Své dílo roky hýčká, i když to zpočátku bylo náročné. Teď Čechům vzkazuje, že se mají také nechat hnát touhou. Na naší konferenci Lepší Česko vystoupil režisér filmu Amerikánka Viktor Tauš spolu s fotografkou a spisovatelkou Pavlínou Saudkovou.
Když přišel s nápadem na původně divadelní představení o dívce, kterou opustila maminka, a která díky víře v milujícího otce dokáže překonat vše, co před ní život postaví, nedařilo se mu získat finance potřebné k realizaci. Dnes má příběh, který v divadle vidělo na sto tisíc diváků, a jehož filmové zpracování vyjde příští rok.
Výtěžek z dražby filmových předmětů navíc pomůže programu resocializace dětí z dětských domovů. „Toužím, aby Amerikánka měnila konkrétní osudy dětí i ve chvíli, kdy už bude můj film odpočívat v Národním filmovém archivu,“ přeje si Tauš.
Aby se tak ale mohlo stát, opět nejprve sháněl finance. Část nákladů pokryly prodané lístky na divadelní představení, důležitým sponzorem se ale stalo i studio Barrandov. Jeho zástupce zaujal nový způsob vyprávění obrazem, do kterého se Tauš pustil.
„Je to velmi stylizovaný film, vyprávěný z perspektivy fantazie mladé dívenky,“ popisuje režisér, podle nějž se však právě takového vyprávění mecenáši často bojí. Pavlína Saudková přiblížila, že investice do kultury vnímají jako riziko, protože nemají kontrolu, jak bude projekt vnímán diváky a médii – a tím těžší je to s díly, která nejsou pojata tradičně.
„Tvorba není jen o vyprodání lístků do posledního místa, ale o dovolení si tvořit i věci pro menší publikum,“ připomíná Saudková. Proto je podle ní nutné mít sponzory, kteří si budou všímat také neobvyklejších projektů.
Dalším problémem je nižší zájem domácích mecenášů o sponzorování filmů ve srovnání se zahraničními patrony. Tauš si ho vysvětluje tím, že si zdejší filmaři poničili pověst – sám uvádí, že je pro něj těžké se dívat na současnou českou audiovizi.
„V čase, kdy máme největší zodpovědnost za vzdělávání mladých lidí o vizualitě, popíráme vizuální vyprávění v televizi a ve filmech,“ míní režisér. České historické filmy jsou proto podle něj vyprávěny tak, jak se o tom dočteme na Wikipedii.
„V nejlepším případě je to analytická rekonstrukce. Namísto přijetí odpovědnosti tvoříme obsah. Dáváme lidem diazepam,“ vysvětluje svůj pohled. Proto podle něj mecenáši směřují svou štědrost a energii do jiných uměleckých forem, než je film.
Filmař také radí Čechům, aby se starali o svou touhu. „Bez touhy není nic. Je to něco, co nás vede kupředu,“ řekl na konferenci. On sám se snaží probouzet touhu právě v těch, kdo by do filmů mohli investovat. „Když lidi vtáhnete do tvorby a oni okusí to, co vy každý den, tak zjistí, že je to plné energie a nadšení,“ doplnila Pavlína Saudková.
Fotografka poukázala i na potřebu hovořit o důležitosti kultury. „Kultura není jen film a divadlo. Kultura je spousta věcí, které nás obklopují,“ připomenula.
