázka: Co by na ty ilustrace řekl samotný Andersen? „Kdybychom se potkali ve správnou chvíli, třeba by měl pozitivní poznámku. Ale taky by ho mohly bolet zuby a nic by se mu nelíbilo. Byl výjimečný a dost zvláštní člověk. Ale tohle je i jeho návrat. Možná ten nejupřímnější, jaký kdy v češtině měl,“ uzavírá Filip Pošivač.
