Beatrice Brentnerová je jedinou Češkou, která se dostala do nejužších nominací 97. ročníku filmových Cen Akademie. Společně s production designérem Craigem Lathropem bojují o sošku za snímek Nosferatu, který se v roce 2023 natáčel na několika místech tuzemska.
Historické listiny, ložní prádlo, dezertní talířky, vybavení alchymistické laboratoře, stojany na květiny, tapety, jídelní stoly, tapiserie, ale i číše na víno nebo sarkofág tajemného hraběte Orloka.
To všechno (a další tisíce objektů) je výsledkem práce české set dekoratérky Beatrice Brentnerové a jejího týmu, kterou odvedla společně s production designérem Craigem Lathropem na celovečerním snímku Nosferatu.
Za něj se jako jediná z Česka dostala vedle zástupců filmů Brutalista, Konkláve, Čarodějka nebo Duna: Část druhá do užších nominací na oscarovou sošku, která se bude tradičně udílet v Dolby Theatre v Los Angeles. O vítězích bude jasno v noci z 2. na 3. března.
V moderní verzi klasického hororu z roku 1922 se Beatrice Brentnerová snažila co nejvíce přiblížit realitě německého hanzovního města v roce 1838, a to včetně nejmenších detailů, které ani zkušený divák nemusí postřehnout.
„Baví mě driftovat z jedné doby do druhé, vždy se něco nového naučím. Třeba teď, dva roky po Nosferatu, pracuji na americkém seriálu ze současnosti. Není to o nic lehčí než dobovka, i když je fakt, že na Nosferatu bylo práce hodně,“ říká set dekoratérka, která vystudovala střední průmyslovou školu oděvní.
Vedle hororu režiséra Roberta Eggerse, který od Akademie obdržel celkem čtyři nominace, má česká výtvarnice na kontě seriály Carnival Row, Světlo naděje, Kolo času nebo film Edith Piaf, Jménem krále nebo Ledová archa. Za poslední zmíněný získala cenu Critics Choice Awards.
Co všechno u filmu dělá set dekoratér?
Když jsem začínala u filmu, tato profese u nás vůbec neexistovala. Začala k nám pronikat až skrze zahraniční filmy a produkce. Dříve se v tuzemsku netočily tak velké filmy, takže mou profesi zastával rekvizitář, ale především pan architekt, který si vybíral nábytek, lampy a nejrůznější dekorace. Se zvětšováním filmů ale nastala potřeba mít právě i set dekoratéra, protože architekt jako hlavní výtvarník k sobě potřeboval pravou ruku.
A co všechno jako set dekoratéři děláme? Vybíráme nábytek, lampy, koberce, tapety, drobné dekorace. Podílíme se na celkové výtvarné stránce filmu, proto společně s production designérem dostávají Oscara i set dekoratéři.
Jak jste se k profesi dostala?
Po škole jsem dělala loutky a k filmu jsem se dostala náhodou díky filmovému architektovi Karlu Vackovi, který mi nabídl spolupráci. Pravda ale je, že od malička jsem si ráda dělala pokojíčky z krabiček od sirek nebo baráčky z kartonů pro kočky. Zkrátka jsem od dětství ráda zařizovala a hrála si s materiály.
Zmínila jste, že set dekoratér je odpovědný za výběr všech dekorací, nábytku, textilií daného snímku. Kolik položek jste musela sehnat na film Nosferatu?
Bavíme se o tisících položek. Jen si vezměte, kolik věcí má člověk doma. Když zařizujete byty nebo domy u filmu, je to stejné. Jen s tím rozdílem, že vy si je domů nanosíte během let, kdežto my je s týmem sháníme měsíc, dva.
U Nosferatu bylo hledání věcí o to větší výzva, protože jsme chtěli být v dekoracích a nábytku opravdu historicky akurátní. A věřte, skutečně je rozdíl v tom, když hledáte rekvizity z roku 1838, v němž se děj odehrává, nebo 1840. Na začátku nám to připadalo legrační, ale ukázalo se, že rozdíly tu opravdu jsou.
Foto Aidan Monaghan / 2024 Focus Features LLC / Czech Film Commission
Foto Aidan Monaghan / 2024 Focus Features LLC / Czech Film Commission
Foto Aidan Monaghan / 2024 Focus Features LLC / Czech Film Commission
Foto Aidan Monaghan / 2024 Focus Features LLC / Czech Film Commission
Ještě se vrátím k počtu položek – jak se shánějí tisíce dekorací za dva měsíce?
Především díky týmu, který jsem pod sebou měla. Bylo nás kolem padesátky, sama bych to nikdy nedokázala. Do procesu je zahrnutá celá řada profesí: od nákupčích, kteří mají skvěle zmapované české i zahraniční trhy, asistentů, kteří dělají historické rešerše, až po malíře, kteří dokážou vytvořit skvělé patiny, nebo řemeslníky, kteří vám zase v dílně vytvoří opravdu neuvěřitelné repliky historického nábytku.
Speciální kategorií jsou pak švadleny, které na tomto filmu udělaly obrovský kus práce. Většinu textilií, zejména těch blízko kameře, totiž šily ručně.
Foto Aidan Monaghan / FOCUS FEATURES LLC
Jeden z interiérů ve filmu Nosferatu
Proč?
Ručně šitá látka se chová jinak. Když vedle sebe dáte ručně sešívaný polštář a polštář šitý na stroji, opravdu vidíte rozdíl. Je to možná až zvláštně malý detail, ale na takovém typu projektu se na podobné maličkosti opravdu dbá.
Vycházela tato potřeba, mít všechno historicky přesné, od vás, nebo od režiséra Roberta Eggerse?
Řekla bych, že z obou směrů. Jakmile jednou vidíte, jak věci vypadají, když se udělají opravdu poctivě a ideálně tak, jak se vyráběly v dané době, nechcete už nic jiného. Tvůrci navíc chtěli docílit toho, že se herci pomocí setu teleportují do minulosti.
Kolik věcí na setu Nosferatu byly historické repliky a kolik naopak originály?
Procentuálně to asi nedokážu vyjádřit, ale myslím si, že jsme se dostali na limit toho, co je ještě možné sehnat, přece jen jsme hledali dvě stě let staré věci. Ano, nábytek ještě seženete a bez většího problému použijete, ale taková látka se už moc použít nedá: je sice hezká, ale příliš vzácná na to, abyste z ní šili. A tak například textilie většinou originální nebyly. Tiskli a tkali jsme je podle dobových vzorů.
Velká kapitola filmu pak byly lampy. Ty dobové už se téměř nedaly sehnat, a pokud, tak za strašně vysokou cenu. Zčásti jsme tedy měli historické repliky a zbytek jsme doplnili o vzácné originály od jednoho nadšeného německého sběratele, který nám je velmi ochotně na natáčení zapůjčil. Šlo o lampy v řádech statisíců korun, takže jsme se je v mnoha případech báli používat a využili je právě jako předlohu na repliky.
Máte nějakou oblíbenou kategorii předmětů, které ráda sháníte nebo necháváte vyrábět?
Já mám ráda skoro všechno. Baví mě textilie, hlavně ubrusy nebo výšivky, porcelán, keramika. Co mám obzvlášť v oblibě, jsou dobové vymoženosti. V bohatším interiéru snímku Nosferatu jsme například použili dobový, ve Francii zapomenutý paraván před krb.
Byla na něm stará litografie jednoho náměstí a domy na něm měly vyřezaná okénka. Když se pak tento paraván umístil před oheň, domky svítily. To je můj oblíbený kousek, i když se nakonec ve snímku vůbec neobjevil. Člověk si při hledání uvědomí, že lidé se vždycky chtěli obklopovat hezkými, ručně dělanými věcmi.
Obecně platí, že čím dále do historie jdete, tím větší je problém se sháněním obyčejných věcí.
Když jsem se před časem bavila se set dekoratérkou Norou Sopkovou, říkala mi, že velký problém je se sháněním historických koberců. Souhlasila byste?
Ano. Ony ty koberce sice existují, jsou ale většinou „odchozené“. A ty, které jsou zachovalé, zase bývají v muzeích. My jsme na Nosferatu měli i nějaké ty méně zachovalé, třeba i s dírami, které jsme různě podlepovali a mírně vyspravovali.
Obecně ale platí, že čím dále do historie jdete, tím větší je problém se sháněním obyčejných věcí. Ty totiž lidé vyhazují, když se opotřebí nebo zničí, nemají je tendenci uchovávat, protože jsou obyčejné, zdánlivě nezajímavé. Což nám, set dekoratérům, dost znesnadňuje práci. V tomto je naše práce na jednu stranu zdlouhavá, ale také plná zajímavých náhod.
Byla pro vás nějaká scéna filmu Nosferatu výzvou?
Byla, a to byt profesora, vědce a okultisty Albina Eberharta von Franze (ve filmu postavu ztvárnil herec Willem Dafoe, pozn. red.). Zdánlivě to vypadalo jako nejsnazší set se zábavnými okultistickými předměty bláznivého vědce, ale pro mě to byla skutečně velká mentální výzva. Obzvlášť proto, že režisér je v tématu opravdu znalý.
Já jsem naopak před natáčením o okultismu a alchymii nevěděla vůbec nic, tak jsem se musela spojit s panem Kalačem z Dokumentačního centra českého hermetismu a panem Pačesem z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kteří mě do tématu pomáhali dostat.
Alchymii jsem do sebe vpravila vcelku snadno, ale do okultismu jsem se i po několika schůzkách s panem Kalačem měla problém dostat. Byla jsem z toho zoufalá. Naštěstí mi to po jednom z dalších setkání, kde jsme se bavili o planetách, všechno zapadlo dohromady a já jsem s klidným srdcem mohla set vytvořit.
Co ve scénách z tohoto setu nakonec najdeme?
Byl tam spiritualistický stůl, spousta knih, nejrůznější symboly na skle a také taxidermie krokodýla, která se v dobových zobrazeních alchymistických dílen objevuje velmi často. Sehnat dobovou vycpaninu byl ale také vcelku oříšek, nakonec jsme ji náhodou objevili v jednom vetešnictví.
Máte svůj vizuální podpis? Je něco, co na žádném setu nesmí chybět?
Ráda pracuji se zrcadly, což je noční můra všech kameramanů. Když jsou ale odvážní, mám za to, že zrcadla pomáhají skvěle dokreslovat atmosféru. Je ale výzva je umístit tak, aby vám je kameramani nevyhodili.
Co se se všemi věcmi děje, když natáčení skončí?
Cesty jsou různé. Buď se rozprodají, nebo se za symbolickou cenu nabídnou zpět antikům. Někdy jdou do místních fundusů, což je pro set dekoratéry nejlepší scénář, protože pak víme, kde ty věci zase hledat.
Foto se svolením Beatrice Brentnerové
Foto se svolením Beatrice Brentnerové
Beatrice Brentnerová | Foto se svolením set dekoratérky
S jakým budgetem jste na filmu Nosferatu pracovala?
Tento projekt měl velký budget, řádově to byly miliony korun. Zní to jako velká částka, ale musíme si uvědomit, že jen ony dobové lampy stojí spoustu peněz. Třeba sarkofág hraběte Orloka? Jeho výroba vyšla skoro na milion korun. Staré dobové věci jsou opravdu drahé, takže čísla naskakují ne o desetitisíce, ale statisíce.
Dá se na takovém natáčení vůbec na něčem ušetřit?
To je zapeklitá otázka. Asi ne.
Jak vnímáte úroveň set dekoratérů v Česku? Jen připomenu, že tato profese vynesla Česku v posledních šesti letech hned dvě oscarové nominace: letos vám a v roce 2019 Noře Sopkové za snímek Králíček Jojo.
Myslím, že úroveň je tu velmi vysoká. Zejména proto, že sem posledních patnáct let jezdily opravdu velké filmové produkce a bylo tu rušno. Set dekoratéři se tak měli od koho a na čem učit. Mám spoustu kolegyň, asistentek, nákupčích a rekvizitářů, kteří jsou opravdu špičkoví.
Teď se situace kvůli nestálosti pobídek mění, spoustu šikovných lidí od filmu odchází nebo pokukuje po zahraničí. Což je pro řemeslo špatně. Pokud se netočí, místní znalosti se vytratí.
Myslíte, že nominace na Oscara může nějak zásadně změnit vaši kariéru?
Nemyslím si. Je ale pravda, že v osobním kreditu to dělá hodně. Především u zahraničních produkcí, které si na ně potrpí. A jestli přijdou nabídky ze zahraničí? Na to si asi budu muset ještě počkat. Načasování je ale dobré – do zahraničí jsem nechtěla, dokud synovi nebude osmnáct let. Plnoletý je čerstvě, takže nabídkám mimo Česko jsem otevřená.
Víte, co byste řekla, kdybyste Oscara nakonec vyhrála?
Nehledě na to, zda s production designérem Craigem Lathropem vyhrajeme, bych chtěla poděkovat celému týmu, bez kterého by nic z toho nebylo možné. Je to opravdu týmová práce.