Liběna Rochová nosí nejčastěji černou barvu. Říká, že barevná je uvnitř. Na Forbes Women’s Summit ale dorazila ve fuchsiových šatech. „Vystoupila jsem z komfortní zóny, jak se teďka říká, ale chtěla jsem oslavit dnešní krásný den,“ řekla návrhářka v rámci talku Nový start, v němž mluvila o uzavírání životních kapitol a nových začátcích.
„Pustila jsem to ze sebe na sebe. Moc se ale těším, až si zase vezmu černou,“ přiznala hned na začátku talku, který se věnoval tomu, že nové starty mohou v životě přijít kdykoli.
Návrhářka přednedávnem skončila v Ateliéru designu oděvu a obuvi na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, který léta vedla. „Vybudovala jsem skvělý ateliér a patnáct let byla v jeho čele. Měla jsem však pocit, že je načase odejít a začít něco nového,“ řekla.
Odpočinek neplánuje. „Když má v sobě člověk zvídavost, je třeba s tím pracovat a je úplně jedno, jestli je mladý nebo starý. Když je posedlý prací a je šťastný, tak na věku nezáleží,“ popsala dvaasedmdesátiletá designérka.
Navíc tvrdí, že je třeba dělat práci, která je pro nás důležitá a která nás naplňuje. „To se pak neptáte, jestli máte chuť tvořit. A já ji mám,“ dodala.
Ve svém studiu na Malostranském nábřeží v Praze má stálé i nové klientky. Chodí k ní jako „do lázní“, jak říká. „Vítám své zákaznice osobně. Proces zakázkové tvorby je specifický a nemohu nic delegovat,“ řekla.
Popsala, že by kolem sebe mohla mít několik asistentů, kteří by vařili kávu a přinášeli šampaňské, ale je to ona, která se musí zákaznici doopravdy věnovat. „Musím ji takzvaně ošahat,“ dodala. „Když mi řekne, to jsem já a takhle jsem to chtěla, je to pro mě ta největší odměna,“ připustila.
Zároveň dodala, že se jedná o delší proces. Delší cestu, která ji nesmírně baví. „Když na ten výlet jde má zákaznice se mnou, je to o vzájemné důvěře a respektu,“ řekla Rochová. Pak podle ní vznikne solitérní kousek, který ženy opravdu rády nosí.
Liběna Rochová v současné době vedle kreativní práce chystá i velkou retrospektivní výstavu svého díla. Moravské galerii v Brně před časem věnovala průřez svou tvorbou za posledních třicet let.
Původně tomu ale tak být nemělo. „Přišel za mnou ředitel galerie Jan Press a řekl mi, že by rád udělal výstavu v můj prospěch. Odpověděla jsem, že nic nemám a ať mi udělají až něco po smrti,“ popsala Rochová. „Nepovažovala jsem to za nic důležitého, jak říkám – hadry a tak,“ dodala ještě.
Těsně před koronavirovou pandemií si ale udělala pořádek v hlavě i v šatníku. Vytáhla své věci ze šatníku a zjistila, že toho má strašně moc. „Při jedné meditaci jsem si řekla, co s tím budu dělat. Já to tady nechci. Boty, paruky, šperky… prostě všechno,“ popsala Rochová.
A tentokrát to byla ona, kdo inicioval konverzaci s Moravskou galerií v Brně. Zavolala řediteli Pressovi s tím, že doufá, že jí nedá košem. „Řekla jsem mu, že mám nápad a jestli to všechno nechtějí. Den na to přijel s autem a vše jsme naložili,“ sdílela Rochová.
Se zpracováním veškerého díla je však čekala nesmírná práce. „Na něco už jsem si nevzpomínala a objevovala jsem věci, na které jsem zapomněla,“ popsala Rochová.
Nakonec vše činilo celkem 150 položek, které galerii věnovala za symbolickou jednu korunu. Uměleckoprůmyslovému muzeu věnovala devět modelů a kolekci, která byla v Šanghaji na Expu, věnovala do Grafického ústavu. „Oni se o to krásně starají a já mám doma pořádek,“ řekla s úsměvem.
Výstava v Moravské galerii v Brně má být v roce 2025. „Všechno se k tomu schyluje. Zuzana Mednická s doktorkou Jarošovou teď pracují na publikaci,“ řekla Rochová. Režisér Jakub Jahn už o ní navíc už deset let točí celovečerní dokument.
„Je to velmi náročná akce. Přeju si, aby to byla krásná snová výstava. Pracuje na ní i má dcera Magdaléna Rochová,“ dodala návrhářka. Chce, aby návštěvníci výstavy něco zažili a aby měli krásný pocit, jako když přijdou do lázní. V současné době pro svou knihu, výstavu a film hledá investora.
