Jmenujte někoho, kdo byl ve dvacátém století opravdu slavný, a s největší pravděpodobností ho fotil právě on. „Přitom portréty nemám vůbec rád,“ vyhrkne najednou. Bruce Weber, muž s vizáží Hemingwaye s portfoliem s tolika hvězdami, až se stal jednou z nich. Za šedesát let dlouhou kariérou se ohlíží prostřednictvím výstavy v Praze a je z toho světová událost.
„Ale ne, co to říkáte? Já nechci být žádná legenda,“ rozesměje se na celé kolo. Jeho měkký zvonivý smích zaplní místnost. Působí klidně, až konejšivým dojmem zpomalí napjaté tempo pondělního dopoledne a zmírní nervozitu z rozhovoru s hvězdou světového formátu.
A proto – nejen kvůli barevnému šátku, který má uvázán okolo hlavy – byste si řekli, že tohle je new age guru, zenový mistr zkřížený s autorem Mobyho Dicka. Ale i když je jeho pohled laskavý, dovede být také kritický, ostře přeměřující a vyhodnocující.
Jak jinak by se Bruce Weber dostal na absolutní špičku svého oboru? Jak jinak by se stal onou celebritou, která díky tomu, jak a koho dokázala zachytit před svým objektivem, vystoupí z anonymity toho, kdo „jen mačká spoušť“, aby se sama stala hvězdou? On je tím, kdo stvořil vizuální jazyk módních domů Calvin Klein i Ralph Lauren.
