Každý se soustředí na jinou skupinu, každý začínal v jiné době a s jinými možnostmi. A přesto mají hodně společného. Našli odvahu jít si za svými sny a přetavili je v úspěšné podnikání. Návrháři Radka Sirková a Jan Černý se sešli na jednom pódiu v Martinickém paláci, aby na akci Forbes Trendsetters zhodnotili, jak si stojí současná móda.

Shodli se třeba na tom, že nemá jeden trend. A když, tak ten, že se nosí všechno a že z obchodního hlediska mají trendy určitě smysl. „Módu sledujeme všichni, skrze sociální média, internet a určitě nás ovlivňuje a někoho i inspiruje,“ myslí si Jan Černý tvořící nyní pod značkou Jan Société.

On sám přiznává, že mu v začátcích pomohlo, že vystihl estetiku, která v Česku nebyla. Je renesanční člověk, baví ho věci vytvářet a hlavně je ukazovat. „Myslím, že v průběhu let už se estetika i vkus zákazníků změnily a já se mohu měnit s tím, rostu. A tím, jak je moje značka malá, nemusím zůstávat u jedné estetiky,“ popisuje.

Radka Sirková zakládala před dvaceti lety značku Chatty se svou kolegyní Annou Tuškovou. Loni se rozhodly každá pro sólovou dráhu a koncem října představila Sirková v prostorách bývalé budovy Elektrických podniků v pražských Holešovicích svou debutovou ready-to-wear kolekci.

„Móda se během let výrazně proměnila. Když jsem začínala, měla jsem klienty, kteří byli stejně staří jako já a rostli se mnou. I proto se bojím, že když růst přestanu, zůstanu někde zapouzdřená,“ domnívá se návrhářka.

Aby se začalo návrháři v módním byznysu dařit, k tomu je potřeba štěstí, ale také schopnost chápat obor komplexně, že ruku v ruce s tvorbou jde i obchod a marketing.

Problémem je, že začínající návrhář si většinou nemůže dovolit zaplatit člověka navíc, který by za něj takové věci řešil.

„Kdysi mi někdo říkal, že móda je vana, do které teče voda a nemá špunt. Je pravda, že v Česku je velmi malá část investorů, která by malým designérům věřila. Když začínáte, tak vaše publikum a klienti mají potřebu s vámi licitovat o ceně, ale neuvědomují si, že mladý designér potřebuje na rozjezd peníze,“ zdůrazňuje návrhářka.

Podle Jana Černého je v zahraničí běžným pravidlem, že pokud přijde na trh někdo s novou značkou, už si kolem ní vytvoří rovnou malý tým.

„Ale ona celkově není móda v Česku masová záležitost. Pramení to z naší kultury, Češi jsou mnohem víc praktičtí a prakticky i nakupují, designový byznys je zas tolik nezajímá,“ vysvětluje Jan Černý, držitel titulu Módní designér roku i ceny Grand designér 2024.

Jan Černý, Radka Sirková, Anna Nosková
info Foto Martin Svoboda
Jan Černý a Radka Sirková při diskusi s Annou Noskovou, šéfkou Forbes Life

Do povědomí veřejnosti se zapsal loni jako autor olympijské kolekce. Její představení sice vyvolalo v části společnosti rozpaky, Černý s takovými reakcemi ale počítal.

„Měl jsem v hlavě nastavené, proč to dělám, a tím důvodem bylo ukázat český design celému světu. Neřešil jsem, jestli se to bude líbit každému obyvateli z každého města a vesnice, ale jsem upřímně rád za reakce. Horší by bylo, kdyby kolekce nevyvolávala žádné emoce a nikdo o ni nestál. A když se na to nabalily pozitivní reakce ze zahraničí, bylo to víc, než jsem si mohl přát,“ prozrazuje.

Navíc mu humbuk kolem kolekce pomohl ukázat se i ve světě. A chce v tom pokračovat. Kromě toho, že nově navrhl uniformy pro nadcházející Expo v Japonsku, chystá se také do Ameriky. Baví ho testovat, jak na něj budou v zahraničí reagovat.

Jan Černý, Radka Sirková, Anna Nosková
info Foto Martin Svoboda

Také Radka Sirková si momentálně buduje svůj kreativní prostor, a jak sama říká, vznáší se na obláčku. „Mně se úplně vše splnilo, zaznamenala jsem podporu klientů i fázi nově příchozích, strašně si to užívám,“ poznamenala. Zajímá ji vše, co se v oboru děje, protože v okamžiku, kdy se kolem sebe přestane člověk rozhlížet, je podle ní konec.

A co by změnili na přístupu Čechů k módě? „Přála bych si, aby lidé začali přemýšlet víc nad kvalitou než kvantitou, i nad tím, odkud ty věci pocházejí,“ poznamenává Sirková.

Černý naopak razí heslo „ať si každý nosí, co chce“. „Snažím se vzdělávat tím, co dělám, hlavně svou komunitu, a často si ani nevšimnu, co lidé venku nosí. Možná je to i záměrně, že si chci od práce odpočinout a raději se na ulici podívám na nějaký hezký dům,“ přiznává.