Kreativní mozek Cirque du Soleil dobyl svět se show Kurios. Stál za působivým vystoupením Madonny na Super Bowlu, režíroval její celosvětovou MDNA Tour a podílel se na Eurovizi, eventech pro Microsoft i Fiat. Michel Laprise začínal původně jako herec a později coby hledač talentů. Dnes určuje směr celému Cirque du Soleil a říká: „Náš úspěch není o egu, ale o otevřenosti, zvědavosti a odvaze.“
V současnosti patří mezi nejvýraznější režiséry dnešního cirkusového světa. V Cirque du Soleil působí už čtvrt století. Původně herec a divadelní režisér v roce 2000 nastoupil do světoznámé kanadské společnosti a dostal na starost hledání talentů.
Pět let cestoval po světě, objevoval výjimečné performery i z řad olympioniků a postupně si získal respekt díky své schopnosti spojovat emoce, fyzické umění a silný vizuál do jednoho celku. Právě tahle kombinace se později stala jeho poznávacím znamením.
Zlomovým momentem však bylo vytvoření inscenace pro Cirque du Soleil – KURIOS – Kabinet kuriozit. Okamžitě se stala celosvětovým hitem. Vidělo ji přes šest milionů lidí a získala i svou VR verzi Kurios: Inside the Box.
„Kurios je protijed na smutek,“ říká Laprise. Show vznikla v době, kdy svět procházel krizemi – ekonomickými, společenskými i pandemickými – a její hlavní myšlenkou bylo připomenout lidem radost z objevování, lidskost a fantazii. „Chtěli jsme divákům dodat pocit, že nic není nemožné,“ dodává.
Právě schopnost Laprise zůstat otevřený, zvědavý a lidský i pod tlakem globálního úspěchu mu zajistila pozici, kterou má dnes – v roce 2022 se stal creative guide a členem výkonného výboru Cirque du Soleil. Má tak přímý vliv na to, jak bude vypadat budoucnost této ikonické značky, která vznikla v osmdesátých letech v chudinské čtvrti Montrealu a dnes udává tón světovému cirkusovému a vizuálnímu umění.
Přestože spolupracoval s Madonnou, vytvářel vizuální koncepty pro korporátní giganty jako Fiat či Microsoft a stojí za nejinovativnějšími projekty Cirque du Soleil poslední dekády, stále se považuje především za týmového tvůrce. „Show je o publiku. A o lidech, se kterými ji tvořím,“ říká.
V rozhovoru pro Forbes Life mluví o tom, jak se překonává strach, jak se rodí nová kreativita, proč musejí tvůrci opouštět komfortní zónu – a co všechno se musí stát, aby se člověk vznášel dvanáct metrů nad zemí v šedesátikilometrové rychlosti.
Na online schůzku se z Montrealu připojil o trochu později. „Měli jsme v Kanadě falešné jaro a dneska zase uhodila zima, tak jsem se vracel, abych dcerám přivezl zimní oblečení,“ říká usměvavý a dobře naladěný muž, který si rovnou bere slovo.
„Jsem velký fanoušek Prahy, je mi to moc líto, že nebudu moci přijet na premiéru Kurios,“ říká.
Proč nemůžete?
Režíruji v Cirque du Soleil novou show a tou dobou (4. září 2025, pozn. red.) ji budeme intenzivně zkoušet. Ale fakt jsem moc chtěl přijet.
Cirque du Soleil v Praze vystupuje už od roku 2007…
… ano, to bylo ještě v aréně. Vše začalo show Delirium. Následovaly Alegría, The Immortal, Toruk, OVO a minulý rok Corteo. Mám velmi rád loutky a spolupracoval jsem na nejnovější show Kurios – Kabinet kuriozit právě s pražskými loutkáři.
Vždy jezdíte na premiéry svých show?
Rád vidím reakce lidí v publiku. Kurios vidělo už šest milionů lidí. Je to autentická a lidskost zdůrazňující show. Pracovali jsme na ní dlouho a tvrdě. První skupina lidí jsou cestovatelé, poutníci s kufry a čapkami. Nejsou to nějaké bájné postavy. Jsou nám důvěrně známé. Také jsme poprvé v historii dali pódium níže. Takže pohled diváka je ve stejné úrovni jako pohled účinkujících.
Co to má za efekt?
Atmosféra je intimnější. Je to obrovský rozdíl. Sice je v publiku 2500 lidí, ale vůbec vám to tak nepřijde. Jste účinkujícím blízko.
Na tom vám záleželo, když jste show tvořil?
Ano a je to vidět na reakcích publika. Létal jsem na všemožné premiéry. Reakce publika v Montrealu i Quebecu mě ohromila. V Torontu nám říkali: No jo, vy Montrealané jste se zase překonali. V dobrém slova smyslu. V San Franciscu jsou intelektuálové, dokázali ocenit i ty nejmenší detaily. I proto mě mrzí, že neuvidím reakci lidí v Česku. Moc jsem v to doufal.
Show Kurios je zatím nejúspěšnější. Jak balancujete kreativitu, umění a komerční úspěch?
Naší misí je zábava, pobavení, obveselení. V tom vidíme umění. Děláme umění, které lidi baví a zabaví a je komerčně úspěšné. V minulosti jsem pracoval například se zpěvačkou Madonnou. Dělal jsem velký muzikál v Paříži, na který jsem najal pražské loutkáře. Jako režisér se vždy do představení snažím zakomponovat spoustu detailů a nuancí. Myslím, že publikum je chytré a důvtipné.
Jaký je rozdíl v tom dělat show pro Madonnu a dělat show pro Cirque du Soleil?
Když píšete show pro Cirque du Soleil, musíte počítat s tím, že to bude show třeba na deset let. Když děláte show pro popstar, je to třeba na rok a půl. Můžete si dovolit zakomponovat umění, které je trendy a módní.
Když jsem začal psát Kurios, bylo to asi pět let po příchodu iPhonu. Píšete to a kladete si otázku, jak asi bude vypadat lidstvo za deset nebo patnáct let. Nejdete po zkratkách. Zahloubáte se a přemýšlíte o tom, co je univerzální a přitom hluboké.
Naší misí je zábava, pobavení, obveselení. V tom vidíme umění.
V jakém slova smyslu univerzální a hluboké?
Show cestuje od Brazílie přes Česko i Austrálii. Zaměříte se na podstatu lidství a taky na to, že chcete, aby „to fungovalo“ i za patnáct let. Jasně, máme komerční úspěch, ale prim pro nás hraje publikum. Chceme, aby show byla pro každého. Také nezapomínáme na to, že show původně začala v ulicích.
Řekněte mi o tom více.
Původně šlo o pouliční umělce v osmdesátých letech z nejchudší čtvrti Montrealu. Je to koncept, kdy procházející neplánovali, že nás uvidí. Doprovázeli děti do školy, šli na nákup a my museli upoutat jejich pozornost. Dostat je do bodu, kdy zastaví a přijdou blíž. Za jejich pozornost jsme se museli odvděčit svým výkonem. Není to o nás, je to o publiku. Publikum je naše priorita.
Takto si tedy vysvětlujete komerční úspěch?
Ano, jsme posedlí tím, že chceme, aby publikum bylo překvapené a šťastné. Jsme profesionální hledači a dodavatelé zábavy.
Jak vypadá zázemí společnosti?
Je to kouzelné místo. Pro každou show máme určenou jednu místnost. Na zdech jedné z nich jsou dva roky tvoření show Kurios. Náčrty, moodboardy a storyboardy, nákresy kostýmů, modely a mnoho dalšího. Když například někdo dělá na marketingu této show, vezmeme ho do tohoto „kouzelného chrámu“ a provedeme ho kreativními procesem – tím, jak show vznikala. Je tam všechno.
Jaká vládne atmosféra?
Potkáte lidi, co se smějí a jsou v dobré náladě, protože milujeme to, co děláme. A teď se zase vrátím k tomu komerčnímu úspěchu – myslím, že to na nás je vidět. Máme ty nejlepší artisty, performery i designéry z celého světa a děláme svou práci opravdu rádi.
Co spojuje lidi v týmu Cirque du Soleil?
Uvědomil jsem si to naplno po pandemii. Máme velkorysé lidi. Chceme dělat ostatní šťastnými, proto tak moc makáme. Pracujeme tvrdě, ale nezapomínáme se smát, pracovat v dobrém rozpoložení a s péčí o druhé.
To zní jako ráj…
Je to ráj.
Foto Cirque de Soleil
Foto Cirque de Soleil
Foto Cirque de Soleil
Foto Cirque de Soleil
Foto Cirque de Soleil
Na začátku jste říkal, že nemůžete přijet na pražskou premiéru, protože pracujete na další show. Vaše práce vyniká vizuální i fyzickou propracovaností, díky které jste si vysloužili světovou reputaci. Tu má Kurios mimořádnou. Jak se vám po tomto světovém úspěchu tvoří další?
No, teď jste uhodila na citlivou strunu. Kurios je speciální. Pracoval jsem i na mnohých jiných show, které byly vyprodané. Jasně, cítím na sobě tlak tím, jak je Kurios úspěšná. Ale také si pamatuji, že i s Kurios jsme začínali z ničeho a přece jen ze stejného základu – překvapit obecenstvo.
Kdy jste psal Kurios?
Atmosféra ve světě nebyla veselá, a tak jsme si řekli, že vrátíme lidem úsměv na tvář. Kurios je protijed na smutek. Bylo to zároveň v době, kdy zakladatel Guy Laliberté prodával Cirque du Soleil. Docházelo k propouštěním. Vždy tomu tak je, když se někdo snaží prodat společnost. Jenže pro Cirque du Soleil to bylo vůbec poprvé.
Jaký to mělo dopad?
Byli jsme v šoku. Ale i ostatním jsem řekl, že stále máme velký budget, hodně času, skvělé zdroje. Musíme zůstat optimističtí a inovativní. Řekl jsem týmu, že chci, aby show předávala publiku pocit, že nic není nemožné. Myslím, že to vysvětluje i to, proč je Kurios tak populární. Lidé potřebují tento pocit, tuto zprávu více než kdykoli předtím. Práce na nové show musí být nejen o překvapování publika. Musíme se překvapit i vzájemně.
Jak to děláte?
Měním kreativní proces. Chci, abychom se dostali ze zajetých kolejí. Je třeba udělat něco nového a možná ne úplně pohodlného. Je důležité vystoupit ze své komfortní zóny, to platí pro byznys i třeba pro partnerský život, protože mimo ni máte šanci růst. Možná, že je to na chvíli nepříjemné, ale vybízí to k otevřenosti. Odpovědí na chvilkový diskomfort je otevřenost.
A to je i odpověď na tvorbu vaší nové show?
Ano. Pracujeme na nové show, snažíme se být maximálně otevření v rámci týmu, otevřeně se mezi sebou bavíme a zkoumáme nové možnosti. Nedáváme přístup strachu. Takhle bych pracovat nemohl. Mou motivací je zvědavost a touha.
Kam vás dovedou?
V Kurios je jeden prvek, který se jmenuje Acronet. Jde o obří trampolínu a je to tak složitý mechanismus, že nám začal z betonu vytahovat zemní kotvy. Místo toho, abychom tento nápad opustili, hledali jsme možnosti, jak to zrealizovat bezpečně. Jde o největší skok. Je to více než dvanáct metrů v rychlosti přes šedesát kilometrů v hodině. Je to šílené a publikum to miluje.
Ale chtěl jsem se dostat k tomu, že je třeba stále inovovat. Zjistili jsme, že když uděláme kruh sedmi performerů a ten osmý je uprostřed a všichni se do toho opřou nohama, ten uprostřed se vznese do vzduchu výše, než jak by dokázal vlastní vahou a silou. Nikdo nám nevěřil, ale my i přesto vymysleli novou disciplínu. To není zrovna běžné v našem oboru.
Jste původně hledač talentů, jaký typ lidí vybíráte?
Na tento trik vybíráme odvážné a hravé artisty. Takový ten typ dětí, které vlezou na kolo bez helmy.
Máte v rámci týmu oblíbence?
Miluju akrobaty. Jsou tak velkorysí! Hadí muž nebo žena musejí trénovat už od raného dětství a mnohé obětovat. Nejedí například ve stejnou dobu jako my, protože s plným žaludkem by nemohli předvádět své umění. Jejich oddanost řemeslu je fenomenální. Jsou jako šaolinští mniši – spirituální a šlechetní.
Mohli by mít obrovské ego, protože jsou nejlepší na světě. Ale nemají, jsou skromní a pokorní (na Michelovi je vidět, že se dojímá, pozn. red.). Víme, že v rámci představení potřebujeme jeden druhého. Máme ty nejlepší světové talenty, bez arogance, s velkorysostí a se správně velkým egem. A s takovýmhle týmem dokážeme velké věci.
Miluju akrobaty. Jsou tak velkorysí!
Co ještě cítíte?
Pro mě to celé je jako inspirující rituál. Každých pět týdnů se celý tým jedné show, celá „vesnice“ přemístí do dalšího města, kde trvá až sedm dní, než se to celé připraví. Velmi archetypální moment je takzvaný „big push“. Když jsem byl v radě, která se zasazovala o předělání vstupní haly, vymýšlel jsem, jak bude vypadat recepce. A zasazoval jsem se o to, aby tam byl právě big push.
Co to je?
Je to moment, kdy naši technici společně s místními drží a skládají oporné sloupy a zvedají celé šapitó. Žádná technologie tohle ještě nedokázala nahradit a je to skutečně silný společný moment. Kolektivní rituál spojený s uvedením naší show v každém novém městě. Je to fakt magické a vy to zažijete v Česku poprvé. Předtím byla vždycky naše show v arénách. Když jsme se po pandemii ptali našich zaměstnanců, co je pro ně důležitý okamžik práce v Cirque, často zmiňovali právě big push.
A pro vás? Co je pro vás nejdůležitější?
Lidé. Jsou zdrojem mého optimismu, když se na ně společně koukám a vidím, co jsou schopni dělat. Je to neuvěřitelné. Dám vám příklad. Jedna z našich hlavních postav se jmenuje Nico. Jeho kostým je ručně šitý, vypadá jako akordeon.
Při výrobě bylo potřeba, aby naše umělkyně byla uvnitř kostýmu, je do toho zašitá. Jednou jsem poprosil, zda bych se s ní mohl setkat, protože jsem vlastně nikdy neviděl její tvář. Setkal jsem se s ní a děkoval jí, že v rámci tvorby takto strávila dva dny svého života. Poděkovala mi, ale opravila mě, že takto strávila pět dní.
Kostým pro Nica | Foto Cirque de Soleil
Jak dlouho trvá výroba jednoho kostýmu?
Pravděpodobně měsíc. Je to jako haute couture.
Jak vypadá proces vymýšlení názvu pro show? Musí asi fungovat ve všech jazycích, že?
Dochází k tomu poměrně později v celém tom robustním procesu. Vymýšlí to pro nás najatá společnost. Když jsme vymýšleli název pro Kurios, měli pro mě hned několik návrhů. Napsali to na kus papíru a ukazovali mi ho. Většina potenciálního obecenstva dříve ten název uvidí a až později uslyší.
Ukazovali mi takhle několik variant, ale žádná mě neoslovila. Věděl jsem, že to musí rezonovat okamžitě. Na první přečtení, první poslech a mezigeneračně. Další den jsem jim čtyři hodiny znovu vysvětloval, o čem ta show je. O týden později přišli s jedním jediným návrhem.
Kurios.
Řekli mi, že jsou si jistí, že je to to pravé, protože prý pokaždé, když mě slyšeli říkat tohle slovo, tak mi zářily oči. Ukázali mi to slovo a já věděl, že je to ono. Kurios není jedna postava. Je to vícero postav. Bylo pro mě důležité, aby název postav nebyl jen o jedné osobě. Kurios ukazuje inovaci, výsledek spolupráce, schopnosti a perfektně zmáknuté řemeslo.
O vás se ví, že jste zvídavý a stále čerpáte a nasáváte novou inspiraci. Jak si tyto kvality udržujete?
Je to můj životní styl. Takto skutečně vnímám své okolí. Nesednu si a neřeknu: Tak a teď budu kreativní. Nedávno jsem měl večeři se známým francouzským spisovatelem. Myslím, že abyste dobře psala, musíte mít načteno. Obdobně i já stále a často chodím koukat na jiné show. Ale není to jen o tom.
Je to o tom, že si prohlížíte květiny, že skutečně vidíte svět. Mým dcerám je šest a půl a vidím to i na nich. Je snadné být zvídavý a vidět krásu světa, když otevřete oči. Ale i v temnotě je krása. Bydlel jsem v druhé nejchudší čtvrti Montrealu. Ale musíte otevřít oči, rozhlédnout se a vidět potenciál v tom, co je okolo. Moje zvědavost je rovna 360 stupňům okolo mě.
Co se děje, když zavřete oči?
Zajímají mě zvuky.
Jak vypadá váš kreativní proces?
Mám „zásobník“ nápadů. Můj kreativní proces je o otevřených diskusích s ostatními. Kouzlo je v interakci a v kultivaci prostředí, kterým prýští kreativita. Ano, pracujeme tvrdě a občas i na mě dolehnou svíravé pochyby. Nenechám k sobě přijít strach.
Co je tajemstvím úspěchu Cirque du Soleil?
Není o tom, že by si někdo něco tvořil v izolaci. Budu se opakovat, ale je to o otevřenosti a zároveň upřímnosti. Pokud se to nelíbí mému scénografovi a mému kostýmnímu designérovi, změním to, protože se to pravděpodobně nebude líbit ani publiku.
Jako ten „kreativní chlápek“ dávám zpětnou vazbu i ostatním týmům. Říkám jim, že to uslyší hned ode mě nebo třeba až za rok od publika, a dám jim na výběr. Pokud se nadšeně oddáme procesu toho, že chceme vytvořit show, která nadchne, tak je velká šance, že se nám to povede.
