Yoko Ono a John Lennon v posteli, balkánské baroko Mariny Abramović či Alexandr Brener, který vyzval do boxerského ringu Borise Jelcina. To je jen několik manifestací, jakým lidé umění projevují svou nevoli vůči válce.
„To jste udělali vy“
Nejslavnějším takovým dílem je obraz Pabla Picassa Guernica. Plátno velké sedm krát tři metry se stane jedním z nejdůležitějších uměleckých počinů dvacátého století. Picassovi trvalo jeho zhotovení pouhý měsíc. Zajímavostí je, že plátno vzniklo na zakázku pro španělskou republikánskou vládu, obraz měl být součástí Mezinárodní výstavy moderního umění a techniky v Paříži v roce 1937.
Picasso s jeho zhotovením zprvu otálel, hlavním impulzem se pro něj stalo vybombardování baskického města Guernica 26. dubna téhož roku.
Podle pamětí architekta a malířova blízkého přítele Le Corbusiera prý němečtí důstojníci vešli do Picassova pařížského ateliéru, podívali se na plátno a zeptali se: „To jste udělal?“ A umělec jim měl opáčit: „Ne, to jste udělali vy.“
Postelový protest
V roce 1969 byli John Lennon a Yoko Ono nejznámější dvojicí na světě. A proto si na celý týden od 25. do 31. března lehli do postele v amsterdamském hotelu Hilton. Což dělá hodně novomanželů, ale John a Yoko tak učinili za účasti mezinárodních novinářů.
Tímto aktem chtěli hudebník a výtvarnice protestovat proti válce ve Vietnamu, což z dnešního pohledu může znít banálně, ale tehdy měl takový čin obrovské mediální pokrytí.
Za nějaký čas Yoko s Johnem happening zopakovali v Montrealu, kam pozvali psychologa a propagátora LSD Timothyho Learyho, otce beatnické poezie Allena Ginsberga, afroamerického aktivistu Dicka Gregoryho a další pacifisty. Bylo to v posteli, kde Lennon poprvé zahrál svou skladbu Give Peace a Chance.
Boxerský ring na Rudém náměstí
Byl chladný první únor roku 1995, když se na Rudém náměstí v Moskvě objevil polonahý muž, oděný pouze do boxerských šortek a rukavic a hlasitě křičel: „Vyjdi ven, Jelcine!“ Nejednalo se o duševně nemocného člověka, nýbrž o performanci umělce Alexandra Brenera.
Na místě nebyl sám, vedle něj stáli jeho přátelé, kteří ho natáčeli na videokameru a opodál mával obrovským černým praporem básník Alexej Cvetkov. Během půl hodiny byli všichni zatčení, nicméně za deset dní uspořádá Brener další protest.
Během bohoslužby v katedrále Božího zjevení v Jelochově se vrhne k oltáři a začne křičet „Čečna, Čečna“ a rozhazovat lístečky, které žádají okamžité ukončení války. Brener tak chtěl protestovat proti invazi do Čečenska, která se uskutečnila v prosinci roku 1994 a do března roku 1995 měla nejvíce obětí.
Balkánské baroko
V roce 1997 dostala za tento počin Marina Abramović hlavní cenu na bienále umění v Benátkách. Umělkyně věnovala své Balkánské baroko každé válce, ale bylo jasné, že rodačka z Bělehradu myslela především na konflikt v Jugoslávii.
Perfomance to byla opravdu děsivá: Abramović seděla na velké hoře z masa, zpívala balkánské národní písně a komunikovala s publikem. Nechtěně se částí uměleckého představení stalo i horko a hromada začala silně zapáchat.
„Pokaždé, když se mě někdo ptá, odkud pocházím, říkám, že moje země už neexistuje. Zničilo ji americké bombardování,“ nechala se umělkyně slyšet v některém ze starších rozhovorů.
Domácí násilí
Umělec Wafaa Bilal uprchl před režimem Saddáma Husajna do Spojených států, kde v roce 2007 jako protest proti válce v Iráku uspořádal měsíční perfomanci.
Ta se odehrávala v galerii FlatFile v Chicagu a Bilala jste zde mohli sledovat pomocí webkamery, která ho nonstop snímala. Kamera byla připojená na paintballovou pistoli a kdokoli z pozorovatelů mohl do umělce střílet žlutou barvou. Odstín byl zvolen symbolicky proto, že tehdy se jím prokazovali zastánci americké invaze.
Gesto mělo publiku ukázat, jaké to je žít pod neustálou hrozbou a strachem o život. Během měsíce na umělce vystřelilo celkem šedesát tisíc lidí ze 128 zemí světa.
