Je to nenápadná ulička v centru Prahy, kam turisté obvykle vkročí teprve tehdy, když se opravdu ztratí. Bloudit ale Pštrossovou ulicí má jednu výhodu. Dost možná se při tom podaří narazit na butik s věnečky Romana Janečka.
„Z věnce vznikl věneček, ne o moc větší než mince padesátikoruny, a z klasického hutného krému se stal lehký sametový vánek.“
Věta, která by mohla být součástí pohádky. Nebo taky učebnice marketingu. Roman Janeček, jehož ještě před třemi lety živila práce v buticích v Pařížské ulici, tak popisuje svůj minivěneček z máslového krému, který stál na začátku jeho nové kariéry. Podnikatelské kariéry, která nepřestává růst.
Začalo to desítkami kusů pro kolegyně a kolegy v buticích v Pařížské. Následně i pro jejich zákazníky, pak pro jejich rodiny a známé, známé známých, jejich klienty, hosty a… najednou z toho byly nižší tisíce minivěnečků týdně, které vznikaly pouze na objednávku. Hlavně z toho ale byl byznys na plný úvazek.
Loni na jaře tak Janeček otevřel minivěnečkový podnik v Pšotrossově ulici. Jednak aby získal větší prostor na výrobu, ale hlavně proto, aby měl kde věnečky nabízet zákazníkům napřímo. Luxusní prostředí, ambientní hudba, živé květiny, pult z bílého corianu, vázy od stále slavnějšího designéra Františka Jungvirta. To není cukrárna, jak ji známe. Tady se opravdu hodí slovo butik.
Přiznám se, že když ho Janeček loni slavnostně otvíral, byl jsem mírně skeptický ohledně doby jeho fungování. Přiznám to rovnou, mýlil jsem se. „Ulice je ospalejší, to ano. I proto jsem neopustil, co fungovalo, což jsou sociální sítě či spolupráce s konkrétními značkami. Je to mix, který dál tvoří větší část objednávek, konkrétně zhruba osmdesát procent. Butik obstarává zbytek,“ vysvětluje Roman Janeček.
Z místa, od něhož tak zprvu čekal nárůst objemu prodejů, se do jisté míry stal showroom, kam se zákazníci přijdou nejdřív podívat, protože jim dal někdo z jejich okolí tip. „To vlastně pořád funguje nejlépe. A nic to nestojí,“ usmívá se Janeček procesu, kdy po ochutnávce obvykle následuje opakovaná objednávka většího množství.
Možná i to ale pomohlo růstu, který Roman Janeček momentálně zažívá. „Když to budu brát podle obratu, oproti minulému roku je víc než jedenapůlkrát větší. V číslech se bavíme o stovkách tisíc korun měsíčně. Mezi nulou a milionem někde uprostřed,“ říká s důrazem na fakt, že cenu věnečků od otevření butiku nezvyšoval. „Ani jeden produkt, ani o jednu korunu. Růst obratu je daný nárůstem objednávek,“ dodává.
Co se změnilo, je fakt, že zatímco dřív věnečky dělal sám, teď už si na výrobu přibral výpomoc. I tak do práce pravidelně vstává kolem páté šesté ranní, aby v jedenáct dopoledne mohl začít prodávat. Nově pak i v sobotu, kdy butik otevírá v jednu odpoledne.
Novinkou je také spuštění e-shopu pro zákazníky z Prahy a okolí spojené s doručením až do domu prostřednictvím Woltu. „Dřív to bylo: Podívej se na web, napiš nebo zavolej a přijď si věnečky vyzvednout. Teď je to: Naklikej na e-shopu do košíku a nech si věnečky dovézt kurýrem. Když budeš chtít, přijď nejdřív ochutnat do Pštrossovy ulice,“ radí cukrář.
Otevření i během víkendu a spuštění e-shopu komentuje jako vyslyšení vox populi, který ho při podnikání vede za ruku. Čím naopak zákazníky překvapuje, jsou nové příchutě minivěnečků.
Většina zůstává, ale občas vznikají nové. Kokosová, slaný karamel… Naposledy tak věneček griliášový, jehož náplň tvoří máslový krém ochucený praženými lískovými ořechy v karamelu rozdrcenými na jemný prášek. Co se nemění, je favorit v podobě pistáciové varianty.
Můj tip? Jednoznačně věneček s jahodami, jejichž cesta do tak akorát sladkého zákusku je kratší, než by jeden řekl. Rozšmelcovat, povařit, trochu osladit a přidat máslo. Tak jednoduché to je! A v jednoduchosti je krása. A skvělá chuť.
