„Potkali jsme se loni v Marienbadu?“ ptají se hlavní postavy kultovního filmu režiséra Alaina Resnaise. Mezinárodní festival Marienbad, jehož název avantgardní snímek inspiroval, se ptá o něco pragmatičtěji: „Potkáme se tam letos?“
Už za tři týdny startuje jeho sedmý ročník a opět nabídne prostor experimentálním a nezávislým filmům. Od čtvrtka 7. do neděle 10. července tak můžete v netradičních prostorách rozestavěného mariánskolázeňského hotelu Lesní Mlýn – Donbas absolvovat kulturní zážitek, na který jen tak nezapomenete.
„Festival vznikl jako touha obnovit kulturní život v Mariánských Lázních. A také připomenout jeho tradici jako města, hostujícího filmové události,“ říká zakladatelka a ředitelka festivalu Zuzana Stejskalová. První ročník Marienbad festivalu se tak konal přesně sedmdesát let poté, co město zrodilo Mezinárodní československý filmový festival, který dnes známe v podobě karlovarského filmového festivalu.
Zuzana Stejskalová| foto Ivan Kašša
„Chtěli jsme vytvořit mezinárodní platformu pro experimentální a nezávislý film a podpořit umělce, kteří se tímto druhem umění zabývají a na jiných přehlídkách se jim nedostává tolik prostoru,“ vysvětluje ředitelka festivalu.
Co si ale pod experimentálním filmem představit? „Je to velmi široký pojem. Zdaleka nejde jen o snímky pro filmové nadšence nebo profesionály, naopak, program festivalu sestavujeme tak, abychom dokázali přilákat i běžného diváka,“ pokračuje.
Během festivalu tak můžete zhlédnut nejen experimentální filmy, které jinde nenajdete, ale i celovečerní snímky etablovaných českých filmařů nebo premiéry z filmového festivalu v Cannes. „V rámci festivalu uvádíme sekci propojující film s hudbou nebo výtvarným uměním. V minulosti jsme měli úspěch zejména s němými projekcemi doprovázenými živou hudbou, letos uvedeme takzvaný videopodcast, tedy kombinaci filmu, hudební improvizace a mluveného slova,“ přibližuje Stejskalová.
Nechybí samozřejmě sekce věnovaná francouzskému klasikovi Alainu Resnaisovi, režisérovi legendárního Loni v Marienbadu. Celý festival navíc hostí nezvyklé prostory hotelu, který třicet let chátral a nyní se stává oblíbeným kulturním centrem Mariánských Lázní.
„Jde o hotel, který má bohatou historii, stojí od samého začátku éry Mariánských Lázní. Současný majitel se budovu rozhodl na poslední chvíli zachránit,“ vypráví Stejskalová o prostoru, kde už tři roky probíhá rekonstrukce.
„I polorozpadlé sály tam dnes zdobí nádherné křišťálové lustry. Je to obrovský zážitek,“ konstatuje ředitelka festivalu, která dříve pracovala jako architektka. Na nápad obnovit mariánskolázeňský filmový festival tak přišla při přestavbě vršovického Kina pilotů – i proto se v rámci filmové přehlídky rozhodla oživovat veřejný prostor a zapomenuté architektonické perly Mariánských Lázní.
„Na festivalu tak ve městě nepotkáte jen plakáty, ale i instalace a další prvky, kterými doplňujeme festivalový prostor. S kolegy architekty jsme například vytvořili překrásný pojízdný bar, který, i když byl původně jen na festival, dnes v Mariánských Lázních funguje celoročně,“ říká Zuzana Stejskalová.
„Zajímá nás historie celého města, tamních budov a míst, a snažíme se ji připomínat,“ dodává ředitelka. I proto je tématem letošního ročníku úryvek básně Petra Kabeše „‚`Pamatuji si, ale nevzpomínám si na to.‘ Téma paměti souvisí jednak s prostory, které díky festivalu obnovujeme, ale i se současnou situací ve světě, která nám znovu připomíná historické křivdy, a přesto jako bychom si na ně nevzpomínali,“ uzavírá ředitelka Filmového festivalu Marienbad.
