Trh s uměním roste i v čase krize. Češi se do něj učí ukládat peníze a přibližují se v tomhle trendu i západním zemím.
Takhle vnímá současné poměry Anna Pulkertová, art manažerka J&T Banky, kurátorka galerie Magnus Art a poradkyně v oblasti sbírání a investic do umění. Rok 2022 byl podle ní přelomový: proběhla nejúspěšnější aukce všech dob, kdy byla sbírka Paula Allena vydražena za 1,6 miliardy dolarů.
Došlo také k historicky nejdražšímu prodeji díla z poválečného období: plátno od Andyho Warhola Shot Sage Blue Marilyn dosáhlo na více než 195 milionů dolarů a stalo se druhým nejdražším dílem v historii vůbec.
Český aukční trh pak zaznamenal korunové pokoření stomilionové hranice za jedno dílo: cena obrazu Staropražský motiv od Bohumila Kubišty se s aukční provizí vyšplhala na více než 123 milionů korun.
Do čeho se podle Anny Pulkertové v oblasti umění vyplatí investovat a o co je největší zájem? Nejen o tom s námi mluvila v následujícím rozhovoru.
Mají Češi skutečně větší zájem investovat do umění a proč to tak je?
Ano, na mě osobně nebo v rámci našeho art servisu se obrací čím dále víc lidí, kteří mají chuť část svých volných prostředků vložit do umění. A není to jen o prozření společnosti, že kultura je důležitá, i když to samozřejmě také hraje svou roli.
Dlouho u nás za minulého režimu platilo, že umění je takový buržoazní přežitek. Nyní v lidech toto téma znovu začíná rezonovat, protože hodně cestují, chodí do galerií a muzeí a začínají umění přicházet na chuť. Zájem roste kontinuálně, ale v posledních dvou letech sleduji obrovský skok.
Jakou roli ve zvýšeném zájmu o investice hraje ekonomická krize?
S rostoucí inflací lidé hledají spolehlivé způsoby, kam uložit peníze a jak je ochránit. A investice do umění je výhodná v tom, že už mnohokrát v historii prokázala, že dokáže inflaci porazit, což je lákavé. Umění je možností, jak z dlouhodobého úhlu pohledu diverzifikovat své investiční portfolio.
Navíc je záležitostí, která vám bude dělat i radost, pokud si zvolíte něco, co s vámi skutečně rezonuje. Ne nadarmo se o umění říká, že je i emocionální investicí.
O kolik se investice do uměleckých děl zhodnotí?
Průměrně se dobrá investice do umění ročně podle statistik zhodnotí o šest až osm procent. Samostatnou kategorií jsou takzvaná „blue chip“ díla, tedy významné položky, které se dostanou na trh například po delší době, mají skvělou provenienci a podobně. U nich je zhodnocení deset až dvacet procent ročně.
U současného umění se však také můžeme dočkat i většího zhodnocení: pokud se sběrateli podaří pořídit dílo nějakého začínajícího umělce, kterého začne brzy zastupovat významná galerie, objeví se na různých velkých uměleckých přehlídkách nebo v důležitých světových sbírkách, potom cena takového díla může meziročně vzrůst i o třicet až čtyřicet procent.
Dá se říct, od jaké sumy má smysl ukládat peníze do umění?
Stojím si za tím, že v České republice může člověk začít opravdu s málem. Náš trh i umělecká scéna jsou malé a dají se rychle poznat. Na začátku si začínající sběratel či investor do umění může zvolit například oblast mladých talentů, u které mu budou stačit desítky tisíc. Rovněž v oblasti současné fotografie, kresby či grafiky se bude řádově pohybovat od tisíců do desetitisíců.
V této cenové hladině doporučuji sledovat zejména fotografii. Ta se ještě přibližně před deseti lety u nás pohybovala – a to i u avantgardní fotografie – na velmi nízkých sumách. Její zhodnocení za tu krátkou dobu, kdy se dostala do většího hledáčku zájmu, významně narostlo. Kdo si třeba zakoupil v té době Františka Drtikola, dnes určitě nelituje.
Foto Peter Varga
Art manažerka Anna Pulkertová | Foto Peter Varga
Současná fotografie se stále pohybuje v rozumných částkách, a když si i dnes vyberete dobře, nebudete z pohledu investic litovat. Mezi nejznámějšími současnými českými fotografy jsou například Alena Kotzmannová, Jiří Thýn, Markéta Othová, Ivan Pinkava či Lukáš Jasanský s Martinem Polákem.
Pokud můžete do umění investovat v rozmezí 100 až 500 tisíc za jedno dílo, tak už budete mít na výběr velmi zajímavý mix umělců a umělkyň a dosáhnete téměř na vše, po čem vaše srdce v českém kontextu současného umění prahne.
Jak velkou část našeho majetku bychom měli do umění investovat?
Obecně se doporučuje do alternativních investic věnovat přibližně čtyři až osm procent majetku. Ze zahraničních dat však vyplývá, že mezi lidmi s vysokým čistým jměním je mnoho lidí, jejichž sbírky dosahují hodnoty až třiceti či dokonce padesáti procent jejich majetku.
Například loni se v zahraničí vydražila sbírka zesnulého amerického podnikatele Paula Allena, který s Billem Gatesem založil Microsoft. Šlo se o vůbec nejdražší soukromou sbírkou na světě a vydražila se celkově za 1,6 miliardy dolarů na dobročinné účely. Právě jeho majetek byl z velké části uložený i v umění.
O jaká díla je největší zájem?
Ve sbírkách u nás i v zahraničí hraje pořád prim malba, ale stále více lidí se začíná zajímat i o sochy a instalace. Ze zahraničních dat vyplývá, že dochází k rostoucímu zájmu i o digitální umění a video art, to u nás ještě tolik rozšířené není.
Co nová média a fenomén NFT?
Využití nových médií či umění v rámci blockchainu je důležitou součástí současného umění a odrazem dnešní doby. Neplatí však, že by převálcovalo tradiční média. Co se týče trhu s uměním, tvoří jen jeho zlomek. I když se mnozí před dvěma lety domnívali, že NFT jsou budoucností umění, po pádu kryptoměn došlo k velké korekci, boom pominul a mnoho NFT se stalo bezcennými.
V nějaké formě tady s námi ale zůstanou – jenom v menší míře, než se předpokládalo. Ostatní formy digitálního umění, umění nových médií či videoart jsou relevantními záležitostmi, o kterých lze uvažovat i v rámci investic do umění. Je to zde složitější s jejich nosiči a přehrávači, zasahuje do toho i rychlý pokrok v oblasti techniky, ale pokud toto umění člověka oslovuje, nemusí se ho bát.
Jaké jsou nejnovější trendy v investicích do umění?
Na trh se dostává nejmladší generace. A to jak sběratelů, tak nejmladších umělců. Zahraniční aukční domy už několik let po sobě hlásí zcela nové „prvokupce“, kteří se rekrutují nejen z mileniálů, ale i z generace Z. Je to velký posun od doby, kdy se na scéně pohybovali zejména boomers.
Mladí sběratelé svůj majetek získali nejčastěji v rámci podnikání v oblasti IT, fintechu či v rámci kryptotrhů. Tíhnou zároveň k čím dál mladším autorům, a na trhu tak velmi roste i nejmladší generace umělců do pětačtyřiceti let. Viditelní jsou také umělci jiné než bílé barvy pleti, důraz je na trhu kladený na diverzitu, společenský dopad a environmentální udržitelnost.
Významnou roli hrají v umění ženy jako umělkyně, ale i ženská témata, například ženské tělo a jeho vnímání. Ženskost proniká i do materiálů, populární je textil a výšivka. A třeba v České republice je stále více významných umělkyň, které rezonují i daleko za hranicemi naší země: velmi úspěšné jsou třeba Eva Koťátková, Kateřina Šedá či sochařka Anna Hulačová.
Kdybyste měla vybrat pět mladých českých umělců, do kterých se vyplatí investovat, kteří to jsou?
To je pro mě hrozně těžká otázka, protože česká umělecká scéna je velmi kvalitní a vidíme na ní mnoho talentů už od nejútlejšího věku. Určitě doporučuji Kláru Hosnedlovou, jejíž vyšívané obrazy, promyšlené instalace a performance čím dále tím víc táhnou i v zahraničí. Na sklonku minulého roku zaznamenala v českém kontextu nevídaný úspěch, když se ji rozhodla zastupovat slavná galerie White Cube.
Dále musím zmínit malíře Vladimíra Houdka, laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého, kterého také zastupují zahraniční galerie. V úplně nejmladší generaci pak mohu doporučit sledovat Tadeáše Kotrbu a Elišku Konečnou. Kotrba ve svých dílech pracuje s motivy odkazujícími k blízké i vzdálené minulosti, ke světu každodennímu i nadpozemskému, a umně nakládá s vrstvou lepicí pásky, kresbou i jemnou bílou linkou.
Konečná zase ve svých dílech vtiskuje vycpané látce tvar plastických propojených těl. Za pozornost stojí také sochařka Tereza Příhodová Štětinová a výčet ještě o jedno jméno přešvihnu – o Moniku Žákovou, kterou nemohu nezmínit.
Jak si stojí čeští sběratelé v porovnání s těmi zahraničními?
Příliš se neliší od zahraničních. Motivací k nákupu umění je zejména emocionální a estetická hodnota díla, ochrana před inflací a roli hraje také potenciál zhodnocení. I v zahraničí převládají dlouhodobí sběratelé se zálibou v současném umění. Zahraniční sběratelé mají ve sbírkách v průměru 53 procent děl žijících autorů.
U nás se nejvíce zajímají nebo mají ve sbírkách nejčastěji zastoupeno současné umění v šestapadesáti procentech případů. Oproti zahraničí je pak u nás mnohem více zastoupen nákup přímo od umělců.
