Jeho šlechtická rodina přišla o všechno. Princ Georg zur Lippe se o desítky let později vzdal kariéry i luxusního života a vydal se na drahou a těžkou cestu za záchranou rodinného dědictví. Dneska má ve svazích kolem Labe jedno z nejlepších vinařství v Německu a těší se s ním do Česka.

Ze všeho nejdřív přinese lahev vína. Loňský ryzlink, ještě nefiltrovaný, přímo z tanku. Vyrobený z hroznů, které rostou tady okolo na zvlněných svazích kolem Labe – vlastně už Elbe.

„Nádhera, že?“ vydechne, jen co se poprvé napije. Princ Georg zur Lippe miluje víno – a to ze svých vinic obzvlášť. A i když první sklenku ochutnal už ve čtyřech letech, což je ostatně jedna z jeho prvních vzpomínek v životě, jeho cesta k vlastnímu vinařství nebyla vůbec přímá.

Co přímá, byla úplně nereálná. Bez šance. Tady se ale hodí krátké intermezzo v podobě oblíbeného citátu Georga zur Lippeho. „Nemáš šanci? Tak ji využij.“ Teď se zase s chutí napije a dychtivě, s neuvěřitelně radostnýma klučičíma očima, čeká na verdikt hostů. Upřímně? Fantazie!

Sedíme v domě kdysi určeném pro služebnictvo jeho předků, dnes vinárně a restauraci zámku Proschwitz. Přes dvůr s kašnou je opravený zámek a kolem rozlehlá zahrada plná krásných, vzrostlých stromů. Tohle panství Proschwitz, které leží jen pár kilometrů od Míšně, města proslaveného ukrutně drahým porcelánem, se stalo synonymem pro jedno z největších a hlavně vůbec jedno z nejúspěšnějších vinařství na východě Německa.

Kdyby tohle někdo četl před třiceti lety, jen by se smál a nevěřil. I sám princ Georg by si myslel, že si z něj někdo dělá blázny. „Přijel jsem sem někdy v roce 1990, bylo to tu v hrozném stavu a vinohrad měl za sebou těžké sezony, kdy ho zničily silné mrazy,“ vzpomíná dnes na návštěvu tehdy šedivého východního Německa.

Přesto se rozhodl, že tady není naposledy. A že se bude rodinnému „dědictví“ věnovat. Bylo mu 33 let, měl báječnou a skvěle placenou kariéru v Mnichově a velké peníze. Kromě toho ale taky měl, jak sám podotýká, pořádnou dávku drzosti a zvědavosti.

Než budeme v jeho troufalém příběhu pokračovat dál, sluší se vysvětlit, proč autorka těchto řádků píše slovo dědictví s uvozovkami. Přes 200 let v Proschwitzu žili předkové Georga zur Lippeho, po osm generací tady žil tenhle šlechtický rod, který patří ke slavným jménům německé aristokracie.

Postupem let z nich byli i vážení podnikatelé, před druhou světovou válkou měli v okolí desítky podniků, zaměstnávali na tisíc lidí. Vedle vinařství byli aktivní v lesnictví, ale třeba i v průmyslu a nemovitostech. Dobré časy i dětský smích ze zámku ale zmizely už za druhé světové války, kdy Proschwitz zabavili nacisti.

Forbes Digital Premium

Chcete číst dál? Tento článek je součástí sekce Forbes Premium

Pořiďte si exkluzivní čtení už od 139 Kč měsíčně! Bez limitů a kdykoliv.