Kocourek Modroočko si do tajného deníku zapisoval divoké příhody, které na střeše zažíval se Zrzundou, Natrhouškem nebo Zelenoočkou. Vy si do rodinné kroniky můžete zaznamenat hřejivé vzpomínky na ty na první pohled nejobyčejnější chvíle se svými nejmilovanějšími. Vonět budou po švestkovém koláči a odehrávat se v Kocourových Lhotkách.
Na masivním stole stojí váza s lučními květinami, vedle ní ovocná buchta a pecen chleba, z kterého ještě stoupá pára. Cítíte tu vůni? Na postelích nadýchané duchny, na stěnách malované talíře, na nočním stolku kniha pohádek. Jen co z velkého dvora venkovského stavení vstoupíte do světnice, cítíte se jako v babiččině objetí.
A přesně tohle chtěli nabídnout manželé Jitka a Vítězslav Vítkovičovi, když před čtvrt stoletím koupili ruinu statku z druhé poloviny čtrnáctého století. Rozhodli se tu vybudovat butikové apartmány, kde se lidé budou moci vrátit do nostalgických časů vlastního dětství. Ale s absolutním komfortem.
Příběh se začal psát v devadesátých letech, kdy byl Vítězslav Vítkovič na čundru v Irsku a přespával pod širákem.
„Jenže pořád pršelo a já každou druhou noc skončil někde pod střechou, většinou na rodinných farmičkách a usedlostech, které nabízely pár pokojů k přespání. V té době se zrodil sen, že tohle by byl úžasný způsob žití,“ vypráví vitální padesátník, který dříve žil tak trochu jako světoběžník.
Těsně před revolucí emigroval do Rakouska, odkud měl namířeno do Austrálie. Nakonec zůstal v Evropě, roky pracoval jako delegát cestovní kanceláře v Řecku, poté organizoval lovecké výpravy pro americké klienty v Rusku, žil v Itálii, na Slovensku i v Jižní Americe. Na Sardinii potkal Jitku a poprvé si dovedl představit, že by se vrátil na rodnou hroudu.
„Nikdy jsem netrpěl steskem po domově, ale chyběly mi lesy Vysočiny, které jsou jedinečné,“ říká rodák z Jihlavy. Na přelomu milénia s Jitkou objevili rozlehlý statek s poetickou atmosférou, a ještě poetičtějším, až neuvěřitelným jménem. Do Kocourových Lhotek se přestěhovali a začali budovat.
„Na pořízení usedlosti padly veškeré úspory a my měli ruinu zdecimovanou čtyřicetiletým hospodařením komunistů,“ vzpomíná Jitka Vítkovičová.
Foto se svolením manželů Vítkovičových
Nejdřív bylo potřeba vrhnout se na vilu velkostatkáře, kterou si nechal v areálu koncem devatenáctého století postavit tehdejší majitel. Místní statek byl široko daleko největší, patřilo k němu dvacet hektarů lesa a šedesát hektarů polností, na kterých se pěstovaly brambory a také len tradičně zpracovávaný v nedalekém Humpolci.
Přímo v hospodářských budovách statku se chovaly krávy a prasata. „Byl to šestkrát nebo sedmkrát větší statek, než byl tehdy na Vysočině průměr,“ připomíná Vítkovič. A zhruba tolikrát víc bylo i práce, aby ho vrátili do původního stavu a mohli z něj vytvořit místo, jakým je dnes.
Jakmile dostali z nejhoršího vilu, zřídili si byt v jednom ze stavení. První tři apartmány otevřeli devět let po zakoupení nemovitosti. Během toho se oba věnovali svým profesím. Vítězslav létal po světě jako tlumočník – mluví anglicky, německy, italsky, španělsky a rusky – Jitka učila na střední škole v Pelhřimově. A taky se jim narodily dvě děti.
Vydělané peníze investovali do rozlehlého areálu a velkou část práce udělal manuálně zručný Vítězslav vlastníma rukama. „Koupil jsem si třeba příručku, jak se staví komíny, a postavil komín ve vile,“ směje se.
Dnes Kocourek nabízí pět apartmánů, jedno studio, celkem se tu vyspí 32 lidí. Majitelé už žijí v moderní dřevostavbě, kterou si postavili v docházkové vzdálenosti. „Je to ideální řešení. Hosté mají naprosté soukromí, ale pokud se naskytne jakýkoli problém, můžeme ho okamžitě vyřešit,“ říká majitel.
Foto Apartmány Kocourek
Foto Apartmány Kocourek
Foto Apartmány Kocourek
Foto Apartmány Kocourek
Foto Apartmány Kocourek
Ubytování v Kocourových Lhotkách je zhmotněním tichého luxusu, tedy nikoli okázalosti, ale dokonalého komfortu, kvality a nadčasovosti. Interiéry apartmánů jsou zařízené v moderním venkovském stylu a tvoří nevtíravou kulisu pro to nejdůležitější – společný čas s rodinou a přáteli.
Po příjezdu na hosty čeká piknikový košík naplněný dobrotami z okolí: vajíčka od souseda, čerstvý chléb a mléko, domácí jogurt, džem, granola, mošt ze starých odrůd jablek, poctivé párky a šunka z nedalekého školního statku, sušené byliny na přípravu čaje nebo čerstvě upražená kávová zrnka z místní pražírny.
„Z těchto zásob si hosté připravují snídaně, nebo se do nich mohou pustit hned po příjezdu. Rádi jim přidáme tipy na farmáře z okolí, kde si mohou koupit třeba čerstvé hovězí maso. Ale máme tu i spoustu skvělých restaurací v okolí, kam se dá zajet na oběd či večeři, doporučujeme třeba Bistrot de papa nebo restauraci Mahler v Kalištích,“ jmenuje Jitka Vítkovičová.
Ke Kocourkovi jezdí v naprosté většině rodiny s dětmi, na které je do detailu připravený. „Stylových penzionů v Česku rychle přibývá a nabídka je široká. Ale realita je taková, že většina ubytovatelů ve skutečnosti nechce děti. My je nevnímáme jako něco negativního, naopak jim jdeme naproti. Kvalitní ubytování pro rodiny s dětmi je stále velikánská díra na trhu,“ shodují se Vítkovičovi, kteří tento segment postrádali, když se sami stali rodiči.
Do Lhotek si tedy nejmenší hosté skutečně mohou sbalit jen to nejnutnější. V apartmánech najdete přebalovací pult, dřevěnou postýlku včetně peřinek, nočníky, stupátko k umyvadlu, bezpečnostní zábranu do větších postelí, jídelní židličku, vaničku, noční světýlka, pojistky do zásuvek, deskové hry…
A to největší lákadlo je venku: na rozlehlém a dobře zabezpečeném dvoře na děti čekají prolézačky, dva historické kolotoče, nepřeberné množství odrážedel a dalších vozítek. Nechybí ani lezecká stěna, bazén, sauna nebo venkovní kuchyně s grilem.
Z vlastní zkušenosti potvrzujeme, že i unavení rodiče malých dětí si v Kocourových Lhotkách skutečně (a nečekaně) odpočinou. Zatímco potomci navazují nová přátelství, vy si můžete číst v houpací síti nebo si na lavičce před stavením vychutnat šálek čaje nebo vína z místního vinného sklepa.
Ten je nejstarší částí areálu a majitel vám na přání nabídne vybrané lahve z francouzského Alsaska-Lotrinska, ale i od malých moravských vinařů. Vítězslav Vítkovič jako správný hospodář nenechává ladem ani místní suroviny a sám vyrábí ovocná vína z šípků, trnek nebo arónie, která jsou hostům k dispozici stejně jako med a medovina od vlastních včel. Apartmány Kocourek loni ocenil projekt Amazing Places jako nejlepší malý penzion v Česku.
Většina ubytovatelů ve skutečnosti nechce děti. My je nevnímáme jako něco negativního, naopak jim jdeme naproti.
Na nadcházející letní sezonu budují v Kocourových Lhotkách, strategicky umístěných skoro přesně ve středu republiky a jen deset kilometrů od sjezdu z dálnice D1, velké multifunkční hřiště, kde si hosté budou moci zahrát volejbal nebo fotbálek. Přibude hřiště na pétanque, lukostřelba pro děti, aromatické masáže technikou Raindrop nebo honesty bar s produkty od místních farmářů a producentů.
„Nezastavíme se, stále přemýšlíme, jak to tu ještě vylepšit. Klientela je stále náročnější, lidé cestují po světě, konkurence přibývá. Většinu věcí jsme v apartmánech obměnili, třeba loni jsme dělali úplně nové koupelny,“ vypočítávají manželé, pro které je péče o hosty a vytváření domácí atmosféry životním posláním.
Mají tu dokonce i kouzelného dědečka, který na požádání chodí dětem večer číst pohádky. I tuhle roli pan domácí oddaně přijímá.
