Přezdívá se jí Uklízecí guru. Tvrdí, že jejím posláním je hledat věci, co nás dělají šťastnými, a zbavovat se těch ostatních. Nenechte se ale zmýlit. Tahle subtilní Japonka je především podnikavá byznysmenka. Jaký je život Marie Kondo, ženy, která během několika posledních let okouzlila euroamerickou společnost, a ještě na tom vydělala osm milionů dolarů?
Kondo se proslavila svými knihami a televizním seriálem o systému uklízení. Kdyby šlo jen o pár praktických tipů, velkou slávu by si jimi zřejmě nezajistila. Svým přístupem však předává mnohem důležitější zprávu: Pročištěným domem to začíná, ale nejdůležitější je, aby se tím pročistila i vaše mysl.
Čtěte také: Všechno musí pryč: bestseller japonské guru na uklízení dává do pořádku domovy i životy
A její metoda zřejmě funguje, nebo o tom minimálně dokázala miliony fanoušků a zákazníků přesvědčit.
Marie Kondo, třicátnice, jež vypadá o dekádu mladší, se narodila v Japonsku. V současné době, po boomu svého seriálu na Netflixu, žije spolu s manželem a dvěma malými dcerami v Los Angeles.
https://www.instagram.com/p/Bc8Z-EYAwyO/?utm_source=ig_web_copy_link
Uklízení je už od dětství velkou součástí jejího života. Nebo to o sobě alespoň v rámci svého osobního brandu tvrdí. Vždycky prý byla ta, která ve třídách srovnávala knížky. Občas utíkala z hodin tělesné výchovy jen proto, aby mohla v klidu přerovnat knihovnu.
A v dětství také údajně vymyslela svoji metodu „věcí, co nás dělají šťastnými“ (things that spark joy).
K té se váže historka, kdy byla jako malá posedlá vyhazováním nepotřebných věcí. Jednou dostala při uklízení nervový záchvat a omdlela, ztratila vědomí zhruba na dvě hodiny.
„Vešla jsem do pokoje s pytlem na odpadky, rozhlédla jsem se a uvědomila si, že bych nejradši vyházela všechno. Cítila jsem obrovský stres a najednou omdlela,“ vzpomínala Kondo pro Sunday Times.
V bezvědomí uslyšela hlas, který jí říkal, aby se na věci, které vyhazuje, podívala pozorněji. Když se probrala, na slova si vzpomněla a přestala hledat věci, které si zaslouží vyhodit. Místo toho se zaměřila na ty, které si stojí za to ponechat.
Po maturitě nastoupila na sociologii, ale už v té době založila poradenskou firmu zaměřenou na organizování.
Uklízecí byznys
Od roku 2012 začala vydávat knížky o svých technikách uklízení a o dva roky později si mohla gratulovat k celosvětovému úspěchu – prodalo se jich 11 milionů kopií ve 40 zemích.
Kromě nich ale našla další možnosti, jak na své metodě zvané KonMari vydělat. Pořádá třeba kurzy, ze kterých vycházejí certifikovaní mentoři. Stačí zaplatit 50 tisíc korun. A pak tedy samozřejmě ještě jakýsi licenční poplatek – něco málo přes 10 tisíc za rok.
V roce 2015 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších osobností roku.
Začala být označována jako Uklízecí guru a nakonec ji oslovila společnost Netflix, se kterou v průběhu roku 2018 natočila seriál. Její jmění je odhadováno na 200 milionů korun. O tom, kolik od Netflixu dostala, se ale jen spekuluje.
Její zásady uklízení jsou snadné a udržitelné. Jde sice o jednorázovou záležitost – velký úklid a nastavení nového systému -, ale po jejím absolvování nastartujete proces, kterým se můžete řídit při běžném rozhodování a zorganizovat si díky němu celý život. Tedy: jaké věci doopravdy potřebujete, co má cenu si ponechat, jak a kolik toho nakupujete…
Kondo uklízí napříč domem, vždy jen jednu položku: oblečení, knihy, dokumenty, komono (do něj spadají třeba ručníky, nádobí, nářadí apod.) a sentimentální věci (fotky, suvenýry). Pokud si člověk není jistý, co ponechat a co vyhodit, má se zamyslet, jestli mu daná věc přináší radost.
Čtěte také: Jak si udělat pořádek v digitálním životě
Kritici jí vyčítají, že její technika možná může fungovat v minimalistickém Japonsku, kde nebývá zvykem hromadit věci či si schovávat něco ze sentimentality, ale je složitě přenositelná do jiných částí světa.
Kupříkladu v Americe, kde se seriál Tidying Up with Marie Kondo natáčel, její systém způsobuje to, že se lidé zbavují mnoha a mnoha kilogramů nahromaděných věcí. Některé odvážejí do charitativních obchodů, velká část ale končí v popelnici. A zůstává otázka: Plní tento systém opravdu svůj účel? Změní se tím Američané a přestanou bezhlavě spotřebovávat, nebo se jen dostanou do spirály nakupování a vyhazování?
I další její rady jsou pro diváky jiné kultury jen těžko pochopitelné. Podle Marie Kondo by v knihovně mělo být méně než 30 knížek. Za tuhle radu si v memech vysloužila nálepku „kulturní monstrum“.
Problémem může být i to, že její rady bere část fanoušků doslovně. Třeba pobouřeným milovníkům knih vzkázala: „Pokud vás představa vyhazování knížek rozčiluje, jsou pro vás očividně důležité a do vašeho života patří, nezbavujte se jich.“
Navzdory kulturním rozdílům čtyřiatřicetiletá Japonka okouzlila svět. Stačil jí k tomu nápad, píle a pár jednoduchých anglických frází, třeba ona proslulá „things that spark a joy“. Není pochyb, že jednou takovou věcí je u Kondo stav jejího bankovního konta.
