Neskolila ji rodinná tragédie a nedaří se to ani jejím soupeřkám v ringu. Patnáctiletá Viktorie Jílková se za podpory otce Lukáše úspěšně probíjí životem i třemi sportovními odvětvími naráz. Během jediného roku se stala světovou šampionkou v thajském boxu, mistryní Evropy v ledním hokeji a taky v klasickém boxu. A cílí mnohem výš.
Bílá čtvrtka, černá tuš a barevné vodovky. K autentickému přiblížení příběhu není vždy potřeba vzletných slov. Někdy mnohem více poslouží i malovaný obrázek.
Jeden takový visí zarámovaný na sloupu v kuchyni rodiny Jílkových. Zachycuje obrys hlavy malé culíkaté holky a její myšlenkové pochody. Ačkoli vznikl před bezmála osmi roky, jeho sdělení zůstává aktuální a trefné.
Autorka, tehdy sedmiletá Viktorie Jílková, si stále přeje vyhrávat v ringu a střílet góly na ledě. Nadále sní o tom, že se její milovaná maminka znovu postaví na vlastní nohy. A nepřestává věřit, že tátovi, jenž ji vede v osobním i sportovním životě, se jednou odmění pořízením vytouženého harleye.
Jen s hokejistou Ovečkinem se kvůli jeho ruskému nacionalismu už tolik neztotožňuje. Ve svých plánech nepočítá ani s parašutistou prolétajícím kolem jejího nosu.
„Tam mi tuš udělala kaňku, tak jsem ji potřebovala zamaskovat,“ usmívá se nad svým nevšedním autoportrétem nyní již patnáctileté děvče, které okolí nenazve jinak než Viki.
Jestliže tenkrát z jejího výkresu vystupovala dětská bezprostřednost až naivita, nyní z ní samé čiší cílevědomost. Z holky mající odvážné sny se během pár let stala sportovkyně excelující ve třech disciplínách – v ledním hokeji, boxu a muay thai neboli thajském boxu.
Foto Michael Tomeš
Osobnost, o níž se mluví jako o jedné z největších nadějí českého sportu současnosti a jejíž příběh zaujal i režiséry Jakuba Hejnu a Jiřího Stejskala, kteří o ní natáčí časosběrný dokument.
