Často podléháme pocitu, že čím větší výběr máme, tím jsme svobodnější. Je to ale spíš naopak. Nadměrné množství možností vede spíš k pocitům úzkosti, snižuje naši spokojenost, ale také paralyzuje schopnost rozhodovat se. Tomuto fenoménu se říká paradox volby.
Kolik rozhodnutí jste už dnes museli udělat? Pravděpodobně dost, i těch malých. Asi jste si vybírali, co si vezmete na sebe, z jaké kávy si přejete připravit svůj ranní batch, co si dáte k obědu nebo který seriál na Netflixu rozkoukáte.
„Když se rozhodujeme na základě nabídky několika možností, vnímáme to jako projev svobody. Nikdo nám v tu chvíli neříká, co máme dělat, a dostáváme přesně to, co jsme chtěli,“ píše profesorka Sophia Rosenfeld v knize The Age of Choice: A History of Freedom in Modern Life.
Zároveň se podle ní díky možnosti volby cítíme jako jedineční lidé, kteří vědí, co chtějí, a znají své preference. Připomíná také, že skrz tento koncept přemýšlíme a chápeme práva.
Právo volby se stalo zakotveným principem, a zatímco dříve znamenala svoboda možnost žít bez nadvlády jiných lidí a dělat rozhodnutí podle vlastního přesvědčení, dnes se hlavním vyjádřením svobody stala individuální volba.
Přicházíme o schopnost rozhodovat se
Tím jsme si na sebe ale zároveň ušili past. „Neustálé rozhodování, i v drobných záležitostech, může vést k takzvané rozhodovací únavě. Tento stav snižuje naši schopnost činit správná rozhodnutí, protože naše mentální kapacita je omezená,“ vysvětluje Simona Zábržová, šéfka startupu Soulmio, který pomáhá s duševním zdravím ve firmách.
„Časté malé volby mohou vést také k tomu, že lidé věnují nepřiměřenou pozornost triviálním záležitostem na úkor důležitějších rozhodnutí,“ dodává. Výzkum IMT School for Advanced Studies Lucca v Itálii zjistil, že mentální únava z obtížných rozhodnutí také snižuje sebekontrolu, což vede dokonce k agresivnějšímu chování.
Psycholog Barry Schwartz pro tento fenomén používá termín paradox volby. Ve stejnojmenné knize píše, že příliš mnoho možností nás může přetížit a vést k obavám, že naše rozhodnutí nebylo optimální, což nakonec snižuje naši celkovou spokojenost.
Jinými slovy, čím více se rozhodujeme, tím je pro nás každé další rozhodnutí složitější, čím víc možností máme, tím častěji zpochybňujeme, že jsme se rozhodli správně.
Trénink efektivního rozhodování
Jak se tedy rozhodovat, aniž bychom se tím zbytečně vyčerpávali? Jak z možnosti volby opět udělat přednost, nikoli zdroj úzkosti? A jak si pomoct, když už se ze samého rozhodování přestáváme umět rozhodnout v těch důležitých věcech?
Důležitá rozhodnutí byste neměli dělat v intenzivních emocích.
„Z praxe mi funguje pravidlo 10/10/10. Tedy zvažuji, jak se budu cítit za 10 minut, 10 měsíců a 10 let po učinění rozhodnutí. Pomoci může také pohled z jiného úhlu. Představte si, že radíte někomu jinému ve stejné situaci. Podnětným podkladem pro rozhodnutí může být i seznam vypsaných výhod a nevýhod jednotlivých možností,“ radí Simona Zábržová.
Důležitá rozhodnutí byste také neměli dělat v intenzivních emocích. V klidu se obecně dělají kvalitnější rozhodnutí. Neméně důležité je nebát se chyb a přijmout, že jsou součástí života a mohou vést k lepším rozhodnutím v budoucnu.
Zapojte data a kolegy
Dalším užitečným přístupem je využívat při rozhodování data a fakta, tedy nerozhodovat se pouze pocitově. „Zároveň je dobré důvěřovat své intuici, zejména v situacích, kdy není dostatek času na detailní analýzu. Intuice podpořená zkušenostmi často vede ke správným rozhodnutím. Osobně v praxi nejčastěji využívám model 80 procent data a 20 procent intuice,“ prozrazuje Zábržová.
Pokud bychom se bavili o rozhodování v práci, je podle koučky výhodné zapojit do rozhodovacího procesu například podřízeného, protože tím podporujeme jeho zodpovědnost, zvyšujeme kvalitu rozhodnutí, ale také posilujeme důvěru i angažovanost v týmu.
„Manažer by měl podřízenému nejprve objasnit kontext, zeptat se na jeho názor, nechat ho analyzovat možnosti a navrhnout řešení. Také je důležité poskytnout zpětnou vazbu a pomoci pochopit širší dopady rozhodnutí,“ popisuje Simona Zábržová.
Když na vašem rozhodnutí nezáleží
Naším cílem by v každém případě nemělo být omezovat možnost volby, ale zjistit, kdy je volba užitečná a kdy naopak vůbec. Naučit se, kdy stojí za to věnovat energii rozhodování a kdy to klidně nechat na jiných.
Můžete si to představit jako menu v restauraci – když máte na výběr ze tří pokrmů, víte hned, na který máte chuť. Když je ale nabídka příliš dlouhá, je přemýšlení mnohem těžší a únavnější.
Naším cílem je naučit se, kdy stojí za to věnovat energii rozhodování a kdy to klidně nechat na jiných.
Nebo – kdyby na světě existoval jen jeden typ pojištění nebo jen jeden dodavatel elektřiny, řadě z nás by se ulevilo. Totiž vybírat si z deseti prakticky totožných nabídek v oboru, kterým většina z nás nerozumí a ani rozumět nechce, je zkrátka zbytečně komplikované.
Pomůže řád a automatizace
Kde to jde a dává to smysl, zkuste omezit možnosti výběru. Některá rozhodnutí nebo úkoly zahrnující nutnost volby delegujte – nejen v práci, ale i v rodině. „Jedním z efektivních způsobů je automatizace rutinních úkolů, například vytvořením pevného denního režimu pro opakující se činnosti, jako je výběr oblečení nebo plánování jídel,“ říká odbornice.
Pak je také dobré uvědomit si, kterou volbu máte skutečně pod kontrolou, a kterou za vás ve skutečnosti udělala umělá inteligence nebo algoritmus sociálních sítí.
