Dost možná jde o nejzabezpečenější místo v zemi. Pro současné nejen české umění, design i starožitnosti je tomu tak určitě. Depozitář v Měšicích u Prahy, který je domovem tisíců nejstřeženějších uměleckých děl nevyčíslitelné hodnoty, vybudovala dvojice René Rohan a Jan Černý jako součást svého speditérského byznysu.
Galeristé, kteří se dlouhá leta pohybují ve sféře umění, chtěli klientům původně nabídnout full service, od bezpečného uložení umění až po jeho převoz na výstavy či aukce.
Z majestátního
projektu, který dnes konkuruje nejpřísněji střeženým úložištím v Ženevě či
Curychu, dnes roste umělecký hub, galerie otevřená veřejnosti i investiční fond,
který chce tuzemským tvůrcům pomoct do světa a Čechům dokázat, že umění není
jen pro elitu.
Monumentálnost počinu na vás dolehne už při vjezdu do komplexu. Že se v obřích halách areálu na ploše téměř pět tisíc metrů čtverečních schovávala Muchova Slovanská epopej nebo kontroverzní socha maršála Koněva, vás však jen tak nenapadne.
Prostory z dílny architektonického studia Labor13 jsou součástí skupiny investorů Ladislava Ornsta a Petra Matušky, na stavbě speciálně navrženého depozitáře Artex se pak podílely tři firmy tak, aby nikdo neznal všechny principy a zabezpečení, kterým je umění chráněno.
„Do posledního detailu to nevím ani já,“ říká s trochou nadsázky René Rohan, jeden ze zakladatelů depozitáře a také jeden z hrstky lidí, kteří mají do budovy přístup. „Lépe jsou chráněny jen jaderné elektrárny nebo citlivé státní instituce,“ hrdě prohlašuje, zatímco zadává přístupový kód do budovy.
Abychom se do stavby bez oken, do které vedou jen jedny neprůstřelné dveře, dostali, musí její majitel projít další sérií ověřovacích kroků, včetně otisku ruky, který detekuje i její charakteristický puls. „Ani kdybyste nám tu ruku uřízli, do budovy se nedostanete,“ rádi vtipkují zakladatelé.
Skladové prostory, ve kterých vězí díla soukromých majitelů, ale i vzácné tisky Národní knihovny a jiný majetek státních institucí, udržují celoročně stabilní teplotu, padesátiprocentní vlhkost i dokonalou bezprašnost.
Najdeme zde umění od pár tisíc korun až po díla nevyčíslitelné hodnoty. Klienti platí jen měsíční pronájem místa, který jejich uložené umění opravdu zabere – i za ochranu předmětů milionové hodnoty tak běžně platí jen pár set měsíčně.
„Jsou pak také klienti, kterým na míru umíme postavit vlastní halu, kam nesmíme vstoupit ani my,“ říká Rohan s tím, že takoví zákazníci přinášejí firmě největší podíl na tržbách. Velkými klienty byznysu, ve kterém se ročně protočí až sedmdesát milionů ročně, jsou i banky nebo notáři, kteří vedou dědická řízení. Stále častěji si však v měšickém depozitáři ukládají své cennosti i malí sběratelé nebo samotní umělci, kterým v ateliéru došlo místo.
I díky tomu vznikl nápad vybudovat v jeho blízkosti galerii zvanou Artefin, která otevře dveře veřejnosti a umožní sběratelům všech úrovní nakupovat umění přímo od tvůrců.
„Chceme být místo, kam se nebude bát ani člověk, který s nákupem umění teprve začíná. Dokážeme mu poradit a trochu jej v současné české scéně zorientovat,“ vysvětluje Rohan myšlenku showroomu, jehož cílem je umění zpřístupnit co nejširšímu publiku a kde umění koupíte třeba i na splátky, a to přímo od tvůrců.
„Na Západě je běžné vlastnit nějaký kus umění. Tamní architekti dokonce nejčastěji automaticky vyčleňují deset procent rozpočtu svého návrhu právě na umělecká díla,“ odpovídá René Rohan na moji otázku, zda by mělo být umění opravdu pro každého.
Systém, kde prodaná díla pokryjí umělcům náklady na jejich uskladnění i menší provizi Artefinu, je přitom podle Rohana výhodný pro všechny. „Pro sběratele je zejména současné umění vynikající investice. Když se podíváte, jaká díla se ve světě prodávají nejdráž, jsou to právě ta současných umělců. A věřím, že i české současné umělce dokážeme dostat do světa,“ popisuje majitel myšlenku svého konceptu.
Ruku v ruce s tím jde i fond kvalifikovaných investorů do umění, který pod hlavičkou Artefin od loňska buduje reprezentativní sbírku současného umění.
V portfoliu má díla špičkových českých umělců, jako jsou Stanislav Kolíbal, Jiří Sopko, Krištof Kintera nebo Jiří Matějů, ale i zahraničních autorů, včetně obrazu jednoho z nejslavnějších světových malířů, Wilhelma Sasnala. Fond, který zatím spravuje nižší desítky milionů korun, si od současného umění slibuje zhodnocení v řádech desítek až stovek procent.
Výběr uměleckých děl musí před jejich pořízením posvětit expertní komise složená ze zvučných jmen v umění, jako je Nicole Stava, David Korecký, Jan Kudrna, Matyáš Kodl nebo také Barbora Pulpánová, která s Artefinem spolupracuje i v rámci vzdělávání.
Popularizaci českého současného umění mají pomoct i další připravované projekty. V rámci letošního Prague Art Weeku, kde je Artefin hlavním partnerem, například vypsali veřejnou soutěž o nejlepší české NFT umění.
V aukci vítězného díla, která proběhne na piazzettě Národního divadla a jejíž výtěžek Artefin věnuje na dobročinné účely, chce mimo jiné přilákat další nadšence do tuzemského umění.
„V rámci výstavy digitálního umění návštěvníkům věnujeme jedno NFT dílo, které zvítězí v diváckém hlasování, a navíc menším skupinkám zájemců umožníme prohlídku depozitářů a zázemí, které v Česku nemá obdoby,“ uzavírá René Rohan své plány.
