Býval nadějným mladým režisérem, pak narkomanem závislým na tvrdých drogách i producentem s obrovskými rozpočty. Nyní natočil film za sedmdesát milionů a forbes se do fantazijního světa Viktora Tauše, který o něm chce nejen vyprávět, ale díky němu i pomáhat, podívá jako první.
Říkat, že něco nemá v Česku obdoby, je klišé i past. Viktor Tauš se ale všem zavedeným škatulkám vyhýbá. U kritiky lokálního filmu i sociálního systému přesně pojmenovává problémy. Jsme podle něj příliš egocentričtí. A nestaráme se dobře o ty nejslabší.
To, co u nás podle něj vůbec nefunguje, je přechod chovanců z dětských domovů do nezávislosti. Neumíme pečovat o ty, kteří jsou sice už formálně dospělí, ale v duši stále děti. O ty, kterým chybí vzory i průvodci. Režisér a producent Viktor Tauš se teď z pozice umělce pokusí alespoň částečně zavedené pořádky v sociálním systému změnit.
Pomoct by mu v tom mohla nejen vlastní zkušenost. Na dně se ostatně v životě ocitl už několikrát. Má ale také velmi promyšlený byznys plán. Směje se nahlas způsobem, jakým to dokážou jen ti nejbezstarostnější. Paradoxní je, že si v necelých padesáti letech prošel už mnohým. Když mluví, otočí se po něm celá místnost.
Aby ne, ostré rysy a široký úsměv připomínají hollywoodského herce. A proč ne, Taušův osobní příběh by v Los Angeles milovali. Kdo by totiž uvěřil, že pohledný, dobře oblečený muž býval bezdomovcem, který několikrát propadl závislosti na tvrdých drogách? „Je výhodné být enfant terrible, už od vás nikdo nic nečeká,“ usměje se.
Přes smířený postoj a pokoru je ale Tauš velmi ambiciózním tvůrcem. V květnu příštího roku uvede do kin Amerikánku. Příběh, se kterým, jak sám říká, žije už dvacet let. Nepůjde ale jen o autorskou výpověď a splněný sen, ale o film s obrovskou výpravou, který vyšel na desítky milionů korun.
