Květa Látalová dobíjí lidi kofeinem a endorfiny. Už deset let pořádá štafetový závod Vltava Run a vedle toho provozuje Babinský bistro v Brně na Špilberku.
Padesát sedm vteřin. Přesně tak dlouho trvalo, než se zaplnily registrace na letošní Vltava Run. Tři sta šedesát kilometrů dlouhý štafetový závod se běžel už podesáté.
Na trať, která vede od pramene Vltavy do Prahy, vyběhlo tento víkend čtyři tisíce lidí. Na trase se potkali olympionici, amatérští běžci, ale také handicapovaní či nevidomí závodníci. Za akcí stojí energická kavárnice Květa Látalová.
K obojímu se dostala tak trochu náhodou. Kafe a běh se ale ukázaly jako skvělá kombinace. Jednačtyřicetiletá podnikatelka přitom dobíjí lidi nejen kofeinem a endorfiny, ale hlavně svojí nezdolnou energií. S tou se vrhá po hlavě do všeho, co jí život přinese.
„Začínala jsem v mediálních a reklamních agenturách. Později jsem měla na starosti marketing a eventy v Heinekenu. Až jsem došla k tomu, že bych se chtěla pořádání akcí věnovat sama na sebe,“ vypráví Látalová.
Jedním z prvních eventů, které dělala, byl Špilberk food festival. A při jeho pořádání narazila na volný prostor na Špilberku. „Nebylo to moc hezké místo. Smažily se tam hranolky a vařily párky. Ale Květa neměla nic lepšího na práci, než zkusit výběrové řízení a vyhrála,“ vzpomíná Látalová.
Ošklivý stánek proměnila v malebnou kavárnu, kde se peče domácí chleba, podává se řemeslná zmrzlina a výběrová káva.
„Spousta lidí říká, že si u nás připadá jako u babičky. Kachlová kamna, stará kuchyně, historické tonetky, které jsem posbírala v jedné staré tělocvičně a nechala opravit. Má to tam specifické aroma – ostatně je to starý hrad, kde se peče a vaří,“ popisuje kavárnice.
Venkovní část zase zdobí spousta květin a je laděná do francouzského stylu.
„Na nic si to nehraje. Všechno je domácké a autentické. Pečeme cheesecaky, koláče či kynuté buchty. A než plech stihne vychladnout, tak je většinou pryč. Vyrábíme si také domácí paštiky, rilettes a několik druhů nakládaných hermelínů,“ přibližuje Látalová, pro kterou je prý nejdůležitější, aby návštěva jejího bistra zanechala v lidech emoce.
A emoce se snaží zanechat i v běžcích, kteří vyrážejí na Vltava Run. Inspirace na pořádání závodu přišla od party českých běžců, kteří se vrátili z amerického Oregonu nadšení ze štafetového závodu od vrcholu Mount Hood až po pláže Tichého oceánu. A s tím se zrodila myšlenka přenést něco podobného do českého prostředí.
„Byli jsme první, kteří uspořádali v Česku dlouhý štafetový závod v přírodě. Dnes jich existuje už spousta, ale Vltava Run má nezaměnitelnou atmosféru. Za ty roky se na startu polovina lidí zná, překonávají tam sami sebe a mají ze závodu spoustu zážitků. První běžci vybíhají už ve čtyři hodiny ráno. A když se nad lesy zvedá mlha a do toho svítí vycházející slunce, je to prostě nádhera,“ líčí organizátorka závodu.
Zatímco první ročník běželo třicet čtyři týmů, letos se jich na start postaví desetkrát tolik. Každý tým tvoří až dvanáct lidí, kteří se během dvou dnů střídají na šestatřiceti úsecích.
„Je to logisticky velmi složité. Máme proto vlastní IT systém na řízení závodu, který nám umožňuje dobře poskládat týmy na start, aby nejpomalejší vybíhali nejdřív a nejrychlejší nejpozději. Zároveň díky němu můžeme sledovat, kde se který tým nachází,“ popisuje Látalová.
Letos nově organizátoři spustili i mobilní aplikaci. Ta je napojená na GPS lokátory, které si týmy nesly jako štafetový kolík. Přes aplikaci je mohli sledovat nejen organizátoři, ale také kdokoliv další.
„Běžcům aplikace pomáhá s logistikou a umí je i navigovat. Navíc jim můžeme posílat informace typu, že někde spadl strom. Podobných kalamit jsme už v minulosti řešili spoustu. Třeba že někde bouchl plyn nebo se vyrojily včely,“ vzpomíná Látalová.
Za deset let má ze závodu celou řadu historek. „Jeden běžec se například zaběhl do Rakouska a zpět se musel dopravit taxíkem. Další zase vyrazili na závod s kufrem na kolečkách a nafukovali si matraci mezi 500 lidmi v tělocvičně, kde se všichni snažili alespoň na chvíli zamhouřit oka,“ líčí Látalová.
Závod připravují celý rok v šesti lidech, širší tým tvoří třicet až čtyřicet pořadatelů a během závodu je na trase kolem pěti set organizátorů.
„Je za tím strašná spousta práce, ale všichni organizátoři tím žijí. Děláme to poctivě a snažíme se to běžcům udělat hezké. Super je, že se za ta léta zapojují i místní. Třeba hasiči nám přistavují kádě na koupání v místech předávek štafety,“ líčí Látalová.
Rozpočet závodu se pohybuje v řádech milionů. Náklady pokrývá startovné a partnerství se sportovními značkami. „Jsme v černých číslech a byznysově nám to funguje dobře,“ říká Látalová. Vltava Run je přitom napojený i na charitu. Od začátku organizátoři spolupracují s nadací Leontýnka a štafetový běh pravidelně absolvuje tým nevidomých běžců s traséry.
Letos zase na trasu vyrazil tým dětí z dětských domovů v čele s triatlonistou Tomášem Slavatou. Ten si sám prošel krušným dětstvím a dětem ze složitých poměrů dlouhodobě pomáhá.
„Každý rok vybereme projekt, který podpoří Nadace ČEZ. Prostřednictvím aplikace EPP Pomáhej pohybem pro ně běžci vyběhávají body. Letos vybraná částka půjde na sportovní vybavení právě pro děti z dětských domovů,“ přibližuje organizátorka závodu.
Vedle toho už osm let pořádá jeden menší štafetový závod NoMenRun, který je určený pro čistě ženské čtyřčlenné týmy. „To je víc o přátelství než o závodění. V organizačním týmu jsme čtyři baby, které pořádají závod pro čtyři baby,“ popisuje Látalová.
Trasa je těžší než Vltava Run, je dlouhá 88 kilometrů a vede z Nového Města na Moravě přes Žďárské vrchy, Vírskou přehradu a Pernštejn až do Velké Bíteše, kde se Květa Látalová narodila. Letos na NoMenRun vyrazilo 560 běžkyň. „Holky si to neskutečně užívaly. I přesto, že byly některé úseky na broďáky,“ hodnotí Látalová.
Sama přitom ani jeden ze závodů neběžela a prý ani nepoběží: „Nemám ambice závodit. Běhám ráda, ale jen na vypuštění hlavy. A také proto, že mám spoustu běžeckých bot, tak je musím trochu ošlapat,“ směje se podnikatelka, kterou neustále baví vymýšlet nové a nové projekty.
Velké plány tak má v obou svých podnikatelských disciplínách. Vltava Run chce časem rozšířit do zahraničí. A expandovat hodlá také s kavárnou. „Hledám nové prostory. Chodím, hledám a čichám po celém Brně. Už mám vyhlídnutých pár adeptů a ráda bych tam zase přinesla kus srdce a zkusila něco nového.“
