Ukrajinská umělkyně, která přišla do České republiky, když jí bylo šestnáct let, začala hned po začátku války v její rodné zemi na svých plátnech zobrazovat pocity zmaru i naděje. Námět dále rozvíjí, i když v dílech, které nyní vystavuje Galerie NoD, může návštěvník najít více významů.
Když v roce 2022 vyhrála rodačka z Oděsy Cenu Jindřicha Chalupeckého, na společné výstavě v Národní galerii v Praze vystavila své hadrové panenky, vycpané textilní figuríny, které reprezentovaly ukrajinské ženy čekající na své manžely, na vyřízení dokumentů k dočasnému pobytu nebo na konec války.
Tíživou atmosféru alespoň zdánlivě odlehčovaly květinové obrazy z cyklu Pomněnky, skrze které tehdy osmadvacetiletá Olga Krykun chtěla zobrazit reflexi války a jejího online sledování z pozice ženy, stejně jako fakt, že na ukrajinské dění se bude s dalšími a dalšími měsíci bojů stále více zapomínat.
S tématem osobního, niterného přemýšlení o konfliktu odehrávajícího se jen několik stovek kilometrů od našich hranic, pokračuje umělkyně usazená v Praze nadále. Nejnovější přírůstky své tvorby prezentuje až do poloviny února v pražské Galerii NoD na výstavě s názvem Days, Months, Years.
Jak název napovídá, jde o autorčiny obrazové deníkové záznamy. V nich Olga Krykun se svým specifickým rukopisem a poetikou na pomezí snu, pohanských mytologií a internetové estetiky představuje, jak na ni jako Ukrajinku stále probíhající konflikt působí. Zdaleka ale nejde o explicitní zobrazování válečných reálií, jako spíš o ponor do emočního světa umělkyně.
Sama svůj styl pojmenovává jako „expresivní naive art poučený internetem“. Zdůrazňuje, že v malbě vychází nejen z dětských vzpomínek, které formovaly umělecké školy na Ukrajině, stejně jako obchod s kýčovitými suvenýry jejích rodičů, ale také ze specifické estetiky začátků internetu.
„Vystavuji tu práce posledních dvou let a dohromady tu je asi patnáct obrazů,“ říká Olga Krykun při prohlídce své komorní výstavy, které dominují hravé barvy v čele s fialovými zdmi. „Fialovou jsem měla ráda už od dětství. Je pro mě nejvíc magická a transcendentální. V asijských kulturách je sice spojena se smrtí, ale u nás spíše s něčím ušlechtilým,“ říká.
Vystavuji tu práce posledních dvou let a dohromady tu je asi patnáct obrazů.
To neznamená, že i přes snovou, melancholickou atmosféru jejích pláten, kterým stále dominují květiny s lidskými obličeji, smrt nenajdeme. Například v triptychu obrazů s názvem Whispers of October umělkyně zobrazuje dvě do sebe propletené květiny s kostrami místo stonků nebo těl.
„Tento obraz je asi nejmorbidnější ze všech,“ říká Olga Krykun, jež v minulosti měla sólovou výstavu i v Polsku. Dodává, že zbytek vystavených pláten se nese spíše v jiném duchu: „Dělám vlastně takové milé, pěkně barevné věci, které ale hovoří o závažných tématech.“
Zda to pozná i návštěvník, který netuší, že hlavním tématem rodačky z Ukrajiny je právě válka? Podle autorky ano.
Z obrazů je podle jejích slov i přes barevnost a zdánlivou pozitivitu cítit určitá melancholie či smutek. Květiny na plátnech bývají zasmušilé nebo opadávají, zvonky uvadají a jejich obličeje mají nepřítomné výrazy vyhlížející lepší časy. „A i když někdo nebude cítit z děl válku, může si do toho zasadit cokoli ze svého života,“ říká.
Foto se svolením Olgy Krykun
Foto se svolením Olgy Krykun
Foto Galerie NoD
Mnohovrstevnatá interpretace se týká i obrazů s názvy Not Much Time Left a Your Time Is Up. V nich absolventka Ateliéru malby na UMPRUM poprvé pracovala s motivem hodin. Sama je vztáhla k faktu, že válka na Ukrajině trvá déle, než si sama dokázala na jejím začátku představit, a také ke skutečnosti, že jsme událostem mohli jako společnost předejít.
Hodiny, jak ale uznává, mohou mít pro každého návštěvníka jiný význam. Pro někoho mohou reprezentovat výstražně zdvižený prst ve vztahu ke globální klimatické krizi, někomu dalšímu může explicitně zobrazené ubíhání času připomínat jiné světové problémy.
Když se umělkyně ptám, jak se za téměř tři roky války na Ukrajině změnilo její pojetí konfliktu, odpovídá upřímně: „Mnohem víc jsem si na to zvykla, už je to pro mě daná věc. Psychika nám zpracuje kdeco. Fakt, že se válka stala normální realitou, je ale skutečně děsivá,“ říká.
Doplňuje, že ale stále věří v lepší budoucnost Ukrajiny po válce a v to, že se sama bude moct do rodné země jednou vrátit. Do té doby vidí téma své tvorby jako stěžejní a má v plánu se mu věnovat i v budoucnu: válka na Ukrajině, říká, je tak život měnící zážitek, že se ho nejde zbavit.
V následujících měsících by se Olga Krykun také ráda vrátila k malbě ženských postav a obličejů, s níž začínala v sérii E-girl melancholia. A ne jen proto, že podle jejích slov získávají ženská témata čím dál tím větší podíl pozornosti v uměleckém světě. „Pro mě to není jen trend, je to něco zcela přirozeného.“
Výstava Days, Months, Years, kterou kurátorsky zaštítil Pavel Kubesa, trvá v Galerii NoD až do 14. února 2025.
