Už 24. února se veřejnosti otevře dlouho připravované Mucha Museum v nově zrekonstruovaném barokním paláci Savarin. K vidění tu je více než stovka děl slavného ivančického rodáka, včetně slavných plakátů, ale i fotografií nebo studií Slovanské epopeje. „Pro rodinu i nadaci je to velký okamžik,“ říká pravnuk umělce Marcus Mucha.
Marcus Mucha pracoval v Hollywoodu jako filmový producent, ale před sedmi lety se s rodinou přestěhoval do Česka, aby tu pokračoval v práci svého otce Johna Muchy, který v devadesátých letech založil neziskovou nadaci s cílem pečovat o uměleckou pozůstalost svého dědečka, Alfonse Muchy.
Tento rok je pro činnost Nadace Mucha zásadní – instituce, která do této chvíle organizovala výstavy nejen v Česku, ale zejména v zahraničí, zpřístupní od konce února dílo jednoho z nejslavnějších českých umělců veřejnosti, a to v nově zrekonstruovaném barokním paláci Savarin developerské společnosti Crestyl.
V prostorách, o jejichž architektonickou podobu se postarala Eva Jiřičná a její studio AI Design, bude pod záštitou kurátorky Tomoko Sato vystavených na devadesát originálů, celkem tu pak na návštěvníky čeká zhruba sto padesát děl spojených s tvorbou, filozofií a životem Alfonse Muchy, autora slavných plakátů či Slovanské epopeje.
„V zahraničí se nám mnohokrát stávalo, že si lidé mysleli, že Alfons Mucha byl Francouz. Jsem proto rád, že můžeme ukázat jeho dílo v českém kontextu a že díky tomu budou jezdit do Prahy nadšenci umění. Tohle je typ turistů, které by hlavní město mělo lákat,“ věří pravnuk umělce a výkonný ředitel rodinné nadace Marcus Mucha.
K rozhovoru se scházíme v rámci otevření muzea pro tisk. Veřejnosti bude přístupné od 24. února tohoto roku.
Jak významný je tento den pro rodinu potomků Alfonse Muchy?
Je to velmi důležitý den a velký okamžik. Konečně můžeme prezentovat dílo mého pradědečka, a to v centru Prahy v jedné z nejkrásnějších budov ve městě. Na podobě prostoru se navíc podílela Eva Jiřičná, další národní klenot, za což jsme moc rádi.
Rád bych ještě dodal, že kdyby Alfons viděl, že jeho dílo bude vystaveno hned naproti Stavovskému divadlu, kde Mozart premiéroval Dona Giovanniho, byl by nadšený a dovolím si říct, že i velmi hrdý. Sám byl kluk z malé vesnice Ivančice a jeho životní dílo dokazuje, že když máte sen a tvrdě na něm pracujete, může se splnit.
Dnes jste muzeum poprvé otevřeli pro novináře a tisk. Jaké byly poslední dny před dokončením?
Jak jste si mohla všimnout, ještě tu nemáme dokončené zcela všechno. Ale ano, byl to stres, den před prvním otevřením jsme tu pracovali až do deseti hodin do večera. Musím ale připomenout, že předtím, než jsem se odstěhoval do České republiky, abych tu po otci začal spravovat naši nadaci, jsem dělal ve filmovém průmyslu, byl jsem producentem v Hollywoodu.
Takže si troufnu říct, že na určitý stres před dokončením projektů jsem docela zvyklý. Moji kolegové mi vždy říkali: Neboj, zítra to bude dobré. A tímhle heslem jsem se tedy snažil společně s týmem řídit i tady.
Proč máte na webových stránkách uvedeno, že jste jediné oficiální muzeum Alfonse Muchy?
Protože jsme opravdu jediné oficiální muzeum Alfonse Muchy nejen v Praze, ale i ve světě. Toto muzeum v paláci Savarin je jediná instituce, kterou podporuje naše nadace. Chceme, aby zahraničním návštěvníkům Prahy, ale i Čechům bylo tohle jasné. Byli bychom rádi, kdyby se přišli podívat právě na naši verzi života a díla Alfonse Muchy.
Za dobu našeho fungování jsme uspořádali mnoho výstav po celém světě a snažíme se tohoto umělce prezentovat nejen jako autora slavných plakátů, které dělal v Paříži, ale i jako filozofa. Měl za to, že celý svět může žít v míru, vzájemné toleranci a porozumění. Své dílo proto vnímal jako most mezi kulturami.
Myslím, že tuto myšlenku se nám povedlo předat i před několika lety na výstavě Mucha, rodinná sbírka ve Valdštejnské jízdárně a doufáme, že ji pro Čechy ještě prohloubíme právě tady, na výstavě, která tu bude permanentně.
Alfons Mucha měl za to, že celý svět může žít v míru, vzájemné toleranci a porozumění.
Jaký vztah má toto muzeum k nedalekému Mucha Museum v Kaunickém paláci v Panské ulici?
Muzeum mělo od naší nadace licenci, ta ale skončila v květnu minulého roku. Všechna naše díla, která byla právě v Kaunickém paláci, jsou už pryč a teď tam probíhá zcela jiná výstava.
Nemyslíte, že může být pro návštěvníky matoucí, že se obě muzea jmenují stejně a jsou ještě tak blízko sebe?
Muzeum v Panské ulici nemá právo užívat naši ochrannou známku, duševní vlastnictví ani jméno Mucha.
V souvislosti s novými prostory v paláci Savarin se také hojně diskutuje o tom, zda se tu nakonec najde místo pro Slovanskou epopej, která je nyní v Moravském Krumlově. Jak to vypadá?
Stále usilujeme o to, aby Slovanská epopej byla v tomto areálu (Praha se na umístění Slovanské epopeje domluvila s Nadací Mucha a Crestylem v roce 2022, následně ale toto rozhodnutí zpochybnila další dědička. Budoucí umístění Slovanské epopeje tedy stále není jasné, pozn. red.).
Máme ale přislíbenou spolupráci světoznámého architekta Thomase Heatherwicka, který se ve své tvorbě Muchovým rukopisem inspiruje, šlo by tedy podle nás o smysluplné spojení. Proto doufáme, že se to podaří. Šlo by o prostor vytvořený speciálně pro Slovanskou epopej a také o první stavbu Thomase Heatherwicka v tomto regionu. Než bude jasno, zůstane dílo v Moravském Krumlově, kde se o něj perfektně starají.
Foto Nadace Mucha
Foto Nadace Mucha
Foto Nadace Mucha
Nové muzeum prezentuje na devadesát originálů a celkem sto padesát děl Alfonse Muchy. Dokážete vybrat nějaké, které je pro vás osobně důležité?
To bude těžké vybrat, každá část naší výstavy obsahuje díla, která nikdy nebyla prezentovaná, ani v České republice, ani v zahraničí. Kdybych si ale přece jen měl vybrat, budou to asi plakáty, které Alfons Mucha vytvořil poté, co se z Paříže vrátil do tehdejšího Československa. Používal styl, kterým se tak proslavil v Paříži, ale zde ho přenesl na díla, která mu byla opravdu osobně blízká. Je z nich cítit, že svou rodnou zemi opravdu miloval.
Jaká díla ještě nebyla v Česku ani ve světě vystavena a na výstavě budou?
Například dílo, které najdete hned na začátku výstavy a které Alfons Mucha dělal ještě jako student. Jde o studii aktu vzniklou v Mnichově. Obraz je zajímavý nejen sám o sobě, ale také díky tomu, že na jeho zadní straně najdeme další skici. Byl chudý student, tak asi potřeboval využít místo a materiál.
Pak bych ještě upozornil na poslední sekci výstavy, která je věnovaná Slovanské epopeji. Návštěvníci tu budou moct vidět vzácné studie, olejomalby, fotografie nebo skici. Je skvělé vidět, jak se z malého obrazu stane plátno takového formátu.
Sbírka vaší nadace je nejobsáhlejší sbírkou děl Alfonse Muchy na světě. Probíhají v současné chvíli i akvizice nových děl?
Ano. Věříme, že se o dílo Alfonse Muchy dokážeme postarat lépe než jiná muzea a instituce. Díla mého pradědečka potřebují tlumené světlo, protože například plakáty, které byly vytvořeny před 130 lety, by ho kvůli životnosti příliš nesnesly. Takže ano, sbírku rozšiřujeme. Naposledy jsme sbírku obohatili o dopis od herečky Sarah Bernhardtové, který mu zaslala, když Alfons otevřel v Paříži svou vůbec první výstavu.
Bude se expozice v čase proměňovat?
Rádi bychom, aby do muzea mířili nejen turisté, ale samozřejmě i Češi. Poslední část výstavy, kterou věnujeme Slovanské epopeji, proto chceme pravidelně jednou za rok nebo osmnáct měsíců měnit, aby byl důvod sem chodit opakovaně. Měnit se tedy budou skici a studie k jednotlivým částem Slovanské epopeje.