Obdivuhodné vizionářství – nebo totální ztráta soudnosti. Tak lze pojmenovat bezmála třináct miliard dolarů za herní společnost, jejíž akcie se za poslední rok propadly minimálně o čtyřicet procent. Obzvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že jde o pravděpodobně nejdražší nákup v historii herního průmyslu.
Kupovaným byla sanfranciská Zynga, společnost vyvíjející hry pro platformy na mobilních telefonech a sociálních sítích. Právě na jedné takové – Facebooku – rozjela roku 2009 herní revoluci, kdy její titul FarmVille během šesti týdnů nabral deset milionů hráčů.
Třináct let po tomto úspěchu už jsou FarmVille a vlastně i Zynga spíše jména z facebookového starověku. Už proto překvapila čerstvá zpráva o akvizici společnosti herním gigantem Take-Two: newyorská holdingová společnost koupila Zyngu za bezmála třináct miliard dolarů, tedy něco kolem 280 miliard korun.
Tato hodnota představuje čtyřiašedesátiprocentní prémii k tržní kapitalizaci Zyngy za poslední obchodní den před oznámením akvizice. Společnost se sice pohybuje v herním segmentu, který je stále v kurzu, ale přes úspěchy z posledních let si nese nálepku firmy za zenitem, která navíc v minulosti pohořela ve velkém. Je to jen klamné zdání?
Pro malé srovnání: když v roce 2020 redmondský softwarový gigant Microsoft kupoval americký herní holding ZeniMax Media, který měl v té době ve svém portfoliu prestižní „áčková“ herní studia jako Bethesda Softworks nebo id Software, dal za celou akvizici „jen“ 8,1 miliardy dolarů.
Dnešní Zynga rozhodně není tatáž společnost, kvůli které se jeden čas logovali lidé na Facebook jenom proto, aby mohli podojit virtuální krávy ve FarmVille. Není to ale ani vývojářská primadona, která si připaluje doutníky investorským kapitálem jako v době svého vstupu na burzu.
Poučila se z největších výšin a nejtemnějšího dna své minulosti, nebo bude pro svého patrona spíš koulí u nohy?
Vzestup, pád i lekce
Zynga má za sebou pohnutou historii, přičemž poslední zhruba dekádu strávila pokusy o restrukturalizaci a návrat na výsluní. Ten se jí sice stoprocentně nepodařil, ale v posledních letech měla zajímavě nakročeno k vybudování možná trochu nudného, ale zato stabilního byznysu.
V prvních fázích pandemie, kdy byla většina planety uzemněna tvrdými lockdowny, začalo mobilní hraní nabírat na stále vyšších obrátkách, a tak to chvíli vypadalo, že se Zynga možná vrátí na výsluní. Pak přišla rozvolnění, nový úbytek hráčů a začalo být jasné, že tak snadné to zase přece jenom nebude.
Společnost na trh vletěla v roce 2007 a perfektně na něm trefila díru – hry pro sociální sítě. Zynga se velice rychle stala lídrem v oboru a vedle popularity stoupaly také její zisky. V době největší slávy generovala se svými 300 miliony aktivních uživatelů měsíčně až pětinu veškerých příjmů Facebooku. Zdálo se, že rozjetý vlak už nemůže nic vykolejit.
Když přišel prosinec 2011 a s ním vstup Zyngy na burzu, ocenění společnosti vyletělo na šílených deset miliard dolarů – zhruba čtyřnásobek tehdejšího ocenění herního giganta a veterána s řadou áčkových titulů, společnosti Electronic Arts. Počáteční tržní opojení ale nevydrželo dlouho a již necelý rok od IPO klesla valuace společnosti pod částku dvou miliard dolarů.
Původně byla Zynga průkopníkem, ale naprosto podcenila sílu toho, co bude pro herní průmysl znamenat masové rozšíření chytrých telefonů. Nový trh se nakonec ukázal jako hrobař klasického social gamingu. Společnost zareagovala pomalu a váhavě a pro jistotu ještě stačila zpřetrhat přátelské vztahy s Facebookem, díky kterému vyrostla.
Zatímco se na trhu rozsvěcovaly nové herní hvězdy, v té době celkem dobře zajištěná Zynga rezignovala na originalitu a kreativitu a spoléhala na to, že vše dožene drahým marketingem a tržními analýzami popularity.
V době, kdy mobilnímu segmentu kralovaly Candy Crush Saga a Clash of Clans, neměla společnost v mobilním segmentu žádnou důstojnou protiváhu. V polovině roku 2013 tak Zynga překvapeně zjišťuje, že má sotva polovinu dřívějších aktivních uživatelů na měsíční bázi.
Důsledek? Spoluzakladatel Mark Pincus poprvé odstupuje z funkce ředitele firmy. Nový ředitel ale mnoho štěstí nepřinesl. Nechybí mu sice odvaha zkoušet nové věci, ale nikde není vidět návratnost poměrně drahých experimentů.
Pincus se tak v roce 2015 do ředitelského křesla vrací, tentokrát v roli ředitele-řezníka, aby ve firmě provedl úsporu nákladů o sto milionů dolarů. To mimo jiné znamenalo propustit zhruba pětinu lidí.
Pincus také do firmy přivádí bývalého šéfa EA Mobile Franka Gibeaua, který přebírá roli ředitele společnosti a začne s její transformací ze slepého střelce zpět na fungující byznys. Má s tím ostatně bohaté zkušenosti právě z z Electronic Arts. Gibeau se produkční zkušenost z úspěšné tradiční herní korporace pokouší napasovat na jedinou věc, v níž je tehdy Zynga skutečně dobrá – datamining uživatelských dat.
Zynga postupně začíná v mobilním segmentu nabírat pevnou půdu pod nohama. Není to ale žádný pohádkově rychlý obrat, první úspěchy se rodí ve velkých bolestech. Gibeau postupně do firmy přetahuje své další úspěšné kolegy z EA – jedním je i současný prezident Bernard Kim.
Řada projektů je poslána k ledu a zelenou dostávají mobilní tituly, mezi kterými nalezneme oprášené klasiky Zynga Poker a Words With Friends nebo mobilní hity získané akvizicí, jako Empires & Puzzles finského studia Small Giant Games.
Namísto rozšiřování do nových vod se společnost konečně začíná soustředit na zlepšování uživatelské zkušenosti, živý obsah v podobě pravidelných herních událostí nebo akcí s celebritami a průběžnou optimalizaci populárních titulů. Sázka na jistotu se nakonec ukázala jako prozíravý tah a způsob, jak společnosti zajistit roční příjem sto milionů dolarů.
Zynga se opět začíná chovat víc jako tradiční korporace a v rámci akvizičního honu utrácí miliardy dolarů za nákup studií a vývojářů, kterým se zadařilo třeba jen s jedním úspěšným titulem. Společnost se dokonce nebojí pokoušet štěstí s drahými licencemi Harryho Pottera nebo Hvězdných válek.
Před necelým rokem dokonce za čtvrt miliardy dolarů odkoupila americkou mobilní in-game reklamní platformu Chartboost s více než 700 miliony uživately. Po zkombinování s vlastními 200 miliony hráčů tak Zynga získala zásah na téměř miliardu lidí.
Obchod za všechny peníze?
Zynga se svou současnou politikou nijak neliší od ostatních velkých hráčů oboru. A faktem zůstává, že tato strategie zabrala. Tržby vzrostly ze 765 milionů dolarů v roce 2015 na částku blížící se 2,8 miliardy za loňský rok. Hrubý provozní zisk společnosti se odhaduje přes 650 milionů, potvrdit jej ale musí teprve oficiální výsledky za čtvrtý kvartál.
O to podivněji pak působí chování trhu, který akcie společnosti nechal loni prakticky celý rok klesat jako vlaštovku. Někteří investoři patrně nezapomněli na pád akcií po IPO a následný několikaletý medvědí trh, kdy se dala jedna akcie Zyngy pořídit pod dva dolary.
Dokonce ani letošní oznámení akvizice ze strany Take-Two nedokázalo zvrátit dlouhodobou nedůvěru investorů, pro které společnost navzdory realitě posledních let zůstává symbolem špatného managementu a spektakulárního selhání.
Akcie Zyngy sice po oznámení v rámci tradiční manické fáze vyskočily o zhruba čtyřicet procent, jenže i to je pro dlouhodobého investora spíše zklamání. Je to totiž sotva návrat na hodnotu akcií z loňského července – tehdy začala zběsilá jízda dolů vyvolaná panikou z úbytku hráčů po uvolnění pandemických restrikcí a změnami zásad ochrany osobních údajů na iPhonech.
Třináct miliard dolarů za herní společnost podnikající v mobilním segmentu, který oproti hlavním herním platformám stále trpí lehkým komplexem méněcennosti, je zdánlivě hodně peněz. Jde však o tržní kapitalizaci Zyngy z loňského února – a cenu stále výrazně nižší než bylo její IPO.
Zynga se z poraženého hráče dokázala za deset let vyškrábat do stejné ligy, kde dnes hraje třeba Playrix, Playtika nebo Activision. To není vůbec špatný výkon a za velmi úspěšné hráče se ve sportu platí prémium.
Je v něm nepochybně zahrnuto riziko, ale někdy prostě stojí i za skutečnost, že si na něj budete muset z části půjčit, jako to udělal charismatický ředitel Take-Two Strauss Zelnick.