„Život může být krásný, když si ho takový uděláš.“ Zní vám takové prohlášení jako prázdná fráze? Možná, ale když to řekl Eddie Jaku, existuje pádný důvod mu věřit.
Kdysi si slíbil, že se bude každý den usmívat. Bylo to poté, co jako židovský mladík z Lipska přežil koncentrační tábory Buchenwald, Osvětim i pochody smrti.
„Necítím nenávist k nikomu. Nenávist sice může zničit vaše nepřátele, ale podlehnete jí i vy,“ řekl na své přednášce v rámci Ted Talku v Sydney, kam po válce emigroval.
Muži, který kdysi nosil jméno Abraham Jakubowicz, nacisté zavraždili rodinu i přátele. On se ale zařekl, že coby přeživší má povinnost být spokojený, nápomocný, zdvořilý a laskavý. A také, že už nikdy nevkročí na německou půdu. Všechny své sliby coby Eddie Jaku dodržel.
Krátce po osvobození se oženil a s manželkou Florou prožili 75 společných let. Věnovali se podnikání v realitách, později se Eddie stal řečníkem, který tvrdí, že „nebyl doopravdy šťastný, než se mu narodil první syn“.
Jeho kniha Nejšťastnější muž na světě, která vyšla také v češtině, může zafungovat jako maják v temnotě. Začnete díky ní oceňovat i zdánlivé maličkosti a kvalita vašeho prožívání se posune směrem nahoru.
Autor tvrdí, že nikdo nejsme obětí svého osudu. Od někoho by takové prohlášení možná znělo nepatřičně. Od člověka, který strávil sedm let v koncentračních táborech, je to apel.
„Všichni jsme součástí společnosti. Proto na činnosti každého z nás záleží. Najděte smysl v tom, co děláte. Vaše snaha může ovlivnit i ty, které vůbec neznáte,“ psal Eddie Jaku ve své autobiografii, kterou vydal loni u příležitosti svých stých narozenin.
Před pár dny Jaku ve věku 101 let zemřel. Jeho odkaz vás nenutí stydět se za to, že je vám bídně, i když máte zdánlivě vše, jako mnoho jiných motivačních knih. Vybízí k hledání smyslu v čase, který v životě máme a vděčnosti za to, co nás v něm těší.
