Je úžasné, když se vám s veteránem povede dojet až do cíle, třeba z Prahy do Istanbulu, 2200 kilometrů, jako v tomto případě. Ale cesta k tomuto cíli odstartovala pro všechny posádky dávno před tím, než jim turecký velvyslanec v Česku mávnul startovacím praporkem.
Ta cesta začíná, když auto koupíte na inzerát, dostanete k maturitě nebo k narozeninám nebo najdete u bratra v garáži. Je plná zatáček, potíží a stojí spoustu peněz. Ale stojí to za to. Tato cesta totiž nikdy nekončí. Ani když se štěstím dorazíte do cíle. A přesně tak to chcete.
Tady jsou příběhy cesty posádek, které se vydaly na první ročník Oldtimer Express Praha–Istanbul. Vymyslel a zorganizoval ji majitel autodromu Most Josef Zajíček.
Do cíle, v srdci Istanbulu, vedle Hagia Sofia a sultánského paláce Topkapi, dorazila po různých anabázích, neplánovaných zastaveních, prodíráním se bláznivým provozem v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Turecku a závěrečném bloudění istanbulskými uličkami, všechna auta.
Volha M-21K (1961)
Posádka: Jan Drbohlav a Marcela Krišková
Čerství padesátníci a novomanželé Honza a Marcela, co se znají od první třídy, narodili se čtyři hodiny po sobě a mají spolu třináctiletého syna. Jejich Volha „carevna“ byla koupena a registrována jako nová v ČSSR pro zahradníka bulharské ambasády.
Na „zahradníka“ byla carevna registrovaná po celou dobu provozu. V devadesátých letech dvacátého století byla odstavena v suché garáži po „smrtelné“ závadě na bloku motoru. V roce 2017 odkoupena v nálezovém stavu po otevření garáže z pozůstalosti za 99 000 korun.
Do roku 2019 postupně restaurovaná. Tedy komplet motor (2xGO, protože carevna se prostě musí nechat přemlouvat) a dodnes v podstatě třetí motor ještě není v úplné kondici, o čemž svědčí čtyřikrát „vaříme“ během cesty do Istanbulu.
Dále pak carevna obdržela novou nádrž, karburátor a ropovod, gumové hadice, výfuk, brzdy a komplet vnitřní čalounění. A proč Volha – carevna… to je jako v případě i jiných vozidel tohoto týmu, inspirace dobovým filmem. V tomto případě „Utrpení mladého Boháčka“ s Pavlem Landovským a Stellou Zázvorkovou v hlavních rolích.
Škoda 1102 Roadster (1951)
Posádka: Otec a syn, Alois Krejčí sr. (zakladatel Hydropol) a Alois Krejčí jr. (Itareg)
Nejstarší vůz na cestě, každý den vyráží jako první. „Auto bylo původně exportováno do Francie,“ říká Alois Krejčí starší, který ví o autě absolutně všechno. Aut v provedení Roadster bylo vyrobeno jen 1321 kusů, většinou na export. Tohle auto jezdilo osm let na československé ambasádě v Paříži.
Rodina Krejčích auto koupila v roce 2013 v Brně za 950 tisíc korun. „Má-li vozidlo do Istanbulu dojet, musí být připraveno, neboť úspěch vždy spočívá v přípravě.“
„Takže před jízdou do Istanbulu jsme přetěsnili převodku řízení a přední tlumiče pérování, rozlistovali a namazali přední a zadní pero, nechali vyvážit kardanovou hřídel a vyměnili jsme brzdové obložení za speciální s vyšším součinitelem tření.“
„Hlavní úpravou ale byla změna – snížení převodového poměru v rozvodovce z původních 4,78 na 4,22. Použili jsme rozvodové kolo s počtem zubů o pět nižším, spolu s pastorkem ze Škody 105/120 od 7/1977. Dále jsme na vozidlo osadili dobové paprskové disky 4 x 15 ze Škody 1201 sedan s novými radiálními pneumatikami 165/80 R15 místo disků 3,5 x 16 s pneumatikami 5,25 x 16 Kudrnáč.“
Na těch původních bychom zcela jistě do Istanbulu nedojeli,“ říká Alois Krejčí, a jak víte, samozřejmě dojeli v pořádku.
„A jaká je dnes cena vozu? Na memoriálu Elišky Junkové jsme kdysi dostali nabídku 80 000 eur, o dva roky později někdo jiný nabízel 100 000 eur. Jedno však víme jistě. Toto historické vozidlo se synem nikdy neprodáme,“ říká Krejčí senior.
Toto historické vozidlo se synem nikdy neprodáme.
