Jsou to typově zcela rozdílné herečky, ale obě bývaly v devadesátých letech považovány za absolutní sexsymboly. Teď slaví Demi Moore i Pamela Anderson nevídaný comeback. S filmy, na které málokdo sázel, sbírají trofeje, ovace i takřka bezvýhradné uznání kritiky. Poprvé v životě.
Je to paradox. Byly ikonami devadesátých let se vším, co k tomu patří. Definovaly jednu éru. Jejich práci kdysi charakterizovalo zejména jejich (samozřejmě nesmírně půvabné) sexy tělo. A spolu s ním i pověst o „popcornových herečkách“, které sice umějí vydělat (velké) peníze, ale kritika a umělecká branže nad nimi tak trochu ohrnuje nos.
Demi proslavily zprvu romantické filmy jako Duch, kde hrála s Patrickem Swayzem (film vydělal v roce 1990 na celosvětových tržbách z kin nevídanou více než půl miliardu dolarů), a hned následně především akční, psychologické či lehce erotické thrillery s všeříkajícími názvy Striptýz (113 milionů dolarů na tržbách z kin), Neslušný návrh (266 milionů dolarů) či G.I. Jane (50 milionů dolarů).
A taky legendární focení s Annie Leibovitz pro magazín Vanity Fair v srpnu 1991, kde Demi jako úplně první celebrita v historii šokujícím způsobem zapózovala na obálce zcela nahá, nadto v devátém měsíci těhotenství. Titulek zněl More Demi Moore a herečce ovlivnil kariéru nadlouho dopředu.
A Pamela Anderson? Když jako „Sí Džej Párkrová“ poprvé natáhla na své bujné vnady absurdně vykrojené červené plavky v seriálu Pobřežní hlídka a rozeběhla se mořským příbojem, bylo rozhodnuto.
I jako Barb Wire, Ostnatý drát, ženská protiváha Stalloneho Demolition Mana, byla ikonickou devadesátkovou divou, předobrazem a vzorem všeho, co dnes označujeme za šovinistickou devadesátkovou popkulturu.
Její image, někde méně, někde o dost více vylepšená plastickou chirurgií, propojovala klasickou americkou produkci pro dospělé, komiksové superhrdinky zachraňující svět (jako majitelka baru Barb Wire ve stejnojmenné akční sci-fi příkladně Pamela zachraňuje svět s obří pistolí, na silné motorce, s kouřovými stíny, plnými rty s nezbytnou výraznou konturkou a zlatými loknami do pasu) a krásky ze zlaté éry Hollywoodu.
Připomínala Marilyn Monroe, Jayne Mansfield, Brigitte Bardot nebo Barbarellu, československému publiku pak možná i Olgu Schoberovou jako Jessie Káji Saudka. Tak ovšem v devadesátkách vypadaly i všechny panenky Barbie, určené malým holčičkám. Karikatura oslnivé krásky.
Jejich filmy sypaly velké peníze producentům. Ale Demi a Pamele přibývaly leda Zlaté maliny pro nejhorší herečku. A stále pošramocenější pověst, spojená tu se závislostmi, tu s nepovedenými partnerskými vztahy a s tím spojeným zájmem bulváru. Stále horší role ve stále horších filmech, bizarní výstupy, podivné komentáře.
Tak to šlo třicet let. Zdálo se, že Demi i Pamela jsou nadobro odepsané.
Ale letos se to změnilo. „Dělám tuhle práci přes 45 let a teď poprvé vyhrávám Zlatý globus pro nejlepší herečku. Jsem absolutně v šoku,“ pronesla Demi Moore letos v lednu na předávání cen Zlatý globus.
Smůlu herečky, o níž se mluvilo už spíš jen v souvislosti s třemi dospělými dcerami a jejich otcem, těžce nemocným hercem Brucem Willisem, prolomila francouzská režisérka Coralie Fargeat.
Nabídla totiž Demi přelomovou roli v hororu Substance. Ten vyhmátl vlastně vše, čím si během své kariéry prošla i samotná herečka, která letos oslaví třiašedesáté narozeniny: zdrcující tlak šoubyznysu a sociálních sítí na stále dokonalý a věčně mladistvý vzhled, který vede ke zničujícím plastickým úpravám a dalším praktikám na hranici sebedestrukce, úpadek, pád na dno.
Demi Moore ve filmu ztvárnila stárnoucí herečku Elizabeth a odvedla fascinující výkon zejména v pasážích naturalisticky zachycujících fyzický rozklad jejího kdysi krásného těla. Demi, někdejší hvězda Striptýzu, jako by si tu syrově realistickou studii rozpadu toho, co ji kdysi stvořilo, prý dokonce užívala.
A fenomenální výkon sklidil ovace. Nejprve loni na festivalu v Cannes, kde Demi Moore zaskočil dlouhotrvající potlesk vestoje, letos i na Zlatých glóbech, které ovládla. Vrchol může přijít za měsíc: počátkem března může Demi Moore proměnit svou nominaci na Oscara, stejně jako režisérka filmu. Nominovaná je i Substance jako Nejlepší film roku.
„Říkávali mi, že na to nemám. Až přišla tahle nabídla od Coralie. Odvážný, trefný, brutální scénář, v němž jsem musela vystoupit ze své komfortní zóny. Věděla jsem okamžitě, že přesně tohle chci. Je to absolutní průlom, který mi dodal sebejistotu a vrátil mi radost z práce,“ svěřila se Demi Moore v lednu při přebírání svého prvního Zlatého glóbu.
A mimochodem, Substanci se daří i v kinech. Vynesla už víc než 76 milionů dolarů.
A podobnou příležitost dostala i Pamela Anderson. Už pár let znovu zajímá módní i společenské časopisy – ovšem hlavně proto, že se coby žena, která kdysi definovala slovo „výrazný makeup“, po padesátce takřka přestala líčit.
Své pověstně výrazné stíny, tvářenky, přehnané rtěnky a extravagantně vyfoukané lokny vyměnila za takřka přirozený vzhled, který v civilu předvádí i na veřejných akcích: téměř nenalíčená a s nenápadným účesem dorazila tento týden třeba i do první řady přehlídky Dior Haute Couture Spring Summer 2025 v Paříži.
Zdobil ji elegantní kabát (Dior) a elegantní pokrývka hlavy se síťkou. Velká změna oproti Barb Wire, která se kdysi stala ikonou všech transvestitů.
A k tomu i k ní přišla filmová role, která mění vše, co jste si o Pamele Anderson kdy mysleli. Film The Last Showgirl líčí příběh stárnoucí tanečnice z Las Vegas, které se hroutí život i kariéra před očima, a natočila ho – velmi citlivě a zručně – mladá režisérka Gia Coppola, vnučka Francise Forda Coppoly a neteř slavnější Sofie Coppoly. Pamela Anderson předvádí životní výkon.
The Last Showgirl získala cenu na prestižním festivalu v San Sebastianu i v Torontu, kde proběhla světová premiéra (do českých kin film teprve zamíří). Pamelu Anderson teď, kdy je jí 57 let, nový snímek ukazuje ve zcela novém světle. Snad proto, že je poprvé sama k sobě i herecky naprosto upřímná.
„Téhle roli jsem dala všechno, co jsem zažila,“ svěřila se na tiskové konferenci Pamela Anderson, rovněž nominovaná na Zlatý globus pro nejlepší herečku. „Je tam má osobní životní zkušenost, celý můj život plný vynucených obchodů s krásou, slávou, svazujících smluv ohledně mladistvé image. Dostala jsem šanci všechno přehodnotit.“
Velké ikony se vracejí. A mají co nabídnout.