V kampusu v brněnských Bohunicích před měsícem otevřel krámek, který pod sebe sdružuje ty nejlepší řemeslné pekárny z Brna. Takový pečivový butik, kde nakoupíte produkty místních pekáren na jednom místě. A byznysová story, která ale nese i temnou stránku.
Kroláče od William & Thomas, bochník od Chleba Brno, buchty od Paneolit nebo koblížky z Kobliha Brno. Ušetří to dost času, nemusíte každý krámek objíždět zvlášť. Není divu, že už za tak krátkou dobu tenhle zelený stánek moravskou metropolí rezonuje, je v černých číslech a má našlápnuto k otevření dalších poboček, takový start by si přál leckdo.
Jenže mít úspěšný byznys je jedna věc, ale mít sílu přežít, to je sakramentsky jiná hra, která se odehrává současně s tímhle voňavým zeleným butikem na pečivo.
Když procházíte obchodním centrem a zamíříte k Lokal Bakers, ani by vás nenapadlo, že za jeho závěsem běží hra o život, kde tenhle krámek ale hraje důležitou roli.
Symbolizuje totiž touhu nevzdat se ani v době, kdy se vám v hlavě probudí ten nejhorší možný druh nádoru a lékaři vám řeknou, že máte rok života. Když budete mít štěstí, tak dva, když opravdu hodně velké, tak pět let.
To je příběh Denisy Zajícové Cziglové a taky jejího manžela Romana. Oba možná tak trochu znáte.
On je spolumajitel úspěšné sítě pizzerií Amici, s dvaceti pobočkami v Brně i Praze. Ona bojuje s rakovinou už od roku 2014, má za sebou tři operace hlavy a léčbu, která jí dala klid na osm let, během kterých zvládla účast v MasterChefovi, napsat knihu o tom, jak to celé přežít a nezbláznit se, a provozovat úspěšný blog.
Všechno se zdálo, byť s velkou dávkou opatrnosti a zdravým životním stylem, několik let dobré.
Až do letošního roku, kdy se její nádor, kterému říká Evžen, znovu probudil. A to právě v momentě, kdy se chystali na svou byznysovou radost ve formě pečivového butiku, kterým chtějí lidem přiblížit to nejkvalitnější pečivo na trhu pod jednou střechou.
„Právě před otevřením mi byla po kontrole sdělena diagnóza, že mám nejagresivnější formu nádoru, otevření tak Roman už zařizoval sám, já jsem musela na operaci a neměla sílu,“ říká žena, které po nedávném zákroku uměla říct jen své jméno a dobrý den.
Všichni je proto odrazovali, především rodina se ptala, jestli je to v tomto momentě dobrý nápad, že to bude náročné a aby Denisa neměla zbytečný stres.
„Jenže já jsem se na to těšila, bylo to rozptýlení během mateřské a takový nový začátek, i když lékaři říkali, že se to může kdykoli vrátit. Všechno vypadalo dobře, chodila jsem jen na preventivní kontroly jednou za půl roku, jenže osud to chtěl jinak,“ říká maminka dvouleté holčičky.
S manželem se zná od základní školy, na střední spolu chodili, aby se po dvou letech rozešli a po deseti letech se k sobě vrátili zpět.
V tomhle příběhu samozřejmě hraje roli i láska. Na Romanovi a rodině teď stojí všechno, protože Denisu v následných dnech čeká náročné třítýdenní období s každodenní chemoterapií zacílenou na zbylé dvě procenta agresivního nádoru Astrocitom čtvrtého stupně, který jí v hlavě po operaci zůstal.
„Před dcerou se snažím neplakat, věřím, že se uzdravím. Neberu to tak, že umřu, to bych se zbláznila. A když už nemůžu, jdu ke své koučce, kde všechno vybrečím,“ vypráví Denisa.
Hlavní potravou těchto nádorů je cukr, pětatřicetiletá Denisa se tak soustředí na extrémně zdravou stravu, kterou propaguje na sítích a na svém blogu Food Therapy by Denisa.
Tam pravidelně publikuje recepty na zdravá jídla a informuje lidi nejen s rakovinou o tom, jak žít vyváženě. Nejednomu člověku s podobnou diagnózou pak sestavovala jídelníček na míru, také se účastnila přednášek.
„Ten blog je dost důležitý. Setkávám se na něm s lidmi, kteří mají také rakovinu a píšou mi krásné zprávy, že je motivuji a sdílíme svoje zkušenosti,“ líčí Denisa.
A popisuje, jakým způsobem se snaží si uchovat zdravý rozum.
„Když se člověk dostane do této fáze, musí to brát tak, že buď jde o životní výzvu, nebo že na Zemi už splnil svůj úděl a smířit se s tím, že odejde holt dřív. Já jsem si vybrala to první, i když jsem smířená i s druhým. Nechci totiž být skleslá, raději si užiju, co jde, a k tomu se vztahuje i Lokal Bakers,“ vypráví.
Stánek v kampusu totiž oběma dodává nejen radost, ale i energii. Roman tvrdí, že ho v současnosti baví víc než byznys s pizzou a přemýšlí o přizvání investora.
„Víte, je to náročné, ne že ne, každý den se s tou nemocí vzbudíte a usínáte, je to psychicky i fyzicky vyčerpávající a Lokal Bakers je taková vzpruha, nový začátek, takové odhození starého vstříc nové budoucnosti, kterou se s Denisou snažíme vyhlížet,“ dodává Roman.
Ani jeden se nevzdávají a dennodenně hledají podpůrnou léčbu a alternativy i v zahraničí, k tomu odpovídají lidem, kteří jim píšou svoje příběhy a dotazy, co mají dělat.
„Od pětatřiceti by měl každý chodit aspoň ob rok na vyšetření. Součástí všeho je i psychika, kdy si v sobě táhneme ledacos od dětství, od rodičů nebo z partnerství, což kolikrát skrývá velké budoucí problémy,“ přibližuje Denisa.
“Každá negativní energie nepřispívá ke zdraví člověka. Nikdo to nemá lehké, ani zdraví lidé a nikdy nevíte, kdy co může přijít. Důležité je neřešit hlouposti, být šťastný a užívat si života naplno každý den.“
Na světě existují případy, kdy lidé i s tímto nádorem žijí deset, dvacet i třicet let.
„Věřím, že se tento zázrak stane i u mě a budeme mít hodně pečivových butiků a já budu taky moci provozovat platformu, na které bude sdruženo všechno ohledně rakoviny pro ostatní lidi, kteří hledají především informace, jak o léčbách, tak o tom, čím podpořit své zdraví, které je největším štěstím,“ dodává s neutichající nadějí Denisa.
