Uběhlo už víc než deset let od doby, kdy byl do světa vpuštěn kultovní videoklip k písni No Church in the Wild, kterou ve spolupráci nahráli žijící ikony rapu, Kanye West a Jay Z. Video začíná tak, že zakuklený mladík zapálí Molotovův koktejl a hodí ho před armádu ozbrojených policistů. Za ním se poté objeví desítky dalších rozzuřených kluků a mužů, kteří protestují proti systému.
Je to dynamický a doslova výbušný klip, ve němž se ve zpomalených i zrychlených záběrech v ulicích Prahy řežou protestující s těžkooděnci do pulzujících rapových beatů. Moderní vizuál se tu spojuje se záběry na staré sochy, jako by řecký režisér Romain Gavras připodobňoval současné boje k těm antickým. Nic se nezměnilo, válka je věčná a provází nás od počátků historie.
Gavras se teď k pouličním protestům a policejnímu násilí vrátil ve svém novém snímku s názvem Athena, který měl premiéru letos na benátském festivalu, kde se dočkal příznivého kritického ohlasu. Film se nedávno objevil na Netflixu. I u našich diváků v České republice se setkal s velkým zájmem, neboť se dlouho držel mezi přední pěticí nejsledovanějších filmů na této platformě. A v zásadě se není čemu divit.
Athena je jednak atraktivní svým současným tématem nespravedlnosti policejního násilí a protestů proti systémovému rasismu, jaké známe především z roku 2020 v případě George Floyda a demonstracím hnutí Black Lives Matter v Americe. Také ale jde o vizuálně nesmírně poutavý a nervy drásající snímek, který má tempo akčního filmu.
Příběh začíná po tom, co byl v ulicích zabit teprve třináctiletý chlapec arabského původu Idris. Někdo si jeho smrt natočil na telefon a video nahrál na sociální sítě. Právě z těchto záznamů vyplývá, že za jeho zabití můžou nejspíš příslušníci pařížské policie. Lidé se tak po celé zemi bouří a chodí proti této rasové nespravedlnosti protestovat do ulic. Není to totiž zdaleka poprvé, kdy se taková věc stala.
Film startuje neuvěřitelným desetiminutovým záběrem bez jediného střihu, který je jedním z kinematografických zážitků tohoto roku, a i kdyby Athena poté už nenabídla nic dalšího, stálo by za to ji vidět už jen kvůli tomuto mistrovskému úvodu.
V tom vidíme tiskovou konferenci, na níž vystupuje starší bratr mrtvého Idrise, voják Abdel (Dali Benssalah), který se snaží apelovat na rozzuřené civilisty, aby zachovali klid a jeho bratra nemstili. Zdůrazňuje, že má plnou víru v to, že policie situaci prošetří a případně spravedlivě potrestá strážníky, kteří za smrt jeho bratra mohou, pokud se tedy opravdu prokáže, že zemřel jejich vinou.
Krátce po jeho smířlivých slovech ale k pódiu přiletí zápalná lahev, kterou tam hodil jeho bratr Karim (vynikající Sami Slimane, který tu má svůj herecký debut, ale na svém intenzivním pohledu utáhne velkou část filmu). Ten je vedoucím leaderem protestního hnutí za spravedlnost pro Idrise.
Pak už v rychlém sledu vidíme paniku, oheň, násilí a rabování policejní stanice, v níž nakonec rozzuření mladíci ukradnou policejní dodávku, s kterou odjedou až na chudobné sídliště Athena, které dává název celému filmu. Tam muži dodávku bez zaváhání zapálí.
To všechno se stane během jediného záběru, žádný střih, žádné kompromisy. Divák při tom může jedině lapat po dechu nad vší tou akcí a intenzitou, kterou s sebou scéna nese. Pohybují se tam přitom desítky postav, projíždějí auta, věci hoří, každý má svůj vlastní pohyb, je to choreograficky a organizačně dokonale zvládnutá scéna, která připomíná ve své virtuozitě až jakýsi násilnický tanec oslavující konec světa a starého systému.
Velkou roli v tom hraje fantastická kamera Matiase Boucarda, který divoký a neúnavně se pohybující film povyšuje svými fantastickými kompozicemi na umění.
Na sídlišti se pak seznamujeme s několika dalšími charaktery, ale příběhově je jinak Athena zaměřená především na tři bratry, kteří se se smrtí svého nejmladšího sourozence vyrovnávají každý po svém. Ostatní charaktery jsou spíš komparz nebo v případě policistů jednorozměrné archetypy, které slouží k posunu příběhu, ale sami o sobě důležití nejsou.
Athena je navíc koncipována jako moderní řecká tragédie přenesená do dneška o současných problémech, tudíž je to především snímek o rodině a sérii nešťastných rozhodnutí, která vedou k fatálním následkům, které už nejde vrátit.
Karim se tak na sídlišti postupně střetne i se svým druhým bratrem, Moktarem (Ouassini Embarek), kterého ani tak nezajímá smrt Idrise nebo společenská spravedlnost, ale mnohem víc mu záleží na tom, aby policie nenašla obrovské množství drog, které na sídlišti prodává. Jeho jediným zájmem je jeho vlastní přežití a nebojí se pro něj udělat cokoli.
Jakkoli se zdá být nejméně zajímavou postavou, jeho role se v pečlivě strukturovaném scénáři ukáže být velmi důležitá.
Scénář ostatně s Gaivrasem napsali Elias Belkeddar a Ladj Ly, kteří natočili před třemi lety obdobně angažovaný a naštvaný film Bídníci, který v současnosti parafrázoval slavný příběh spisovatele Victora Huga z 19. století. Tento film jim vysloužil nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film a mnohé jeho kvality se promítají do stejně nekompromisní Atheny, která je ale mnohem víc vizuálně opulentní.
Film zároveň pracuje i s určitou multimediálností, kdy vidíme, že násilné protesty se nedějí jen na sídlišti, kde se odehrává film, ale po celé Francii. Tyto informace se k nám dostávají v různých záběrech ze zpravodajství, které společně s hrdiny sledujeme na displejích jejich telefonů nebo na obrazovkách televizí v opuštěných bytech, odkud jejich obyvatelé kvůli nepokojům museli odejít.
Athena vstoupila do mezinárodní distribuce v době, kdy velké protesty aktuálně probíhají v Íránu po policií zaviněné smrti teprve dvaadvacetileté Kurdky Mahsy Amini, což bohužel jen potvrzuje, že příběh a surové emoce, které při sledování tohoto filmu zažíváme, jsou věčné. Některé problémy, které jsou tu nastíněné, jsou sice typické pro francouzský společenský diskurz, ale jinak jsou univerzální a platí po celém světě, kde dochází k nějaké celostátní nespravedlnosti.
Tři bratři ve filmu reprezentují tři způsoby, jakým se imigranti a všechny marginalizované skupiny mohou vypořádávat se systémem, který jim nebyl nikdy nakloněn.
Abdul se z nich tří nejvíc přizpůsobil. Stal se vojákem sloužícím pod francouzskou vlajkou a to, že je náboženstvím muslim, pak jeho francouzskému okolí nevadí, hlavně dokud to nedává moc najevo. A navíc bojuje za jejich zem. Svým způsobem je tak ideálně asimilovaný, protože už ani nepřipomíná svůj původ.
Moktar je oportunista, který od začátku vidí, že jako imigrant to bude mít v normální společnosti příliš těžké, a tak se uchýlí do světa ilegality, ve které může jednodušeji uspět.
Karim je z nich tří nejvíc radikální. Se systémem se nikdy nesmíří a raději uvidí všechno hořet za svou pravdu, než aby se sklonil a toleroval nespravedlnost.
Postavy jsou tak v něčem jednorozměrné, ale pro celkovou výpověď snímku to nevadí a v případě jedné z nich navíc dojde v průběhu stopáže k radikální proměně, která výrazně nahlodává finální vyznění. Ostatně Athena není tak úplně film slov, jako spíš sugestivních obrazů, které zůstávají v paměti diváka ještě dávno po skončení.
Stejně tak je těžké dostat z hlavy podobně velkolepý soundtrack, který ve své megalomanské atmosféře připomíná dunivou hudbu skladatele Hanse Zimmera pro akční filmy Christophera Nolana.
Athena má samozřejmě také spoustu problémů. Závěr je uspěchaný a v něčem příliš doslovný a patetický. Často se tu složité otázky redukují na jednoduché symbolické odpovědi, které mnohem komplikovanější problémy zametají pod koberec neustále se vršící akcí.
K sentimentalitě tu taky není nikdy daleko a střihová skladba opakovaně ztrácí tempo mezi výraznými scénami a těmi, kdy se děj na chvíli zastavuje. Zároveň je to ale vizuálně jeden z vůbec nejsilnějších filmů za několik posledních let, což je o to větší kompliment, když si uvědomíme, jak daleko se posunuly technologie a co všechno jsme už schopni natočit.
