Je to jako tiše plout krajinou Jižní Afriky. A přitom mít k dispozici vlastního komorníka, kupé s koupelnou se zlatými kohoutky a čas třeba na popíjení čaje o páté nebo vychutnávání podvečerního koňaku v knihovně. Na to, abyste si tohle užili, máte dva dny a 1600 kilometrů jízdy po kolejích.
Když se vrátíte o pár let zpátky, přednádraží v Kapském Městě trochu připomíná to pražské. Nad zašlým betonovým nádvořím se vznáší odér odpadků a moči, v okolí pobíhají telefonující lidé s kufry, jiní postávají nebo sedí na zemi.
O to víc jako fata morgána v tomhle místě působí vysoký modrý koberec natažený před nenápadnými dveřmi, které stráží dvojice mužů v livrejích. Zpoza nich se line hudba a lomoz hlasů hostů usazených na honosných pohovkách v salonu společnosti, kteří vyčkávají na odjezd svého výjimečného vlaku, u kterého platí, že cesta je cíl.
