Do názorů na film Bratři, který si vzal za předlohu příběh odbojové skupiny sourozenců Mašínových a tento týden vtrhl do tuzemských kin, přibyl možná ten nejzásadnější – názor Josefa Mašína. A jeho reakce rozhodně není nadšená.
Skupina bratrů Mašínů bojovala v padesátých letech minulého století proti komunistickému teroru a před rovnými sedmdesáti lety se oba bratři společně s Milanem Paumerem probili přes dvacet čtyři tisíc ozbrojenců na svobodu. Za ní přitom v říjnu 1953 vyrazila pětice mladých mužů – Václav Švéda a Zbyněk Janata byli chyceni a o dva roky později komunisty popraveni.
Snímek Bratři, který z výše uvedených událostí vychází, natočil Tomáš Mašín, vzdálený příbuzný sourozenců. Režisér splnil slib a před českou premiérou pustil film jednadevadesátiletému Josefovi Mašínovi – dovezl mu ho do kalifornské Santa Barbary, kde Josef žije.
Podle režisérových dřívějších vyjádření byla Josefova reakce pozitivní. Zdá se však, že došlo minimálně k nedorozumění.
„Postavy ve filmu nesou naše jména, ale jinak v nich sebe ani bráchu vůbec nepoznávám. Film vypravuje nějaký příběh, ale ten rozhodně není náš,“ sdělil Josef Mašín autorovi tohoto textu, který za odbojářem osobně byl a napsal o jeho osudu knihu, plánovanou na vánoční trh.
Ještě před zhlédnutím snímku se Josef Mašín svěřoval: „Dostal se mi do ruky první scénář a ten nás podle mě pojal jako kluky, co nemohli dělat graffiti, tak se bavili jinak. Vzal jsem poté Tomáše od českých hranic do Berlína, kudy jsme se probíjeli, a snažil se mu vysvětlit, že to tak vůbec nebylo a o co nám opravdu šlo. Snad se mi to podařilo.“
Zda se mu to podařilo? Ani konečný výsledek Josefa zjevně neuspokojil. Podle mladšího ze skutečných sourozenců dají filmoví Bratři divákům, potažmo celé české společnosti, spíš prostor, aby se ubezpečili o negativním obraze odbojové skupiny – a aby nadále nechápali, o co skupině opravdu šlo.
„Film je obrazem doby, stavu národa a jeho postoje ke své minulosti jako – prozatím – všechna díla tohoto druhu,“ konstatuje Josef Mašín po zhlédnutí snímku.
Do republiky, kterou před sedmdesáti roky opustil, už se Josef Mašín nikdy nevrátil. Cestu do původní vlasti konzistentně odmítá i po sametové revoluci, protože podle jeho názoru v ní neproběhla dekomunizace a směr, kterým se republika ubírá, nesouzní s hodnotami, za něž on a jeho zesnulý bratr bojovali.
I z těchto důvodů se velká část společnosti stále dívá na bratry Mašíny jako na teroristy a aktuální film tento pohled podle Josefa Mašína příliš nezmění.
Režisér Tomáš Mašín nicméně už v průběhu natáčení zdůrazňoval, že film není určen pro fanoušky sourozenců ani jejich odpůrce. Zdůrazňoval také, že se nechtěl zalíbit Josefovi ani jeho sestře Zdeně, která mimochodem 28. října převezme od prezidenta Petra Pavla státní vyznamenání.
Pakliže však režisér tvrdí, že se film Josefovi Mašínovi líbí, není to – diplomaticky řečeno – zcela přesné tvrzení.
