V Německu právě v těchto hodinách volí nástupce současné kancléřky Angely Merkel. A ať v těsném boji zvítězí kterýkoli z favoritů, jedno je jisté: v barvách duhy se nám Olaf Scholz za SPD ani Armin Laschet v dresu křesťanských demokratů zcela jistě nepředvedou. A i kdyby se hlasy voličů v poslední chvíli zázračně (a nepravděpodobně) přelily k Annaleně Baerbock za Zelené, ani tato dáma nedokáže to, co na poli „barevné diplomacie“ po léta předváděla Angela Merkel.
Nebývá zvykem, aby se při výměně nejvyšších představitelů států tak intenzivně hodnotil vedle jejich odvedené práce i jejich zjev. Ovšem klasický outfit odcházející kancléřky Angely Merkel za šestnáct let ve funkci vzbudil takovou pozornost, že není divu, že se s jejími černými kalhotami kombinovanými s blejzry v barvách duhy loučí i zcela seriózní média.
Posuďte sami:
Tohle není náhodná koláž ze sociálních sítí, nýbrž známé dílko nizozemské grafické designérky Noortje van Eekelen, kterou natolik inspirovala barevná škála kancléřčiných sak, že je přirovnala k populárnímu vzorníku Pantone.
Pozoruhodné je, že Angela Merkel, dáma, která v uplynulých bezmála dvou dekádách byla vidět snad ve všech barvách barevného spektra od kanárkově žluté, limetkové, smaragdové a mechové přes lila, námořnickou modř, blankytně modrou a tyrkysovou až po barvy pudrově růžové, meruňkové, fuchsiové, vínové a karmínové, má ze všeho nejraději černou.
Jak ale odpozorovala od druhé dámy s vlastním vzorníkem Pantone, tedy britské královny Alžběty II., jako vlivná žena mezi mnoha muži musíte být okamžitě vidět. A to se vám v černém saku prostě jen tak nepovede. Musíte nosit barvy. Jako královna.
A tak dáma, která české novináře do poslední chvíle zdravila zvučným „dobrý den“ s odkazem na svá doktorandská studia v socialistickém Československu, začala k tradičním černým kalhotám a nízkým botám bez podpatku volit ty nejnápadnější barevné odstíny alespoň na saku.
A konzervativní a přitom zábavný styl okamžitě zafungoval. Ať šlo o jakoukoliv příležitost, novináři vždy čekali, v jaké barvě se kancléřka objeví. Ačkoliv ona sama vylučovala, že by svými outfity vysílala nějaká zvláštní poselství, opak byl pravdou. Na zahraniční návštěvy si pravidelně brala odstíny modré, tedy barvu řekněme „mírotvornou“.
Tuto barvu kancléřka zvolila i při nedávném posledním setkání s britskou panovnicí na hradě Windsor. Jestliže královna Alžběta II. přivítala německou kancléřku v šatech kombinující barvy světle zelené a bleděmodré, Angela Merkel si na návštěvu u ženy, k níž bývá – alespoň do schopnosti vyčnívat z davu sak – nejčastěji přirovnávána, zvolila blankytný blejzr. Obě dámy se zjevně dobře bavily a diplomaty zaujalo, že se Angela Merkel panovnici opakovaně uklonila.
To totiž mezi politiky nebývá zvykem. Zatímco běžní lidé při audienci zdraví královnu obvykle – pánové úklonou, dámy pukrletem, politikové (a samozřejmě ani političky) se panovnici klanět nemusejí. Německá kancléřka to přesto udělala.
Na dalším přijetí u panovnice, tentokrát v Buckinghamském paláci, pak Angela Merkel zvolila blejzr v elektricky modré barvě.
Při oficiálním přijetí pak německá kancléřka pozdravila panovnici ve slavnostnějším kabátku z fialkového hedvábného taftu, který namísto obvyklých kalhot tentokrát Angela Merkel doplnila dlouhou sukní ze stejného materiálu.
A v roce 2015, kdy královna Alžběta II. naopak navštívila Německo, při jedné z posledních velkých státních návštěv tohoto typu, přivítala kancléřka královnu v blejzru malinové barvy; z terasy kancléřství ukazovala britské panovnici, kudy vedla Berlínská zeď.
S odcházející kancléřkou nyní odcházejí i barvy. Ať německé volby vyhraje kterýkoli z kandidátů na kancléře, je téměř jisté, že vlastní vzorník barevné škály Pantone zcela jistě neobdrží.
Toto privilegium mají jen dvě osobnosti světa. Angela Merkel – a královna.
