Rony Plesl, profesor, sochař, designér i sběratel. Významně se podílel na podobě letošního Expa v japonské Ósace. Tuto zkušenost popisuje jako sebevražednou. K Japonsku jako takovému má ale vztah již dlouho, což se propisuje i do jeho volné tvorby. Té se v současnosti věnuje více než designu, díky němuž se dostal do povědomí široké veřejnosti. Jsou na něj kvůli tomu designéři naštvaní? I o tom v poslední epizodě podcastu Forbes Life! mluvíme.
Narodil se v Jablonci a díky všudypřítomné sklářské tradici v tomto regionu si zvolil práci se sklem. Jeho primárním cílem však bylo stát se sochařem. Materiál skla jako takový jej ale pořád fascinuje. Stejně tak jako napětí mezi duchovnem a erotikou.
Právě to jsou témata, která se do jeho tvorby nejčastěji promítají. Tyto motivy hledá i u dalších umělců či umělkyň, kteří jej inspirují. A jejichž tvorbu si pořizuje i do své vlastní sbírky. Říká, že takové umění mu pomáhá překonat úzkost z konečnosti života.
Design a umění jsou podle Ronyho Plesla dva břehy jedné řeky. Jaké to pro něj bylo, přeplavat z jedné strany na druhou? Sedmnáct let byl vedoucím ateliéru skla na pražské UMPRUM. Dozrál však k rozhodnutí, že je čas toto působiště opustit. Proč? Cítí, že odchází v nejlepším a má mnoho sil do nových výzev v rámci volné tvorby, kterým se chce věnovat naplno.
Jaká úskalí musel Rony Plesl řešit při vzniku návštěvnické cesty v rámci Expa 2025 v Ósace? Má české umění potenciál oslovit svět? Proč je feministou a co pro něj feminismus znamená? Jaké cíle si aktuálně klade? Dozvíte se v novém díle podcastu Forbes Life!
