Sám ochutnal chřest poprvé až po tom, co před deseti lety koupil zkrachovalou farmu od Holanďanů, kteří ho pěstovali u Mělníka. Dneska je z Jiřího Šafáře, majitele firmy Český chřest, jeden velkých milovníků a propagátorů téhle zeleniny, jejíž sezona právě teď začíná. A vypadá to, že se mu v šíření slávy a obliby chřestu daří.
„Když jsem před deseti lety volal do supermarketů a nabízel jim chřest, jen se mi smáli, jakýže křest a jestli jsme nějaká sekta,“ směje se dneska Šafář při vzpomínce na začátky. Dnes už dodává devadesát procent úrody do obchodů, mezi jeho partnery patří třeba i Kaufland.
Firma Český chřest, která podniká na polích u Hostína u Vojkovic nedaleko Mělníka, počítá s úrodou okolo tří stovek tun chřestu a tržbami okolo padesáti milionů korun. „Na to, že to je jedna plodina a sezona nám trvá dva měsíce, je to docela slušné tempo,“ říká Šafář, který původně neměl vůbec v plánu pustit se do farmaření.
Sám sice podnikal, ale v gastronomii. Když se ale objevila nabídka na odkup zkrachovalé farmy – výměnou za uhrazení milionových dluhů –, rozhodl se (tehdy ještě s obchodním partnerem Petrem Šanderou), že do toho půjde. Plán byl jednoduchý: firmu zbaví dluhů a pak ji výhodně prodají dál.
„Vůbec jsme nevěděli, co kupujeme. Když jsme to pak ale viděli, chytlo nás to a řekli jsme si, že zkusíme tu úrodu sami prodat,“ popisuje počátky Šafář. Nakonec už u farmy a pěstování chřestu, který byl u nás za minulého režimu téměř vytlačen coby „buržoazní zelenina“ (ačkoli se u nás pěstoval po staletí), zůstali.
Fakt, že do zemědělství vstoupili jako naprostí laici, se jim prý ve výsledku osvědčil. „Měli jsme na to úplně jiný pohled než klasičtí zemědělci. Nestáli jsme o velkoobchody a přeprodej. Místo toho jsme si začali hned hledat vlastní cesty, jak úrodu dostat k zákazníkům,“ říká Šafář s tím, že první cesty vedly na farmářské trhy, do supermarketů a restaurací.
V době před pandemií koronaviru dodávali z Hostína právě do restaurací (včetně zahraničních například v Německu) přes třicet procent své úrody. Jenže s tím, jak se před dvěma lety poprvé gastronomie zavřela, padly objednávky a Šafář musel rychle hledat nový odbyt. Dnes proto už na devadesát procent produkce míří do obchodů. Do budoucna by se to ale zase mělo změnit, doufá Šafář.
Mnohem víc ho ale
nyní trápí, aby vůbec měl dost lidí na práci na polích a
úrodu stihli včas sklidit. Kvůli válce na Ukrajině mu totiž na
jedné straně chybí dost mužů, se kterými v minulých letech
spolupracoval, navíc jsou podle něj plné ubytovny, takže není
místo pro náhradní pracovníky třeba z Rumunska nebo Bulharska.
„Druhý obrovský problém je inflace. Když vidím třeba náklady na naftu a další věci a netuším, jak se to bude dál vyvíjet, je hrozně těžké nasazovat ceny. Zelenina na letošek šla o třicet procent nahoru, my jsme zatím zdražili asi o dvanáct procent a já teď jen doufám, že mi to vyjde a náklady nebudou ještě vyšší,“ říká Šafář a vysvětluje, že náklady na pěstování musí počítat na rok dopředu.
Jednu pozitivní věc ale přesto na rostoucích cenách vidí. „Třeba vysoké ceny hnojiv povedou k tomu, že tady běžní zemědělci budou hnojit méně, protože je to prostě moc drahé,“ doufá Šafář. Sám před lety, když mu celou úrodu vzala velká voda a najednou byl naprosto bez příjmů, musel přijít s radikálním řešením a přestal hnojit a chemicky stříkat pole – jednoduše proto, že na to neměl peníze. První rok sice byla úroda slabá, ale druhý už měli zase dobré výsledky a od té doby na svém přístupu moc nezměnili.
Ačkoli o chřestu mluví jako o bílém zlatě a nedá na něj dopustit, chce své farmaření posunout ještě dál. Uvažuje o dalších plodinách i o tom, jak zpracovat chřest tak, aby z něj neměli příjmy jen pár měsíců v roce. „Možností je třeba chřestové pivo nebo nakládaný chřest, ale jsou i další cesty expanze, na kterých teď začínáme pracovat. Víc ale zatím prozradit nechci,“ dodává Šafář.
