Pozitivní energii by mohla rozdávat a vůbec nezáleží, zda ji potkáte na golfu, nebo v čele úspěšné české firmy Creative Dock. Gabriela Teissing věří ve vzdělávání i v to, že když firmy zaměstnají více žen, pomůže jim to být lepší. Sama se ale musela naučit, jak práci a rodinu skloubit dohromady. A k mnoha názorům musela dospět.
V Creative Dock začínala jako finanční ředitelka a letos v únoru nastoupila do jeho vedení. Nejen díky ní firma roste obrovskou rychlostí – loňský roční obrat překročil částku dvacet milionů eur a plánovaný obrat pro letošek je čtyřicet milionů eur. Aktuálně běží v Creative Dock pětatřicet projektů, příští rok to bude sedmdesát. Produkty, které tu vyvinuli, používají miliony lidí.
Svou první firmu, komunikační agenturu Semma, založila v těhotenství, později šéfovala agentuře Havas Worldwide Digital Prague a společnosti Hercules Transforming Production. V roce 2016 založila firmy Rebel & Glory a Dazzle Pictures zabývající se virtuální realitou a digitálními triky, které využívali ve svých filmech i hollywoodští producenti. Aby ale stíhala práci v Creative Dock, obě firmy prodala.
Jak nyní zvládá koordinovat tým, který každý rok vyroste o 150 lidí? A proč se chodí učit ke kolegům do jiných oddělení?
Co se pro vás změnilo nástupem do vedení firmy?
Creative Dock je společnost, která má v sobě spoustu energie. Neustále se rozpíná a mění tvar. Můj úkol je zajistit, aby to byl zdravý a udržitelný pohyb. Mám zodpovědnost za denní řízení celé firmy a integraci nových firem. Je to takové množství práce, že je potřeba si stále držet odstup, vidět věci z větší perspektivy a podle toho si stanovovat priority. Chce to velkou disciplínu. Když to nedělám, hrozí nám chyby, které mohou být nepříjemné pro všechny.
Jak to děláte?
Funguji v obrazech, které si v myšlenkách skládám nebo přeskládávám, aby vytvořily finální celek. Trochu jako puzzle nebo lego. Musím být ale fyzicky v jiném prostředí, kde se cítím volně. Ráda trávím čas venku v přírodě, tam to jde samo.
Věříte, že vyrovnaná mužská a ženská energie přinese firmám jedině pozitiva. Proč myslíte, že to tak je?
Do firmy to přináší neskutečnou energii. Proto chci, abychom byli genderově i národnostně různorodí. Dnes je u nás asi pětadvacet národností, ale chceme být ještě multikulturnější. Každá národnost má svoje specifika, my Češi jsme trochu pohodlní a spokojíme se s tím, že to nějak funguje, jiné národnosti zase potřebují větší organizaci, další mají hodně kreativní myšlení.
Samozřejmě to hodně zjednodušuji, až neférově, ale chci říct, že různé přístupy, názory a kulturní odlišnosti přinášejí inspiraci a náboj, který je pro nás velmi důležitý. To samé platí i na úrovni genderu. Rozmanitost je pro nás zdravá. Stále se k nám ale hlásí mnohem více mužů než žen, a to hlavně na seniornější pozice.
Čím myslíte, že to je?
Řekla bych, že to je zaměřením firmy – technologie a podnikání byly vždy spíš mužskou parketou. Většinou k nám ženy chodí z podobných firem. Ale na seniorní pozice si nevěří a ze světa technologií jsou hodně nejisté, přitom to tak vůbec být nemusí.
Aktuálně je v Creative Docku jen třetina žen – konkrétně z 495 zaměstnanců je to 158 žen. V IT oddělení zaměstnávají jen šest procent žen, v týmu big data je to obdobné. Pořád je to málo… A tak se to teď snažím změnit.
Jak to děláte?
Snažím se jít příkladem a zadala jsem to i našemu HR oddělení. Už minulý rok jsme založili Femme Palette, kde pomáháme ženám s kariérou, nabízíme mentoring a školení. Dokonce už ho ani nevyužívají jen ženy, jak bylo původně v plánu. Začali se k nám hlásit i kluci, tak jsme se rozhodli, že z toho uděláme platformu nezávislou na pohlaví.
Snažíte se nějak motivovat i nováčky, kteří se k vám hlásí?
Rozhodně. Abychom jim nástup do firmy ulehčili, připravujeme akademii pro nové zaměstnance, kterou spustíme na začátku příštího roku. V rámci ní budou moci projít celým firemním kolečkem, podívat se do všech oddělení a zjistit, jak firma funguje v praxi.
Nabíráme totiž spoustu lidí po škole nebo třeba jen s dvouletou praxí a vidím na nich, že jsou zvyklí, že za nimi pořád někdo stojí. Když pak mají udělat nějaké rozhodnutí sami, bojí se. Pořád čekají, že jim bude někdo říkat, co mají dělat.
Cílem tedy je, aby se nováčci otrkali?
Mimo jiné. Chceme, aby získali větší sebevědomí a chuť rozhodovat. Když jsem začínala pracovat já, byla jsem zvyklá věci prostě dělat, i když jsem třeba úplně nevěděla, jak na to. Dnešní generace je mnohem opatrnější.
Proč je pro vás vzdělávání tak důležité téma?
Ve vzdělání věřím celý život. Jsem typ člověka, který se učí tím, že něco zkouší. Čtu knížky, mluvím s lidmi, přemýšlím, dělám si zápisky a pak jdu a zkusím to. Nejvíc mi pomáhá, když procházím celou firmou a učím se od zaměstnanců.
Jdu třeba na celý měsíc pracovat do jednoho týmu a sleduji všechno, co dělají. Zajímá mě každá drobnost. Nevěřím, že můžu řídit firmu, aniž bych do detailu rozuměla tomu, co vlastně vytváří.
Co jste se zatím naučila?
Troufám si říct, že mám perfektně zmáknuté finance, marketing, inovace a HR. Mám slušné povědomí o big data a IT.
Nepotřebuji se učit kódovat, ale musím vědět, jak naši lidé pracují nebo s čím mají problémy, abych věděla, jakou jim zadávat práci a s čím jim můžu pomoci. Teď pracuji na organizaci a ventures, které pro naše klienty stavíme.
Jak to všechno zvládáte?
I když je práce časově náročná, naučila jsem se, že nemusím dělat všechno dokonale. Zároveň vím, že to, co dělám, neběží současně. A tak se chvíli věnuji víc jednomu a pak zase druhému. Už si umím určovat priority a delegovat práci.
Tlak společnosti vždycky byl a bohužel stále je šílený, na pracující matky obzvlášť. Mnohokrát jsem měla výčitky, že jsem špatná máma, a to jen proto, že jsme fungovali jinak než většina rodin. Ráda chodím do práce a zároveň miluji svoje děti. Dnes už vím, že jsem to dělala tak, jak nejlépe umím. Ale musela jsem k tomu dospět.
Jak jste se učila určování priorit a delegování práce?
Ráda dávám lidem, se kterými pracuji, svobodu v rozhodování a hledání cest. Také jsem hodně zodpovědná a ráda mám všechno dotažené do konce. Nelíbí se mi, když je práce udělaná jen napůl. Dříve jsem byla schopná za někoho práci dodělávat a brát na sebe zodpovědnost. S rostoucím množstvím lidí jsem však narazila na svoje limity.
Začala jsem být velmi vyčerpaná, pravidelně jsem pracovala dlouho do noci a seděla osaměle v práci. Pak už to prostě nešlo. Vlastně jsem sama sebe dotlačila ke změně. Začala jsem více mluvit o tom, jaká jsou moje očekávání, jak má vypadat hotová práce, a místo abych práci za někoho dodělala, tak jsem ji začala vracet.
Zároveň se všemi mými lidmi máme nastavené jasné cíle na šest měsíců a pravidelně je procházíme. Hodně komunikujeme. Stále pracuji na tom, abych dávala všem svobodu, a zároveň aby všichni brali odpovědnost do vlastních rukou.
Díky tomu jste zvládla skloubit rodinu a kariéru?
Nejsem superžena, která najednou dokáže být skvělá manželka, maminka, hospodyňka, ředitelka firmy, kamarádka a ještě mít někdy čas jen pro sebe. To je prostě blbost. Jednoduše jsem si řekla, že někde musím ubrat a mít co největší pomoc na všech stranách.
Mám velmi pravidelný režim a mám ho kvůli tomu, abych měla dost času na všechno důležité. Věřím na poměr 80/20. Totiž že dvacet procent úsilí dělá osmdesát procent výsledku.
A jak to vypadá v praxi?
Například si v práci stanovuji jen tři priority na týden a pravidelně s k nim vracím. Sleduji, jestli se od nich náhodou neodchyluji. Také nechodím v práci na oběd, nepracuji po večerech, dělám vždy jen jednu věc a soustředím se na ni.
Dost dlouho mě stresovalo, abych všechno zvládala, dneska dávám spoustě věcem volnější průběh a neprožívám to tak. Je dobré někdy plout s proudem.
Pomohl vám nějak v uvažování i golf, který jste hrála závodně?
Jsem zvyklá prohávat i vyhrávat. Celý život se pohybuji mezi muži a jsem zvyklá s nimi fungovat, ale i soupeřit. My ženy máme nezávislost hrozně krátce, neustále se podceňujeme, nevěříme si a držíme se dál. A tak s muži, a také samy se sebou budeme muset ještě chvíli bojovat.
I proto chci ostatním ženám cestu prošlapávat. Obrovsky mě to motivuje. V Creative Dock se to teď děje a já jsem hrozně ráda, že u toho můžu být.
Když se podíváte do minulosti, udělala byste dnes něco jinak?
Spousty věcí, to je jasné… Ale život není jako tenis, prostě nemáme dva pokusy, je jen jeden a ty moje mě dovedly tam, kde jsem dnes. Snažím se být poctivá ve všem, co dělám. Jdu svou cestou dál a těším se z toho.
