Jen těžko byste v Praze hledali jinou čtvrť, která je tak vyhlášená kvalitní gastronomií i kavárenskou kulturou jako právě Vršovice. Není to však jediný důvod udělat si sem výlet. Vršovice mají bohatou historii i rozmanitou architekturu.
Začněme virtuální výlet po Vršovicích na vůbec nejznámější adrese: v Krymské ulici. Dnes již ikonická, necelých čtyři sta metrů dlouhá ulice se nachází ve svahu pod Vinohrady. Dříve byla Krymská špinavá a potemnělá, prodávaly se v ní drogy, a místní se jí proto radši vyhýbali obloukem. To je ale minulost. Dnes Krymská žije gastronomií, kulturou i sousedskými akcemi, jako je Korso Krymská nebo Zažít město jinak.
Foto Michaela Endrštová
O velký rozvoj místa se zasadil především kavárník Ondřej Kobza, který zde v roce 2010 otevřel kavárnu Café V lese. Potom rychle přibývaly další podniky, ulice ožívala a média ji začala připodobňovat k berlínskému Kreuzbergu či pařížské Montmartre. Roku 2015 ji dokonce The New York Times zařadily na seznam dvanácti populárních evropských ulic.
Dnes tu kromě Café V lese najdete třeba podnik Jam and Co. Restauraci, jež nabízí fúzi asijské a evropské kuchyně, otevřel před devíti lety Mike Trafik z rapového uskupení PSH. Ochutnat zde můžete například chobotnici se smaženou rýží, chorizem, silnou masovou šťávou a houbami shiitake.
Foto Michaela Endrštová
Naproti přes ulici otevřela letos v únoru čínská restaurace Bao Bao Xiang, jež se zaměřuje na autentickou čínskou kuchyni, především na rýži z hliněného hrnce. Majitelky už mají jeden úspěch na kontě. Stály u zrodu vršovické pobočky restaurace Chi Xiao Mian, jež se zaměřuje na tradiční čchungčchingské nudle. Nachází se jen pár minut chůze od Bao Bao Xiang, v Košické ulici.
Ale vraťme se ještě zpět na Krymskou. Právě tady totiž seženete jeden z nejvyhlášenějších chlebů ve Vršovicích, a to v nenápadné malé pekárně Boulangerie Le Caveau. V nabídce jsou i bagety, sladké pečivo nebo bulky. O kousek dál nabízí Galerie piva pivo a pivní speciály z českých i zahraničních minipivovarů, mají jich zde desítky druhů.
Zajímavé podniky lze ale najít i v těsném okolí Krymské. Například hned ve vedlejší Francouzské ulici se nachází Conductor, vyhlášený svými skořicovými šneky, ale také trhaným masem v bulce. Kousek od zastávky Krymská, ve Voroněžské ulici, zase najdete veganskou pekárnu s kavárnou Krafin. Lidé z celé Prahy do ní jezdí hlavně kvůli krafinům, plněným croissantům ve formě muffinů. Nově zde můžete ochutnat třeba krafiny plněné dubajskou čokoládou nebo višněmi a mákem.
Neobvyklá je na Vršovicích i vysoká koncentrace kvalitních kaváren. Místní obyvatel a foodbloger Lukáš Hejlík zde doporučuje navštívit například kavárnu Coffee Source, Café Jen, Typika espresso bar, Corner stories, Tvoje máma nebo Kro.
Pokud chcete navštívit kavárnu, která něčím vybočuje, pak je Flat Café jasnou volbou.
V kavárně se přenesete do prostředí Velké Británie. Tu pravou atmosféru zde vytváří dekorace v britském stylu, pořádná anglická snídaně i káva z londýnské pražírny. Jen hledání toalet může být pro nové zákazníky trochu oříšek. Cestou je totiž potřeba projít dveřmi od skříně.
Unikátní atmosféru má také Botanica Coffee Truck nacházející se ve vnitrobloku jednoho z domů na Vršovickém náměstí. Najdete zde celoročně přístupnou zahrádku, která je vyzdobená v závislosti na ročním období. Na podzim dvorek zdobí dýně, v zimě vánoční stromky a teď na jaře pomalu rozkvétá. Nechybí lavice se stoly nebo houpačka.
Když je řeč o vršovických kavárnách, byl by hřích nezmínit Café Sladkovský. Oblíbená kavárna sídlí ve Vršovicích už patnáct let. „Vršovice jsou pro nás nejosobitější pražskou čtvrtí, kterou máme rádi, stejně jako komunitu lidí, která se tu vytvořila,“ uvádějí majitelé. Kavárna nese jméno českého novináře a politika Karla Sladkovského, jehož busta se nachází i nad vchodem do kavárny. Vyhlášené jsou zdejší burgery a hranolky.
Foto Michaela Endrštová
A proč si k dobrému jídlu či kávě nevzít také dobrou knihu? Pro tu můžete zamířit do vyhlášeného Vršovického knihkupectví, jež sídlí u Náměstí Svatopluka Čecha. Když člověk vstoupí dovnitř, nejdřív spatří stohy knih, které tu sahají skoro až ke stropu, a až kdesi za nimi uslyší prodavače. Knihami to tu zkrátka žije.
Knihkupectví tak na první pohled připomíná to z kultovního seriálu Black Books, přístup prodejců se však naštěstí liší. Zatímco seriálový knihkupec Bernard Black byl bručoun, který neměl rád lidi, místní prodejci to mají přesně naopak. Pokaždé zákazníkům poradí a snaží se najít odpovědi i na často velmi specifické dotazy. A právě kvůli jejich osobnímu přístupu sem místní tak rádi chodí.
Vršovice mají také bohatou historii. Patří totiž k nejstarším částem Prahy. První písemná zmínka o nich pochází z roku 1088. Dříve byly Vršovice vesnicí, která ještě roku 1840 čítala necelých tisíc obyvatel. K rozvoji začalo docházet od poloviny devatenáctého století, a to zejména po zbourání městských hradeb. Postupně se tak z vesnice stalo příměstské sídlo.
Přispěla k tomu i stavba železnice, která zde od roku 1882 měla zastávku, upozorňuje Klement Valouch v knize Nové Vršovice. Roku 1902 se z Vršovic stalo samostatné město, o dvacet let později se staly součástí Velké Prahy. Dnes v nich žije téměř sedmatřicet tisíc obyvatel a právě kvůli rozvoji gastronomie a kultury se sem často stěhují mladí lidé.
Foto Michaela Endrštová
A odkud pochází název Vršovice? To dosud není jasné. Jednou z teorií je, že vznikl od slova vrš, nástroje na chytání ryb. Vršovicemi protéká potok Botič, ve kterém se dříve skutečně chytaly ryby. Vrš je navíc i ve znaku Vršovic. Další možností je, že zde žil rod Vršovců. Vršovice každopádně byly dříve vesnicí, která se kromě rybolovu vyznačovala také výskytem vinic.
Dnes mohou Vršovice zaujmout také rozmanitou architekturou. V severní části, jež sousedí s Vinohrady, se nachází secesní zástavba, a to hlavně v Ruské a Kodaňské ulici. Zároveň je ve Vršovicích ale také socialistická zástavba. Ten rozdíl působí v některých místech až absurdně: vedle noblesních secesních domů stojí oprýskané staré činžáky. A sem tam se vyskytne i úplně jiná budova, která mezi tím vším působí jako z jiného světa.
Foto Michaela Endrštová
Takovým příkladem je atypický kostel sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších funkcionalistických českých staveb. Postaven byl v letech 1929 až 1930 podle návrhu architekta Josefa Gočára. Součástí kostela je 56 metrů vysoká věž s hodinami, na jejímž vrcholu stojí zlacený kříž.
Významných staveb je ale ve Vršovicích mnohem víc. Vedlejšímu Vršovickému náměstí dominuje novorenesanční Vršovický zámeček zvaný Rangherka. Název získal po svém prvním majiteli, Italovi Giuseppovi Rangherim, jež usedlost koupil v roce 1842. Jednalo se o obchodníka s hedvábím, který zde založil morušové sady. Dnes je v zámečku domov pro seniory.
Foto Michaela Endrštová
Mezi ulicemi Moskevská, Vršovická, Kavkazská a Altajská se zase nacházela světoznámá továrna Koh-i-nooru (dříve Waldes a spol.). Specializovala se na kovové galanterní zboží, jako jsou knoflíky, patentky nebo zipy. Založil ji v roce 1902 Jindřich Waldes, přezdívaný „vršovický Baťa“ kvůli vizionářským představám i mezinárodnímu úspěchu, jehož dosáhl.
Továrna nejdříve sídlila v Karlíně, v roce 1907 se ale přesunula do Vršovic. Později měla pobočky v New Yorku nebo Paříži. Továrna je již několik let zavřená, místo ní jsou zde dnes sklady i umělecké ateliéry, počítá se se stavbou bytových domů. Dosud si lze ale zvenčí prohlédnout opuštěné tovární budovy, zachovala se také část oplocení s neorenesančními prvky.
Foto Michaela Endrštová
Naproti Koh-i-nooru bylo v sedmdesátých letech minulého století postaveno sídliště Vlasta. Právě sem bylo odsunuto 3500 obyvatel středočeských Milovic, jejichž domy zabrali po okupaci sovětští vojáci. Dodnes jsou na sídlišti venkovní umělecká díla. Architektonicky tak má sídliště velkou hodnotu. Z dalších významných staveb ve Vršovicích lze zmínit Třískovu vilu, hotel Mars, továrnu na obuv Helia, Vršovické nádraží nebo Kostel sv. Mikuláše s farou.
Málokdo dnes ví, že se ve Vršovicích nacházel také obrovský lunapark. Postaven byl roku 1922 po vzoru vídeňského Prátru v místech, kde se dnes nachází fotbalový stadion pražské Slavie. Byla v něm například laguna s lodičkami, taneční sály, kolotoče, tobogány i pětikilometrová horská dráha. Součástí byla dokonce i napodobenina domorodé černošské vesnice.
Sláva lunaparku ale netrvala věčně. Nacházel se tehdy na periferii Prahy, kam se bylo obtížné dostat, navíc v jeho blízkosti vznikly nouzové kolonie, a tak se tam začaly vyskytovat různé „nekalé živly“. A Pražané tak ztratili chuť lunapark navštěvovat. Jeho činnost byla ukončena roku 1946.
Kromě stadionu Slavie mohou fotbaloví fanoušci navštívit také druhý slavný stadion zvaný Ďolíček. Ten byl postaven roku 1932 a domácí jsou na něm hráči Bohemians 1905. Původní název zněl Dannerův stadion, podle ředitele Vršovické záložny Zdeňka Dannera, jenž se zasloužil o jeho vznik. Ďolíček nyní čeká rekonstrukce za zhruba tři sta milionů korun, která navýší kapacity pro sezení. Hotovo by mělo být do pěti let.
