Loni na podzim v Praze na Vinohradech vznikla nová soukromá Spot Gallery. Její majitele, Petra Matouška a Nikolu Korčákovou, již delší dobu spojoval zájem o současné umění a jeho sběratelství, ač z prostředí uměleckých oborů původně ani jeden z nich profesně nepochází. Jaké mají plány?

On je ekonom, ona vystudovaná politoložka, která se v minulosti věnovala i vlastní tvorbě objektů nebo vedení výtvarných kurzů.

„Výtvarné umění bylo vedle hudby vždy mým koníčkem. Dlouho jsem ho ale nepotřeboval vlastnit, stačilo mi jen chodit po výstavách. Dnes už něco málo děl ve vlastní sbírce mám,“ říká Petr Matoušek, který v minulosti působil na pozicích finančního ředitele v různých firmách.

„Začali se na mě obracet různí lidé s prosbami o radu, do jakého umění investovat a kde ho mají koupit. Říkali jsme si s Nikolou, která měla podobné zkušenosti a pomohla vybudovat již několik soukromých sbírek, že by byla škoda nepřetavit svou zálibu i v práci,“ říká Matoušek, který ale předpokládá, že i po rozjezdu galerie zůstane věrný svému původnímu oboru.

Společně jsou také zakladateli nadačního fondu Art Charity Fund, pořádajícího dobročinné aukce současného umění.

Když u obou postupně začaly aktivity v oblasti výtvarného umění přerůstat z hobby i do sféry byznysu, rozhodli se hledat prostor vhodný pro otevření vlastní galerie. Našli jej po dvou letech hledání v přízemí nájemního domu v Moravské ulici. Od loňského září se v něm vystřídaly již čtyři výstavy.

Na tu vůbec první, skupinovou výstavu Guilty Pleasure pod taktovkou kurátora Radka Wohlmutha, přizvali majitelé galerie patnáct umělců včetně jmen jako Jakub Špaňhel, Mark Ther, Klaudie Hlavatá, Silvie Krivošíková, Barbora Myslivkovjanová, Daniel Balabán a dalších.

Jejich výběr se ukázal jako šťastná volba; na vernisáž přišlo přes tři sta lidí a skoro polovina děl se hned prodala. 

Následovala samostatná výstava obrazů malíře Pavla Příkaského a na ni v listopadu navázala sólo výstava malíře Ondřeje Roubíka. Aktuálně v galerii do 22. února probíhá výstava Malba Praha, která představuje nejnovější práce etablovaného matadora české výtvarné scény, Tomáše Císařovského.

Vážou se k jeho krátké životní etapě, kdy se živil malováním pokojů, a také k místům, která má v hlavním městě rád. Pár dní po jejím skončení ji 25. února vystřídá česká výstavní premiéra slovenského umělce Adama Šakového. 

Název Spot Gallery vychází z myšlenky vytvořit na Vinohradech bod, kde by se kromě výtvarného umění scházely i další kulturní aktivity. Logo a vizuální identitu vymyslela grafička Eva Hanzalová.

„Naší ideou není zaměřovat se jen na výtvarné umění, ale pořádat i koncerty nebo divadelní představení. Tento program ale teprve tvoříme,“ říká Nikola Korčáková.

„Například i ve spolupráci s Annou Pulkertovou, která se u nás chystá pořádat přednášky o umění a sběratelství, nebo Janem Pfeifferem, který by se věnoval dějinám umění nejen po teoretické stránce, ale také navštěvoval se zájemci o kurz institucionální výstavy či ateliéry,“ dodává.

Spot Gallery nemá svého stálého kurátora, ale na jednotlivé výstavní projekty oslovuje různé odborníky, jako jsou vedle již zmiňovaného Radka Wohlmutha i další zavedená jména jako třeba Michal Stolárik nebo Martina Mrázová.

„Jsme otevřeni také tomu, když si umělec přivede svého kurátora,“ říká Nikola Korčáková. „V dubnu u nás budou mít výstavu Michal Pěchouček a Rudi Koval vystavující pod pseudonymem unconductive trash, a ti oslovili kurátorku a historičku umění Martinu Pachmanovou,“ dodává.

Prozrazuje také, že v průběhu roku by u nich měla vystavovat například také Anežka Hošková.

Letos plánuje Spot Gallery celkově zhruba deset výstav, zaměřených především na současné české umění. „Snažíme se na výstavách a veletrzích koukat i po zahraničních umělcích, ale nejbližší program bude sestaven z těch českých a slovenských,“ říká Matoušek.

V současnosti se s několika umělci baví o možnosti exkluzivní spolupráce – což je na české galerijní scéně poměrně vzácný přístup.

„Umělci spolupracují s několika galeriemi zároveň a pak je těžké domluvit se s nimi na sólové výstavě a očekávat, že bude komerčně úspěšná. Prostor pro výhradní spolupráci je u kvalitních umělců, kteří již vyšli ze školy, ale nemají ještě tolik zkušeností,“ přemítá Matoušek.

A míní, že kdyby takto uvažovalo více galerií, prospělo by to kvalitě celého prostředí i umělcům samotným. „Galerie by pak byla ochotna do umělce více investovat a vyvážet jej na zahraniční veletrhy bez obav, že z toho za pár měsíců bude profitovat jiná galerie, která mu uspořádá výstavu,“ míní Matoušek.

Domnívá se, že v péči o „své“ umělce tu vyniká jen málo galerií. Zmiňuje například Hunt Kastner či Pollansky Gallery. „Teprve si nastavujeme vztahy s umělci. Ti často sami nevědí, co si představit pod pojmem exkluzivní spolupráce s galerií, a obávají se omezení svobody tvorby i vystavování,“ říká.

Někteří z pěti autorů, s nimiž o tomto nyní jednají, by měli mít sólové výstavy koncem tohoto roku.

Petr Matoušek a Nikola Korčáková ze Spot Gallery
info Foto Mischa Babel
Petr Matoušek a Nikola Korčáková ze Spot Gallery

Jak se Petr Matoušek s Nikolou Korčákovu cítí po půl roce od chvíle, kdy jako nováčci vstoupili do českých galerijních vod? „Nechceme se vůči ostatním soukromým galeriím stavět do role konkurence, naopak nás zajímá navazování nových spoluprací. Rádi bychom tímto přístupem naši galerijní scénu trochu osvěžili,“ říká Korčáková.

Nedaleko Spot Gallery sídlí například Platforma 15, s níž jsou v kontaktu, a potenciál vidí i ve spolupráci s dalšími. „Například na pop-up výstavách,“ říká spolumajitelka galerie a Petr Matoušek dodává: „Myslím, že si na rozjezd dáváme docela vysoké cíle, ale je důležité vymezit se hned od začátku.“

Zda se hned první rok budou účastnit zahraničních art fairů, si ještě netroufá říci. 

Za obchodně úspěšnou výstavu považují majitelé Spot Gallery tu, během níž se prodá alespoň polovina děl. „Je vidět, že se mezi sběrateli vrací trend klasické malby, především té figurální. To se ostatně ukázalo už na první společné výstavě. Velmi úspěšná z hlediska návštěvnosti i prodejnosti byla také výstava Ondřeje Roubíka,“ říká Korčáková.

Hodnotit úspěšnost se ale během prvních dvou let majitelé neodvažují. „Nemáme za sebou žádného miliardáře ani nejsme dotováni z grantů. Budeme se snažit o to, abychom byli ekonomicky stabilní, ale nechceme jet jen na jistotu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ úspěšné výstavy známějších jmen budeme vyvažovat i zajímavými začínajícími umělci,“ říká Matoušek. 

S umělci se majitelé galerie snaží bavit i o cenotvorbě a vzdělávat je i v ekonomických oblastech světa umění. Snaží se jim vysvětlit, že je potřeba narovnat ceny v galeriích a při prodeji z ateliérů, jinak prý budou škodit i sami sobě.

„Dokonce nás oslovila Akademie výtvarných umění v Praze, abychom přišli studentům na toto téma přednášet, aby už v začátku nedělali zbytečné chyby. Často totiž při rozjezdu kariéry mají pocit, že čím více spoluprací navážou, tím lépe se uživí, a že když budou prodávat přes více kanálů, tím více vydělají. Ale pak cena jejich děl neroste, protože v digitální době už se stopy špatných prodejů nedají vymazat,“ říká Korčáková.

„Investovat do mladých umělců se vyplatí – ačkoli je tam vysoká míra nejistoty, potenciál ke zhodnocení je velký,“ dodává Petr Matoušek.