Před čtyřmi lety se violoncellistka Terezie Kovalová objevila na obálce Forbesu jako headliner výběru 30 pod 30. Dnes chystá svou první autorskou desku a píše knihu o své cestě za legendárním mystikem. Prošla ale také temným obdobím, z něhož jí pomohla ven terapie psychedeliky.
Když se podíváš na svůj život, uvědomíš si, že žiješ v sinusoidě – křivce, která osciluje nahoru a dolů,“ říká mi Terezie Kovalová, když se za ní zastavím na kus řeči v postindustriálních prostorách nuselského Cirqueonu.
„Ta křivka má své vzlety a pády, stejně jako frekvence zvuku, ale když jsou propady příliš hluboké, musí se s tím něco dělat. A ta moje měla propady až na dno.“ Terezie Kovalová se do mediálního povědomí otiskla jako multitalentovaná violoncellistka, oceňovaná v plném spektru populární kultury.
Je spoludržitelkou dvou cen Anděl v kategorii Objev roku, byla tváří prestižního výběru 30 pod 30 Forbesu, na jehož titulní straně se objevila v roce 2019. Podtónem její mediálně vděčné cesty, ozdobené spoluprací na desítkách alb spřízněných umělců a řadou pozoruhodných živých výstupů s filharmonií i novým cirkusem (a v neposlední řadě také populárním instagramovým účtem s 24 tisíci odběrateli).
Je ale ještě jedna cesta – cesta vnitřní a hluboce duševní, která nyní směřuje k Tereziině první desce a zásadní roli v ní hrají psychedelika: psychoaktivní látky, které patří do skupiny halucinogenů a způsobují změny vědomí.
„Tomu, že křivka duševních vzletů a pádů osciluje, se člověk nevyhne,“ říká Terezie Kovalová. „Když se ale opravdu snažíš, je možné tu křivku zploštit – aby výkyvy nebyly tak extrémní.“ A právě v této fázi příběhu ostravské umělkyně se nacházíme teď.
Foto Libor Fojtík
Psychonautika
Zrovna před chvilkou tady v nuselském centru pro nový cirkus Cirqueon, v němž vznikly i doprovodné fotografie k tomuto článku, skončila zkouška představení Radiant skupiny Holektiv. Terezie Kovalová tu hraje na violoncello, ale také zpívá a ve finále je se svým zpěvem jakousi předzvěstí samotné smrti.
