Ruch velkoměsta ho unavoval. Na šumavské samotě si tak Michal Mahďák ze dřeva postavil Tři domky, které nyní vnášejí klid i do života ostatních.
K nejbližší prodejně potravin je to několik kilometrů. Za chutnou kávou a dobrým obědem by se cesta ještě protáhla. Široko daleko stojí akorát pár omšelých budov. Jinak všude kolem, kam oči dohlédnou, vidí jen zeleň, již v zimních měsících nezřídka překryjí nánosy sněhu.
Ve vsi Děpoltice, v níž trvale žije pět desítek osob, na ulici spíše než na člověka narazíte na krávu z nedalekého statku. Právě tím však tohle místo vyniká: nebetyčným klidem, po němž každý chvílemi prahne. Není divu, že na okraji vesnice loni vyrostly tři dřevostavby, do nichž od počátku roku přijíždějí odpočívat lidé z celé republiky.
„Mám radost z toho, jaké místo se nám podařilo sehnat. Hned jsem věděl, že to je to, co hledám: příroda, výhled, ticho,“ líčí Michal Mahďák, majitel pozemku, na němž projekt dřevěných chatek, nazvaný příznačně Tři domky, vyrostl.
Pro lehce zarostlého čtyřicátníka šlo přitom o velký krok do neznáma, ačkoli s byznysem má letité zkušenosti. Kromě toho, že v pražských Vršovicích, u vyhlášené gastronomické ulice Krymská, spoluvlastní kavárnu Café Sladkovský, podílel se také na pořádání populárních kulturních akcí, jako je třeba Korzo Krymská nebo Zažít město jinak. Čím dál víc však toužil také mít možnost si od kavárenského prostředí a festivalů i ruchu s nimi spojených odpočinout.
„Vždy mě zajímala architektura a design. Původně jsem snil o malém designovém hotelu v Praze, jenže realizace by byla nákladná. Pak jsem si uvědomil, že si svůj sen můžu splnit klidně v přírodě, v odlehlejších koutech republiky,“ ohlíží se kavárník.
Tři domky, pojmenované Vyhlídka, Hruška, Ateliér, se nacházejí na západním okraji Chráněné krajinné oblasti Šumava, zhruba uprostřed pomyslného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří města Klatovy, Nýrsko a Železná Ruda. Zasazeny jsou do svažitého terénu s rozlehlými sady, odkud nabízejí široký výhled do údolí.
Anglický trávník tu proto nečekejte, jak s oblibou říká Michal Mahďák. Raději se připravte na divočinu; pevné boty, čelovka a bunda přijdou vhod i v letním období.
Za navlhlým a místy zarostlým terénem lze nicméně kdykoli zavřít dveře. V dřevostavbách, které disponují vším potřebným od plnohodnotné kuchyně přes krbová kamna po prostornou terasu, se dá útulně a komfortně pobývat po celý rok. Disponují prosvětleným interiérem, vycházejícím z funkčního a designově jednoduchého skandinávského stylu, v němž dominuje světlá březová překližka a tmavší dubová podlaha. Celý prostor je navíc otevřený včetně patra, oddělují jej pouze lýkové sítě.
Ač chatky přímo sousedí se silnicí, aut kolem nich projede během dne minimum. Jediné, co tak částečně může narušovat pobyt, je soustavné kravské bučení, které však na „měšťáka“ může působit spíše úsměvně než otravně.
Pro vybudování ubytování v přírodě se Michal Mahďák rozhodl už zhruba před šesti lety, tedy v době, kdy se různé tiny house, maringotky nebo glampingy neukrývaly takřka v každém lese. Najít ideální parcelu se mu však podařilo až po více než roce, když objevil bezmála pět a půl tisíce metrů čtverečních rozlehlý pozemek před Děpolticemi.
Záměr byl od začátku prostý: postavit tři samostatné domky, rozličné, aby každý vzbuzoval a vytvářel jinou atmosféru. Mahďák pouze upustil od romantické představy, že by v dřevostavbách nebyla elektřina ani internet, a dal přednost funkčnosti objektů. „Proč tři? Protože tři jsou tak akorát. Jednak se sem náramně hodí a jednak menší počet by nedával smysl z ekonomického hlediska,“ tvrdí.
Formu, tvar a základní uspořádání domků mu navrhl architekt Petr Souček, zvolení materiálů a design interiérů už určoval sám. Podobně tomu bylo i s následnou realizací. Hrubou stavbu, přesněji obvodovou konstrukci s izolací a černou plechovou střechou, mu provedla stavební firma, vše ostatní včetně fasády z nehoblovaných modřínových prken dělal svépomocí spolu s přáteli.
„Spousta věcí vznikala za pochodu, často z momentálních nápadů, které vznikaly nezřídka při večerním brainstormingu u sklenky vína,“ usmívá se.
V tomto směru pražskému kavárníkovi pomohl i covid, respektive opatření, kvůli nimž musel omezit provoz ve vršovickém podniku, což mu poskytlo násobně více prostoru pro dokončení projektu. A prozatím to vypadá, že veškerý čas, energie i investice dosahující vyšších jednotek milionů korun, které do něj vložil, se mu vyplácí.
Navzdory tomu, že Tři domky nefigurují na žádném z ubytovacích portálů, je o ně značný zájem. I když se majitel prvně domníval, že do chatek uprostřed ničeho zláká výhradně návštěvníky z Prahy a hodinu vzdálené Plzně, objednávky se mu scházejí z celé republiky i sousedního Německa.
I proto už momentálně rozmýšlí nad dalšími projekty. Předně chce ovšem u Tří domků dodělat ohradu a doplnit je o venkovní saunu s koupacím sudem. „Tím, že téměř vše dělám sám, mi to trvá déle, ale jsem za to rád. Je to zajímavá škola, neboť jsem nikdy předtím nic podobného nedělal, a zjišťuji, že mě velmi baví, když mohu vytvářet něco, co se líbí a přináší radost i ostatním.“
