Dream Big. To rozhodně Janu Smigmatorovi jde. Z kluka, jenž hrál po barech, se během let vypracoval na nejznámějšího swingového a jazzového zpěváka Česka. Ve vlastní režii vydává desky, vyprodá Lucernu i Obecní dům. Teď míří ještě výš. Hodně vysoko. Do Carnegie Hall.
Jsou tři hodiny odpoledne, zářijové pražské slunce má ještě sílu. U dveří známého podniku Bar and Books v Týnské ulici stojí Jan Smigmator a odemyká je.
Rozsvítí světla, pustí muziku a sáhne po lahvi champagne. A aniž bych se ptal, proč jsme zrovna tady, na nevyřčenou otázku jazzový zpěvák zvučným hlasem hlásí: „Nikde jinde není přes den takový klid jako v nočním baru.“
Jaký máš vztah k Bar and Books?
Tenhle bar jsem vnímal už jako student konzervatoře, když jsem chodil kolem a říkal jsem si – no nevím, jestli někdy budu mít na to, chodit sem… Bylo to takové to správné doupě, kde se pije champagne, kouří doutníky a line se odtud jazz.
A po letech mě sem vzali kamarádi Láďa Blažek a Bořek Líbal, kteří chodí dozadu do cigar baru. Modrý dým z doutníků, dobré pití… V televizi tady nepřetržitě běží James Bond, hraje muzika, kterou si vybírá majitel Raju Mirchandani.
Toho jsem pak náhodou potkal v New Yorku na JFK a dali jsme si spolu víno a povídali o hudbě. Bylo to těsně před covidem a během té doby, co bylo všechno zavřené, jsme se hodně spřátelili, v New Yorku teď bydlím u něj doma…
A mám to jako doma i tady v baru, i tam v Bar and Books na Lexington či Hudson Street…
Foto Barbara Dust
Teď sedíme v Bar & Books v Týnské v Praze, ty ale už zítra budeš sedět v tom newyorském – proč?
Hlavní důvod je to, že příští rok 29. dubna v 7.30 pm budu mít koncert v Carnegie Hall. To je věc, o které sní snad každý muzikant. Není zas tak jednoduché se tam dostat, já si to ale vytyčil jako cíl, že jednou budu zpívat na stejném místě, kde zářil Tony Bennett nebo Frank Sinatra…
Byl tohle opravdu vždycky tvůj sen?
Byl, i když byl v tom šuplíku „Nereálné sny“. Byl tam Karel Gott, dvakrát. Ale žádnému jazzovému zpěvákovi z Česka se to zatím nepovedlo.
