Dlouhé roky byl standard ve videoherním průmyslu jasně daný. Platila jednoduchá rovnice nová videohra = cenovka 60 dolarů. Našly se sice dražší i levnější výjimky, ty levnější především u menších titulů od nezávislých studií, ale vesměs zůstávala cenová politika jednotná. A to už zhruba 15 let.
S příchodem nové generace konzolí se však někteří vydavatelé odhodlali ke zdražení na 70 dolarů. Týká se to zejména titulů vyrobených exkluzivně pro PlayStation 5, ale i řady dalších multiplatformních her, které stojí na počítač a na současné konzole 60 dolarů, ale na nové konzole už dolarů 70.
Zdánlivě je to logický krok: vývoj velkých titulů je stále náročnější finančně i časově. Navíc obecně zdražuje leccos, tak proč ne hry? Vždyť třeba v Americe je průměrná roční míra inflace kolem dvou procent, a kdyby se vzala v potaz při výpočtu ceny her, 60 dolarů za Call of Duty 2 z roku 2005 by dnes odpovídalo cenovce 79,02 dolaru.
Jenže má to několik háčků. Předně navýšení cen přichází v době, kdy se to nikomu moc nezamlouvá. Světem lomcuje pandemie a na obzoru je ekonomická krize. Kdo bude hledat, na čem ušetří, možná ze svého rozpočtu jako první vyřadí právě dražší videohry.
Zadruhé, hráči nejsou na zdražování zvyklí. Zatímco třeba lístky do kin stály v posledních letech pořád víc a víc, šedesátidolarová cenovka se drží her od roku 2005, kdy ji o 10 dolarů zvýšili vydavatelé titulů na tehdejší nové konzole – Xbox 360 a PlayStation 3. Kdyby snad zdražování přicházelo postupně a třeba v menší míře, nejspíš by se nikdo tolik nezlobil, jenže vydavatelům se povedlo hráče rozmazlit.
A zatřetí: zatím je zdražování průkopnickým krokem několika odvážných firem, další zůstávají u staré cenovky a vyčkávají, co se bude dít. Cenu zvýšilo třeba Sony a dražší je i NBA 2K21 od 2K Sports. Jiní velcí vydavatelé jako Electronic Arts, Microsoft či Ubisoft se dosud drží 60 dolarů.
„Hraní může být drahé hobby,“ uznal Phil Spencer, šéf Xboxu, pro La Vanguardia. „Nové konzole stojí v Americe 500 dolarů, což je velká investice pro lidi, kteří nehrají každý den, případně pro rodinu,“ dodal. A kupovat k nim dražší hry už může být pro leckoho neúnosné.
Ani argumenty vydavatelů přitom nejsou jednotné. Někteří se rázně ohánějí dražším vývojem her, jiní zase odmítají, že by se náklady měly promítnout do ceny produktu.
„Věříme, že cenu her by mělo určovat, jak moc jsou zákazníci ochotni zaplatit za kvalitu, nikoliv to, kolik peněz jsme utratili na vývoj,“ prohlásil dle Bloombergu Kenkichu Nomura, CFO japonské společnosti Capcom. Obecně se tak zdá, že většina velkých hráčů na trhu zatím plánuje ceny nastavovat titul od titulu.
Vydavatelé si už navíc našli i jiné cesty, jak přimět hardcore hráče zaplatit větší sumy. Nabízejí například speciální edice svých titulů s různými sběratelskými předměty nebo stažení dodatečného obsahu za menší poplatek.
Tímto způsobem šplhaly ceny her na 70 či 80 dolarů už v minulosti. Leckdy ještě víš. Ovšem běžní zákazníci si stále mohli vybrat klasickou šedesátidolarovou verzi.
Jiní vydavatelé zase po vzoru Netflixu či Spotify zkoušejí cestu měsíčního předplatného, které zákazníkovi umožní přístup k databázi her. Panují sice určité pochybnosti, jestli je takový model v případě videoher udržitelný, ale zdá se, že budoucnost má minimálně služba Microsoftu zvaná Xbox Game Pass. Díky ní mají hráči za 10 dolarů měsíčně přístup k více než stovce titulů najednou.
Dá se očekávat, že vydavatelé nyní budou čekat, jak na zvýšení cen hráči zareagují. Vzhledem k již zmiňované inflaci a významně náročnějšímu vývoji velkých titulů se však dá očekávat, že se sedmdesátidolarová cenovka postupně stane čím dál obvyklejší.
